revue právem opomíjených

Petr Lindovský

Drobné vlnky lámou

22. června 2017 v 12:01 | Petr Lindovský
Drobné vlnky lámou
žluté prsty větví
a obrysy rybek

do malých nestvůrek

Hrdlo jako žerď

22. června 2017 v 12:00 | Petr Lindovský
Hrdlo jako žerď
má ta dívka z cypřišů
Sama jako vojsko

odolává dlouze

Jako flétna jsi

22. června 2017 v 11:59 | Petr Lindovský
Jako flétna jsi
jen tisknout rty a prsty
k otvorům

pro zvuk, pro ten zvuk

Čas rituálů

14. srpna 2016 v 12:37 | Petr Lindovský
Čím víc těch květinových obětí
nechám řece co zjara rychle plyne
tím víc se bolest vsírá
do trvalé paměti
A neumírá
Nepomine

Střepy

14. srpna 2016 v 12:36 | Petr Lindovský
Tak vzala za své
další sklenka
A ne že jsem si zchladil žáhu
za to že tys vzala dráhu
Jen byla tak tenká

Vegetace

14. srpna 2016 v 12:36 | Petr Lindovský
Zelené a roste
Slovům místo zabírat
Vemnout se a veškvírat
Vegetat se
prostě

Srpen

14. srpna 2016 v 12:35 | Petr Lindovský
Čas na mši
Zvonem ztěžkne vzduch
Jablůňka dostane korunu zlatou
a nebe je najednou vlídné

Vesmír

14. srpna 2016 v 12:34 | Petr Lindovský
My a pozorovatelé?
Poslušně po pár taktech
dirigenta tušíce
do futrálu
noty sklapnem

Návod

14. srpna 2016 v 12:33 | Petr Lindovský
Stesk vem za ohlávku
a veď jej
labyrintem zmapovaných metod

Podzim III.

14. srpna 2016 v 12:33 | Petr Lindovský
Ptáci na obloze
sluncem rozžhavení
A mně je zima

Předjaří

14. srpna 2016 v 12:32 | Petr Lindovský
Při oblevě stromům prsty ztěžkly
a ještě déšť.
Zůstává větvi v paměti
pevná rukavice ledu?

Zemi zátěž sněhu
jako váha milence?
Že odplaví ten déšť
jen posyp z chodníků?
Ne. Chvilku jen
zápach staré trávy
a vše začíná znovu,
ze starého, z ničeho.

Jaro II.

14. srpna 2016 v 12:31 | Petr Lindovský
Vítr sráží květy třešní
a v paměti zamrazí
sterilně neživotné
křupnutí sněhu

Opojení

10. března 2012 v 15:03 | Petr Lindovský
jen z vůně
nedávno zvlhčené hlíny
letmý pocit chladu
jen z vědomí
nepřekonané distance
jiného těla
Darmo probděná noc

- a po rozhodnutí

10. března 2012 v 15:02 | Petr Lindovský
se mění ticho
jako když večer v parku
padá sníh
jako když sklenka
rozpouští hněv

Rychlost otáčení Země: 15 stupňů v hodině

10. března 2012 v 15:00 | Petr Lindovský
(tj. Průměr měsíce každé dvě minuty).
Rychlost oběhu Země kolem Slunce:
30 km za sekundu (o celý svůj průměr se posune
za sedm minut).
Rychlost oběhu slunce kolem středu galaxie:
250 km za sekundu.
Galaxie se od sebe vzdalují narůstající rychlostí...
Žjóóóva!
Můj balkon je velitelský můstek.

Láska?

10. března 2012 v 14:59 | Petr Lindovský
Jen držíš tajemství
banální jak voda
Pak i větve stromů
lnou k větru
lascivně

Bosorka

10. března 2012 v 14:58 | Petr Lindovský
Rád bych řekl,
že její klín voněl po dýmu
svatojánských ohňů.
Ale nebyla to pravda.

Léto

10. března 2012 v 14:58 | Petr Lindovský
Po rovné hladině
zdánlivě náhodně
jezdí hlavy
a osiřelé lásky
hlídají hromádky svršků.
I komáři se drží ve stínu.

Píseň středního věku

10. března 2012 v 14:57 | František Neklan Podhájský
Život jak pokoj, dům či hrad
jak usmyslí si kdekterý
své dětství vracíš častokrát
dychtivá rána, lehké večery

Však - časem - v obyt stín se vkrad
tu bodrý tu zas nesmělý
to zlého Času prstoklad
to jeho písně zazněly

Hned hlaholí "Já jsem tu rád!"
a působí, host nechtěný
že každé krásy ryzí vklad
tvou duši nechá bez změny

A přátelé se musí ptát:
"Kde píseň tvá? Kde veselí?
To zakleto už napořád
v pátek? Či před nedělí?"

Pak jednou nastane ten chlad
náš život zná ty předěly
tví známí přestanou se ptát
jen málokdo se osmělí

zeptat se na tvůj věčný hlad
po tom co přijde pozítří
jen po straně se budou smát
což tvoje rány rozjitří

a budeš stárnout - sper to kat
a jen tak smutně zpovzdálí
počítat nespočet svých brad:
To jsme to pěkně posrali...

Wölundova dílna

10. března 2012 v 14:55 | Petr Lindovský
Peřina sněhu tiše se plní
a dláto a rydlo
rychlé jako dech

Ach Je to jako práce se zlatem
Ani kousek nazmar!
Ani kousek!
Ani kousek …. zchromlé nohy
pořád jsou a jenom jako závaží

Sníh jako dech je tichý a rychlý
Dláto je prstem dychtivosti
Venku mrzne zpěv hned u zobáčků
Zapomněli na železné srdce

Na vztek hnací sílu hřeby
vedle obručí vedle úsměvů

"Dva poháry dvě zrcadla
A korálky jak zoubky navléklé
A čtvero drahokamů ještě plných slz
toho jitřního jasu"

Která královna nepodlehne
Nad sněhem se krása nese lehce
V mrazu se to jihne
A hlas se nevytrácí, jen
hrdlo mele z posledního

"Ochutnejte, ženské
měkkou hladkou kůžičku!
Oviňte se vlasem ještě skoro živým a
hleďte k hradu!"

A zády k vězení
k ohni zášti
ke kovadlině plánu
ke kladivu pomsty

k ostrovu samoty
jež vede k těžkým křídlům
S čelistmi zaťatými ne k nebi

Picaflor

10. března 2012 v 14:45 | Petr Lindovský
To údolí nad srdcem
od čelisti k ramenu
je opuštěné
jakkoli se vpálil
otisk tváře

Co zbude?
K váze vin přidám
jednoho kolibříka
a na podlaze pod nebem
zapomenutý
ždibec hudby

Jen teď nad ránem
rodí se plíživý
neodbytný
neadresný
mlžný stesk
 
 

Reklama