revue právem opomíjených

Pavel Viktora

Jak dobré je nebýt sám

7. října 2008 v 16:42 | Orober Leoník

Jak dobré mít ženu v bytě

Přivítá tě, nakrmí tě

Postará se o tvé šatě

Bez problémů, bez hádek

Je to jako z pohádek


Jak dobré mít ženu v bytě

Přivítá tě, rozčtvrtí tě

Uvaří tě a pak sní tě

Nebudeš mít starosti

Zbydou z tebe jen kosti

Rasově snášenlivý růženec z Bullerbynu

1. října 2008 v 19:55 | Orober Leoník

(O rasově motivované vzájemné pomoci)


**

Vezměte třistatřiatřicet

černochů a 333 bělochů

a kilo polohrubé

a uhněťte z toho všeho koláč

může být s rozinkami

mňam anebo jinak:


(Růženec, růženec

rasově snášenlivý růženec)


proč ty, jsa černochem

nevidíš hovno v řiti mé

zatímco já, jsa běloch,

ač vidím snítko v oku tvém

snažím se vypáčiti hovno z řitě tvé?

A že spravedlnost je

obousměrná

On/Ona

23. září 2008 v 23:13 | Pavel Viktora

On

neznal ji

nevímal ji

nerozuměl jí

ani ji nechtěl

stejně nevěděl

co by s ní dělal

avšak miloval ji

zamilovaný byl

do představy

- blázínek

Ona

znala ho trochu

velmi dobře vnímala

a rozuměla přesně

pamatovala si všechno

tušila, že ho vlastně nechce

vždyť co by pak s ním dělala

dala mu šanci, ale málo platné

jeho receptory byly zablokované

Štěstí

21. září 2008 v 20:50 | Pavel Viktora

nesedá si do popela tvých snů

ani se nelehá do bláta slz

jakkoli pěkně rytmicky padajících

když tlučeš hlavou o zeď

prochází kolem v srdcích dětí

držících se za ruce

ačkoli je to naivní

a když to tak cítím, narážím

párkrát se na tebe usměje

snad ho i zahlédneš

a schováš si do srdce

ten pocit

minimálně jednou týdně

zablýskne se na obzoru

třináctkrát do roka

dává šanci úplňku

a to je štěstí

Ve věži (na tři slova)

14. září 2008 v 17:33 | Pavel Viktora

Vznešenost pomalého pohybu

Času je dost

Důstojně ukrytý poklad

Jako srdce slunce

Žhavých mých myšlenek

Uzamčených pod nezávazným

Pohledem klidného zraku


Nelpím na tom

Aby vysvitlo slunce

Je tady stejně


Tak čekám vznešeně

Ve věži nedotknutelnosti

Na další explozi

Marného chtění vlastnit

Zamilovaný

6. září 2008 v 13:07 | Pavel Viktora

neznal ji

nevnímal ji

nerozuměl jí

nechtěl ji

stejně nevěděl

co by s ní dělal

ale miloval ji

- blázen

Kde domov..."

1. září 2008 v 21:43 | Pavel Viktora

Konečně spočinout a ustat v hledání

vědět: jsem teď tady (doma)

- jak lákavě to zní

však zrádné by to mohlo být

vždyť život sám stále hledá

a najít klid znamená nežít

všude kde jsi, jsi jenom na chvíli

a domov svůj, člověče milý

jen v sobě hledat smíš

Balada o vzácném stromu

25. srpna 2008 v 22:33 | Pavel Viktora

Šel poutník po milované zemi a láskyplně do ní zasadil semínko. Země se ho něžně ujala a vyrostl z něj nádherný strom. Rozdával kolem sebe chladivý stín, udržoval vláhu a bydleli v něm ptáci. Pak přišli smutní lidé a ve svém hledání štěstí porazili strom pro radost z tak vzácného dřeva. A co na to strom?


"Kde jsou mé kořeny, chci dál růst!

Proč mi odsekávají ruce?

Celost má se ztrácí

ulamují ze mne kousek po kousku

a jak do mne rýpají, vtisknout mi chtějí

podobu, která se jim líbí

- muži se svými dláty

pokaždé jinou tvář chtěli by mi dát."


V místním tisku se objevila tato zpráva:


"Lidem se podařilo vyrvat přírodě vzácný strom. Městská rada uložila umělcům vyřezat z něj madonu do zdejšího kostela. Ačkoli se jich o to několik pokusilo, vzácné kusy dřeva vzdorovaly jejich úsilí:

Strom chtěl žít vlastní život."

 
 

Reklama