revue právem opomíjených

Tomáš Lotocki

Leo Černý z Černé v Pošumaví

14. srpna 2016 v 13:33 | Tomáš Lotocki
Říkalo se o něm
že už v kolébce musel mít pod kůží
zašité jaterní skvrny
a když chtěli kojenečka uspat
smáčeli půl dne šidítko v medovinovém šnapsu…
Lahvovou desítku pil jen z hnědé flašky:
V tý zelený kyše
a je teplý jak krocaní chcánky
cedil skrze to co zbylo ze zubního skla
když vybíral z kastlíku jakoby protézou osudu
další správný exponát do utěšené peptické sbírky
Jeho rodiče se prý jmenovali Schwarzovi -
natruc se počeštili
a sousedi je zlynčovali ještě před Mnichovem

Nemám dar popsat jeho postavu -
kdysi v hodině figurální kresby
vyrobil jsem si z kreslícího pera splávek na okouny
a od té doby zvěčňuji Michelangelovi příčně pruhované svaly
fauvismem ostnoploutvého akvária
Nevím proto co si počít s jeho progresivní rachitidou
(jak se říká: tak třicet kilo i s palandou)
ani s tympány horké etanolové krve
usilovně bubnující do svalů a spánkových kostí
Tohle však říct musím:
Celá jeho figura byla pravé nomen omen:
jméno - rodiště - tělo - znamení -
a pokud pořád věříme i v tu předurčenost
musel být jen proto tak dokonale Schwarz
aby jeho tělesná schrána spolykala
jako ta morda v samém středu spirální galaxie
všechno nebeské světlo
takže pronikl sotva vybledlý paprsek
tam dovnitř k marně zrcátkujícímu srdci

Mě zcela přehlížel
a i kdyby platila slova otců patristiků
že duše mrtvých mají mysl zcela čistou
a paměť nekonečně rozprostraněnou
nepozdravil by mě jistě ani teď
Oslovil mě jen jednou:
tehdy jsem poprvé ulovil tři dospělé perlíny -
ty zlaté ryby s karmínovým přelivem -
a v předtuše opaleskující slávy
běžel s nimi do strejdova sklepa
kde oba byli zavrtáni v kuckajícím topení
Tímhle sajrajtem jsme krmívali prasata
zahuhlal s hlavou zaraženou v kotli
a já měl chuť vytrhnout tomu navátýmu Vševědovi
co neopije se mým šupinatým chtíčem
z kartáče na hlavě aspoň tři uhelné vlasy
abych mu dokázal
že tyto moje zlaté dukátky nezašpiní
ani svým černočerným havraním brkem
namáčeným do kotelních sazí

Černý pomáhal strejdovi na baráku
jen tak za stravu chlast a chlapské slovo
S tetou však tvrdě smlouval o každý kynutý knedlík:
Proboha sousedko dejte mně málo
jinak nebudu moct celý vodpoledne pít…
Miloval však tetinu šumavskou kulajdu
z rudohlavých hřibů-oheňáků
v nichž se napínala modrá kovářská žíla:
Ta krásně hřeje a leze dovnitř
hebce jako kontušovka
lebedil si
když se i s nebozízkem v ruce motal u ponku

Jeho synovi jsme říkali Budulínek
Byl nejmladším z pěti liščat
Jejich matka jednou zaslechla housličky potulného cikána
který jí záhy obstaral i bubínek
a odvedl si gravidní někam na Slovensko
Čtyři starší bráškové skončili už v pytli
a poté v pasťáku (i když v této pohádce
se to myslím semlelo tak trochu obráceně)
Nejmladší ještě zůstával v pošumavské díře
a vyprávěl mi o úhořích pasoucích se v hrachu
i když profous s červeným pruhem na hrubé pytlovině
obcházel už taky kolem dvířek nory

Měl jsem ho rád -
snad i pro tu jeho zlodějskou čestnost a zásadovost
Ukradl mi mojí první laminátovou udici…
Nepřiznal se
ani když jsem mu vyrazil přední zub
a podrobil hodinovému mučení lipenskou vodou
A věřte mi -
jen malí zloději a pytláci umějí
tak nebesky polykat andělíčky
Ale Tome -
ta už je přece moje!
řekl pak Budulínek zcela bezelstně
když den po tortuře ještě s háčkem v trojklanném nervu
lovil na tu udici ve vrbičkách pánvičkové okouny
Jen taková pytlácká a zlodějská bezelstnost
porodí pak nezištnost
se kterou mu ještě přihodíte do vezírku k zakázaným rybám
šumavský chleba kmín a sádlo

Na rozdíl od taty měl
pomněnkově modré oči
Nedávno jsem se dozvěděl
že ho našli ležet kdesi na Florenci -
toho Budulínka
který nikdy nepotřeboval vakcinaci proti vzteklině
našli přece jen ležet s pěnou u pusy
(kdysi jsem četl
že u modrookých feťáků
jsou nejpřízračnější právě ty jejich oči
oči - podřezané žíly bělma
duhovky jako vyhořelý len
a vprostřed…ale to už jsme zase u té supermasivní černé díry
před kterou chvějí se i všechna srdcerváčská slova…)
Měl jsem ho opravdu moc rád -
a věřte že jako Zlochvost který
odříká se knížkou o Alence
má i se sebou často co dělat ten
jemuž zjevují se před očima -
oči…

Ještě však na skok k jeho otci:
Ani přesně nevím jak umřel
Snad mu ve špitále explodovala aorta
když do tepny pumpovali fyziologický roztok
z chloridu sodného namísto pálené slívy
Já si tu kosatou však představuji jinak:

Jednou za lednové noci spatřil Černý malou bílou myšku
škrábající na domovní dveře
Chtěla raději ven do mrazu
neboť pan domácí prochlastal všechno dříví
a uhlířům už ani neotevíral
Pustil ji do zahrady a pak vyrazil za ní
V navátém sněhu ztratila se mu
u kmene rozklenuté borovice
kde každým rokem z mechu vyrůstaly
velké kolonie zrnitých klouzků
Noční chodec poté viděl hrozivého černého brouka
kterak leze ve sněhu a mumlá:
Tyhle žlutý sameťáčky dávala babička do polívky
Když jim přemrzly kloboučky
chutnaly sladce jako kafe s rumajzlíkem

Nakonec přece spatřil svoji bílou myšku
která se už prohrabala sněhem
a našla díru v kořeništi stromu:
Škoda že nemůžete za mnou pane Leo
Je tu teplo!
Ale jestli vydržíte
přinesu vám aspoň něco hrachu chcete?
Rozhodl se že tam na ni počká

Ráno ho pak našli pod tou borovicí -
umrzlého
 
 

Reklama