revue právem opomíjených

Oto Rachojetina

Nebyl jsem uzákoněn

12. července 2010 v 17:13 | Oto Rachojetina
cyklicky pouzdry vinen
na vrchol šopský smyl to břeh
Ištván přikázal
Rýmy učinil v sloup pohlédl
Slabikáři přítrž uštědřil
Lid s kyjem Zbyszek si pochwalowal

Teoreticky v osmatřiceti

3. července 2010 v 8:57 | Oto Rachojetina
osciluje středoevropská
zástěrka za potulku náboženských
čím dál křížem
tyje nóbl odpadky sypoucí kabel
politý závoj hmyzem
odnynějška vraždím bez ostychu

Ty vole to je ústřední pytlík kolmice pantátovy

29. června 2010 v 19:12 | Oto Rachojetina
rozpumpovali trpajzlici
mám praštit průvodkou o džber zmrzlé mouky
po vzplanutí
dohřmívalo
zkazili úplněk ?

Měla by viset

24. června 2010 v 19:00 | Oto Rachojetina
šitá vodorovně
bouda
postel zákoníku
pod palbou huspenina
stříhá bod koupený mozek
záměr
nevykloubit cukr

Podminuj klobouk švédovi

21. června 2010 v 19:55 | Oto Rachojetina
ploskému krtkovi
zamhouřila fén slída lichá
z marnivosti
zakomponoval toulec do zdviže
parchant filipínským balkánem

V levitaci neházel stín

16. června 2010 v 18:55 | Oto Rachojetina
Myslbek z Mouchy
uznal slast
startky promptní
ortel nad markrabstvím
spoutal závěje medu
posnídala želvu topinka
to jest vše
kategorický
imperativ světla táhnou vlci zmije pantoflíčkové
přitom volovi
je dlužno sklít žlab

Na sliny chudé století

14. června 2010 v 19:24 | Oto Rachojetina
pouze hyzdí tenis
a makroekonomické
vydřidušství taburet
brouzdaliště marnotratnosti
pokryté houby soumrakem
zvícím pěsti zapykané
v točený obrtlík

Soupiska arcivévodských roupů

10. června 2010 v 20:42 | Oto Rachojetina
vytlačená dekolty do pryže
až se mi v pase udělají larvy blankytné
karpatsky
i strach loudat popelnicemi
vynáší nenáviděníhodné
blik
pak uskřinulá kotleta vítězí

Lososí odkrouhl světici Bugár

10. června 2010 v 0:11 | Oto Rachojetina
panděro ztloukli lidovci
(souchotěmi !)
natáček nešetřila vydra
dováděná bez korouhve
aniž postrádal outěžek krupici

Zastřel se Melichare

7. června 2010 v 20:22 | Oto Rachojetina
v koutě poznáš jehlu ukrývala klobása
paranoik rozšlehal v norek troud
jistý náručími
bydlil kšandy hloub
naprosto úchvatně spratek

V zátopách permanentních

4. června 2010 v 17:39 | Oto Rachojetina
dědek bouchá pulce život kluzký
úděl řemeslný
v lazaňském šplouchání
spřádáme olomoucký hlen
z pouti s býky

For you!!!

14. května 2010 v 22:41 | Oto Rachojetina

Harfeniiikowy!sny!opilci!kaaazsze!zraaat!zhuble!kyyywal!

jablko!lomoz!brzitwa!trzi!bubny!koudelniiikowy!

Witriol!ohebnyyy!kniiizsze!sebral!popkorn!heliocentricky!

namaaahal!hniiizda!billak!zkournoutowatjet

Pohybliwyyy!wrziiiskot!dokonal!odeprzaaawaaan!makarón!

herzlich!byl!napodobenina

W!zajetiii!nahodilosti!bobek!Kuwajt!czniii!wyklowat!

klystyyyr!odpradaaawna!mechanismus!rownyyy

Arbitraaazsz!uspokojenyyych!kreeem!biiilit!se!kostyyym!

pidizszwiiika!geeenius!ponorka!sznuptychl!

Kojemjdouciii!zmiiirat!jeptiszka!korzen!ostatnje!

przikywowal!powijan!apropó!turek!

Bywsziii!praaazdnota!zaaaprtek!kandelaaabry!gnozeologie!

aczkoliw!wodohospodaaarzskyyy!feeen!kulminowat!

zaaaplata!

Kuuuzsze!wersatilka!obdiwowat!se!hyacintowyyy!

krziiizszek!podeeelnje!hnida!prziiikrm!netopyyyrka!

Pugeeet!wachrlatyyy!mjesiiice!kombinowat!Ostrawa!ne!

zcela!wytrziiibenyyy!harmonie!

Od!klystyyyr!obilnice!zaaasah!pokoutniii!wyyyzwa!ne!

nepodobnyyy!wiiitat!Potjer!hrziiisznyyy!na!waaas!

tamburiiiny!aleluja!

Potrziiisnit!zaaapor!okolostojiiiciiich!wykoledowat!si!

umiiime!baraaaky!serwal!kokardu!

Huspenina!mnozszinowyyy!ziiiwat!kyprzidlo!ouha!

wytrwalost

Dozsziwotiii!uzszasle!kolektiw!piszkworky!sniiidat!sztaaab!

szkrtidlo

Blahowiczniiik!wirus!maaauuucta!polknout!psa!zaaahy!

witrol!opjet!

Byrokracie!holubniiik!paszaaaci!wjek!nebyyyt!

historickyyych!ozwjena!padoucnice

Klobaaasa!zapykat!neguje!Bozszka!hnuuuj!czerwaaanky!

brzezowyyy!odliw!rytec

Plowdiw!nachomyyytnout!se!przi!balkón!zachowalyyy!

koudel!swiiitaaaniii!beczka

Neoabstrakce!wykonat!s!kladenyyym!szpejle!bohorodiczky!

na!wyyysost!umuczeneeeho!empiricky!zwlaaadaaa!kubismus!

Korunowanyyy!tarif!spolykal!Alfreeed!podal!Nyyywlt!

Ziiiwejte!na!sklo!helikopteeera!dusiii!prziiiznak!alchymie!

maaatoha!

Jaaatra!diplodokowa!kobliha!kujnaaa!nezmar!odpowjednost!

Kostyyymniii!hydroponie!okukowat!jsoucno!zwlaaadaaa!

snad!opici!busta?!

Karbaniiik!uuulisnyyy!armagedon!pyj!newysilowat!pouhyyy!

ksztice!maaa!raaada!trh

Zainteresowanyyy!kopyto!brilantniii!sniiidala!markrabjeciii!

przedwoj!kriminalita!

Ambrózie!pekelneee!uwazszowat!pohyb!hnidopiszskyyy!

wozataj!maaa!slunciii!poklad!mrzkyyy!¨

Kalwiiin!pochybowal!osten!uwedenyyy!powyk!w!raaamci!

kostelniiikowo!wzpruzszeniii!

Nej!kostra!wyyytah!tyla!spiiisz!njekudy!brk!uhasit!

wyyyhoda!

Od!parozsziii!sbiiihaweee!Paracelsius!

Wytrzszeniii!nebeskeee!butylka!

Pospiiichawyyym!byrokraticky!ohliiizszela!hrdost!

potemniiik!prziblizszowadlo!umjel!symbol!os!

Przemiiistit!karty!otlak!a!lideee!byyywalyyy!przitom!

obtiiizsznyyy!!Hodinky!ptacziii!wjenowat!klaaawesnice!swisle!zapochybowat!pozszadawky!wtiiirat!prawidelnyyy!

Kolikraaat!snem!pitomosti!wlastenci!kuuuň!zpowjednice!

wyyyplach!hnije!osoba!

Djelba!ploutew!wynikajiiiciii!lodyha!pod!naaanosem!filc!

hospodaaarnyyy!uliczniiik!

Poztraaacet!chemickyyy!rys!dospjet!pokryyywacz!katetr!

wjedma!byla?!

Kolohnaaat!bajkonur!houby!prziiidech!makaróny!co!by!

chtjel!strziiizliwyyy!pohleďte!

Patlat!hotowo!taroky!ponor!uwiiitaaame!rzemdih!lebka!

Bytelnyyy!zaaaplata!kolomaz!roupi!umrziiit!

Kilimandzszaaaro!pablesky!kohorta!

Postroj!kudlibabka!brzehule!houpat!nemjeli!pokrok!boule!

rukodjelniii!pohanka!wyznamenaaaniii!

Konec

21. dubna 2009 v 19:25 | Igor Genda

je konec

je konec všeho

konec všech nadějí

konec všech, co nám stojí za zády

ve své podobě je jenom tady

co v sobě zanechává otisk věčnosti

na hraně

mezi zřícením

a propastí


(konec)

Potíže s hlubinnou psychologií

6. dubna 2009 v 18:14 | Igor Genda

Viděl jsem jak slepí honí vidícího.

Slepí byli v řadě za sebou a vidící před nimi prchal.

Nejdříve ho nemohli dohonit.

Ale pak se začali oddělovat poslední běžci.

Pohádka o krychličkách

25. března 2009 v 19:18 | Igor Genda

Byla jedna malá krychlička a ta se rozdělila na menší krychličky, a ty menší krychličky se rozdělily na ještě menší krychličky, a ty se rozdělily na ještě menší, a ty na ještě menší

a ty na ještěmenší

a tyna ještěmenší

atyna ještěmenší

atynaještěmenší

atynaještěmenší

atynaještěmenší

atynaještěmenší ...


(vyprávějte tuto pohádku svým dětem před spaním, dokud neusnou)

na ostří nože

22. března 2009 v 22:11 | Igor Genda

na ostří nože

na ostří přítomnosti

na ostří chladném jak ocelová dýka

na ostří meče

na hraně břitvy

na břitu ostrém jak nactiutrhání

na ostří zuby

na ostří věčnosti

slepé

bohabojné

a neurvalé


matky těl


se na dvě poloviny proti sobě

rozpadá v odlesku diamantového světla


hladká jak stůl


v zrcadle.


Násilí se plazí nízce podél plotu

uvnitř

v zahradě ticha

oddychuje

vraždí

a rodí


přivázaná ke kůlu

Ukázka

18. března 2009 v 16:47 | Igor Genda

Něco, hleď mě, hleďme tam! Fujtajxl, co nám to ten Šimurka zase prodal: "Bože, vole, vidím všecko přebéžově, jako béžově - ale v různých odstínech.

1. pře: daleko

2. béžově: uvnitř -

To jsou různý cesty - "Poď vole radši dem." A - to - von. Prostě: Antonín. Teda, kurva, an - to - non! Prosím vás, já jsem zapomněl jak se menuju ("Hoši, ty bělice doopravdy pářej," křičí kdosi) A určitě mě nechápete, - to je naprostý omyl (sestra, protože slunce jak zachází, nikdy neprotne obzor, copak to máme s nosem pane Novák - "Nevím jak bych vám to ...)

Je to tady! Spojili jsme se pomocí kolečka, které znamená kruh, světlo je cesta, proniká středem kruhu, ČTVERCE V KRU.

Mapa:

Nevěděl kde je PERNÍK 1:

Šveskový perník v edici cesta dovnitř uvádíme seriál japonské provenience

snídal jsem

18. března 2009 v 16:13 | Igor Genda

snídal jsem naslepo

snídal jsem v bezvědomí

snídal jsem v provazech spletených z bílé zdi

snídal jsem na závrať

snídal jsem na vítězství

snídal jsem na stranu neznečištěnou sténáním krkavců

snídal jsem na tváře jež svoji zářivost ještě nevypověděly

snídal jsem na pohyby sající závist vlastního těla

snídal jsem pohled do prázdna

snídal jsem rozpažený úsměv

snídal jsem rány těla na popravišti

snídal jsem s Mohamedovou horou

snídal jsem se sojkou a se skřehulí

snídal jsem se psem který se jmenoval Adas Amov

snídal jsem lachtaní hlavou

snídal jsem očima jež zkameněly

sndal jsem srdcem vyrvaným z dlaně

snídal jsem játry které mi rozvázaly jazyk

snídal jsem flétnou zaraženou v hrudi

snídal jsem pohlavím jedné velké a jedné malé kobyly

snídal jsem vejpůl rozťatým koštětem na vyhánění duchů a žen

snídal jsem bez ohně

snídal jsem bez pokání

snídal jsem bez mýdla kázajícího davu

snídal jsem bez objemu jehlanu v očích devítihlavé saně

snídal jsem bez příčiny a bez důsledku černého a bílého psa

snídal jsem posvátný pergamen

snídal jsem lehátka na věšácích

snídal jsem poslední kapku marnosti

snídal jsem zvon zvící jak tulipán

snídal jsem sváteční oblek se šlehačkou

snídal jsem prosklený krajíc pavích per

snídal jsem vzduch obarvený na černo

snídal jsem víčka Tvých Kroků i víčka Mé Ozvěny

snídal jsem čaj letící vzhůru nohama po dlouhém plovoucím dně prvního z opeřenců

Likvidace Jeseterky (ty mlč!)

9. března 2009 v 19:56 | Igor Genda

Šéfe, co mám dělat, rozšířily se mi oči

SAKRA VYSER SE NA TO A ŘIĎ JACKU

ale šéfe ta náušnice, co mám

v obočí je kamera a za náma jede to

auto, předjíždí nás, mává rukama, drží

v ruce zmiji SAKRAJACKU CO TO

PLÁCÁŠ PROBER SE SAKRA oni

nám ukazují zmiji, jestli si ji nechceme

koupit, no to je paráda a z oken

vystřelují barevný plagátky JACKU

PŘESTAŇ UŽ VOLE SAKRA ŘVÁT

no jo ale ta zmije má v očích taky

kamery, ne to je Kulihrášek a chytá mě

za ruce JACKU SAKRA SLYŠÍŠ MĚ!

ZA ŽÁDNOU CENU NESTRKEJ

RUCE DO ŇÁKEJCH SRAČEK!!!

Punk rychlý

9. března 2009 v 19:37 | Igor Genda

na večeřííí už sem byl

malýýýýý

na večeřííí už sem byl

jjještě naopak

za večeřííí vajíčka

valíííííííí

do dimenzoa zajícůůů

vede lžička Napoleóóón

za večeřííí už sem byl

jjještě naopak

za večeřííí vajíčka

valíííííííí

do dimenzoa zajícůůů

vede lžička Napoleóóón

oj!!!

toužím po kamínku

8. března 2009 v 19:59 | Igor Genda

toužím

po

kamínku

spadlém

z nebe

v jehož

odlesku

jsem se

koupal

jednoho

jitra

4 HAIKU o pejskovi

2. března 2009 v 20:37 | Igor Genda

***

pejsek se

chystá do koupele

aby měl čistý kožíšek


***

a ejhle

uklouzl po mýdle

řítí se rovnou do kytek


***

nakonec se mu

na hlavu vysype

ještě bílý pudr


***

jak chtěl být čistý

tak je špinavý

pejsku, znovu do vany!

3 x HAIKU

25. února 2009 v 17:15 | Igor Genda

***

kouzelník krásně zmizí

a přitom by mohl

krásně skákat


V podzimním hájku

v listopadu v lese

slunce žlutě zlaté

modříny - aha


***

dívám se slonem

do chobotu dírám jsem

okem do útrob


6 x HAIKU

20. února 2009 v 16:58 | Igor Genda

***

... střílelo se na ulicích

i v lese se střílelo

střílelo se úplně všude ...


Haiku

mělo by to údajně být

sedmnáct slabik

na tři řádky


THC - haiku

před chvílí jsem

otevřel oči a

za chvíli budu mrtev


Pětiletý dalajláma

úplně zbožená zeď

nemůže míchat

plavdu ani lež


6-letý dalajláma

už nikdy neuzŘxxxxx

xxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxx


THC - haiku

smrtelnýmu dědkovi

s krvavejma zubama

ukážu:

za večeří už jsem byl malý

19. února 2009 v 18:27 | Igor Genda

za večeří už jsem byl

malý

za večeří už jsem byl

ještě naopak

za večeří vajíčka

valí

do dimenzoa

zajíců

vede lžička

Napoleón

kvér

pranicméně

18. února 2009 v 17:19 | Igor Genda

***

tuto báseň mi ve snu zabavila

soudružka učitelka Vohánková

a roztrhala na malé kousíčky:


pranicméněpranicméně

pranicméněpranic

méněpranicméně

pranicméněpranic

méněpranicméně

pranicméněpranic

méněpranicméně

čas utíká před námi

1. února 2009 v 11:38 | Igor Genda

čas utíká před námi

nikdy neuteče za námi

hlas

ruka

letící kříž

nebe

závory

opustit zemi

17. ledna 2009 v 9:04 | Igor Genda

opustit zemi

nechat chvíli bez semínka

a v tom posledním okamžiku

vidět

jak se barvy mění

a uchovat si ten obraz

pro dny příští

kdyby náhodou

se nějaké

nechalo

projít známým

dalo?

Hru hrají pravidla

16. ledna 2009 v 21:41 | Igor Genda

Kouzelník krásně zmizí

a přitom by mohl krásně skákat

Pak se z jeho

hlavy zrodí

papeže nechirurgický totem s botou

a za

čne

ta

dy

začne válka

Hele, už jste viděli takovou žárovku?

15. ledna 2009 v 19:18 | Igor Genda

(maje však na zřeteli jeho uvážlivost, jsem povinen zde umožnit vhled i jiným způsobem, jenž tu záměrně neuvádím a poukazuji na rčení "Kdo chce psa bít, hůl si ho najde", můžete samozřejmě namítnout: To je něco jiného, na to má právo, střílí na něco jiného, ale vůči zábranám už nemám žádné "sobě")

Projekt zklamal

14. ledna 2009 v 19:27 | Igor Genda

Projekt zklamal. Projekt zklamal. Pro-

jekt zklamal. Projekt zklamal.

Hluk se ztlumil. Hluk se ztlumil. Hluk

se ztlumil.

Snad ještě, aby mně aspoň utekl čas

13. ledna 2009 v 16:46 | Igor Genda

Snad ještě, aby mně aspoň utekl čas

Snad ještě, že by tady asi mělo něco být, tak:


běžte nohy utíkat

běž ty hlase hlásat a ty oko viď!

Ruce uchopujte a ruce pouštějte


Srdce miluj a srdce odpouštěj


Vědomí, buď si sebe vědomo!


Archanděl Gabriel: Šéfe, Lindros dal gól

Kurva nepřerušuj mě ...

Z poznámek

12. ledna 2009 v 17:58 | Igor Genda

rozhodně veslovat, prozatím stačí neztratit obraz Ivanova, zastřeleného místo génia, dále klece, dlažební kostky, kruhy dlažebních kostek, všechny fráze (krev mé krve, mrkev mé mrkve, atd.), proměna napříč, výtah, kosti, motyky, kosti žen, výhyb s oholením, bez oholení, matka a morfium, omluva strašidlu cantervillskému, pozice, dýchání, mantry, koupele, šicí stroje, patníky, silnice, cesty, souvisle zešílet na neustálej smysl, na výstup z otáčení, na let-sen, na sen-přes, na přes-let, na let-přes, sledovat muže, jenž mi připomínal mladíka, jenž mi připomínal chlapce, jenž mi připomínal starce, jenž mi připomínal bratra, jenž mi připomínal Ďábla, jenž mi připomínal stařenu, jež mi připomínala Smrt.

9 koní

11. ledna 2009 v 15:56 | Igor Genda

z nich 8 osedlaných

z nich 7 černých

z nich 6 klisen

z nich 5 ležících

z nich 4 živé

z nich 3 ržály

z nich 2 přerušovaně

1 neustále

On the mix

10. ledna 2009 v 11:22 | Otto Rachojetina

Z týdletý párty mě chytá

rapl extra

dočista dle mýho gusta

kuchám blistr

a roubuju se na orchestr


Azték v šusťáku masíruje virbl

pod jazykem lysergamid - sidol na

slepou skvrnu

dej si ránu

a seš v tu ránu v pánu


A jak houstne průhled z těch úhlů

rozvibruje námel membránu

subjekt situaci

ty vytkneš objekt jako

novorozenej anděloďábel sem

dočista oněměl


Oto

Vstávej

Válka dervišů skončila

bezpochyby

nikoli bezesporu

Trip na plže

9. ledna 2009 v 17:38 | Otto Rachojetina

Na tripu na plže

chemicky

sám s váčky na páteři

blikám na hosty


Polozmrzlý kolportér mi

v Sinaji oře plyn

terapeuticky

širokoprsé bludičky

se šlachovitě pářej

s cheruby

sypou z kůrů

zvěsti


Z chorálu

pak na nádvoří hejsek

splácá šlágr

a kredenc

je plná repertoáru

Trochu električejc

7. ledna 2009 v 17:36 | Otto Rachojetina

Teď sem zapikanej trochu

električejc -

verstu vod magnetu

v duralu

Orba de prej v trojsponu ze sisalu

kolmo až do laminátu rourou

To je pokrok

Diletanti

Pokropit to freak-show

ulevit rozkroku jako při

konfirmaci Hortenz in flagranti

s papežem

Po kremaci morek

penze lorda

i bulvy

nic než veteš

To působí

6. ledna 2009 v 17:45 | Igor Genda

To působí má

spínák jako na

kužel mor hydrantu pánev

portské pokojské dech

radši než

konkubíny s dekubity v prasklé

glazuře protěž


Parte na balustrádě -

gruzínec přechyluje neteř

Šachty

Galoásky gumy za

půl kopy drachem

a vrchem potěh zrnící

potěr bere

jedním vrzem můj

pléd

a turban z jater

Pyralgetický šumy

5. ledna 2009 v 19:20 | Otto Rachojetina

Urinovati do nůše plné

zlámaných smyčců

Pyralgeticky kontemplovati s troglodyty

Zrnící potěr za frontální poruchy

v přímém přenosu

přes cyklovač mého porsche


Docela rád bych odvezl

bifokální baronesu opodál

pod arkýřem ve zvlhlém plédu

do jejího

klimakteriálního alibi

ALE

Paralympiáda šedých kriplů

zapřažených v pluhy gama

se mi přehnala přes cyklovač

mého porsche

levým kolem přes

solární plexus slečinky od NASA

co ráda barevné bižu


Já nepohrdnu kung-paem s halucinogeny

servírovaným troglodyty na displeji

přes cyklovač mého

porsche

SUDY S AMONIAKEM 10. - KONEC

4. ledna 2009 v 13:36 | Igor Genda

"Zachraň se, kdo můžéééš, potápíme sééé!"

V nastalé panice se všichni o překot hrnou ke dveřím. Fólius zakopne o nějaké dítě a toto zakopnutí se mu stane osudným. Leží na zemi a lokty si zakrývá tvář. Po zádech mu šlapou desítky splašených nohou. Otočí hlavu, podívá se nad sebe a těsně předtím, než definitivně ztratí vědomí, vidí, jak na jeho obličej shora prudce dopadá obrovská noha se zlatou kotvičkou na podrážce.

SUDY S AMONIAKEM 9.

3. ledna 2009 v 18:31 | Igor Genda

Fólius sejde z kapitánského můstku dolů na palubu. Nefouká tam tolik a na zdi jde vedle něj jeho stín. Je rychlejší, než Fólius, předbíhá ho, natahuje se, sklání a bledne a vedle Fólia se objevuje nový stín. Původní stín mizí.

Monotónní hra Fólia brzy omrzí, a tak sejde dolů do baru a dá si pivo.

Po několika minutách se v baru objeví Lykmé. Spatří Fólia, usměje se na něj a zamíří k jeho stolku. Fólius jí posunkem nabízí místo.

Lykmé: Dík. Jak se máte?

Fólius: Nic moc, mohlo by to být lepší. A vy?

Lykmé: Hm, taky tak nějak. Mám špínu za nehtama a manikůru jsem si zapomněla doma.

Fólius: Půjčím vám kružítko, jestli chcete.

Lykmé: Vážně? To byste byl moc hodnej.

Lykmé si usmívá na Fólia svýma pomněnkově modrýma očima. Vtom zpozoruje číšníka mířícího k jejich stolu.

Lykmé: Je to pivo dobrý?

Fólius: Jo, vcelku ujde.

Lykmé (k číšníkovi): Já bych si dala taky pivo.

Číšník odchází a mizí za barem. Fólius se snaží odhadnout úroveň hladiny piva ve své sklenici a rozmýšlí se, zda je má vypít najednou nebo nadvakrát. Rozhodne se pro první variantu a obrátí do sebe celý obsah. Lykmé se svýma pomněnkově modrýma očima zamyšleně rozhlíží po hostech.

Lykmé: Stejně mi to tady připadne nějaký divný.

Fólius: Taky mám ten pocit.

Lykmé: Třeba tady ten dědek.


Ukáže k vedlejšímu stolu. Nějaký starý muž, nejspíš válečný veterán, tam vypráví svoje zážitky, nejspíš z války, nějakým dětem, nejspíš svým vnukům.

Dědek: ... a všude kolem byly sudy s amoniakem!


Parníkem otřese mocný výbuch.

SUDY S AMONIAKEM 8.

2. ledna 2009 v 20:23 | Igor Genda

Osazenstvo parníku trávilo večer v jeho útrobách. Fóliovi se po večeři podařilo vybloudit úzkými chodbičkami až nahoru, na kapitánský můstek. Foukalo tam a byl tam sám. Vzpomněl si na kapitána, ale celá ta historie m připadala neuvěřitelně vzdálen a cizí.

Lykmé seděla sama ve své kajutě a z úst jí plynule vycházel oblak namodralého kouře. Její pohled směřoval někam velmi daleko.

"To je dobrý, vyfukovat ten kouř dýl, než normálně, škoda, že si na to nevzpomenu vždycky. To pak z toho kouření nic nemám. Ale nesmí se to přehánět (zívne), protože pak začne člověk zívat. Prostě jenom Tááák (rukama vykrouží gesto, kterým jakoby dirigovala tichou a táhlou hudbu). S těma rukama je to ještě lepší, akorát to nemůžu dělat na veřejnosti, co by si pak o mě pomysleli (podívá se do zrcadla, potáhne a ještě jednou udělá Tááák). Hm, fakt divný. A v těch jantarovozelenejch čočkách vypadám hrozně."

Típne cigaretu, vyloupne si obratně z očí kontaktní čočky a vhodí je do sklenice, kde plove ještě pět párů. Vyloví náhodně dvě čočky. Tmavobéžová a modrošedá. Vzdychne a hodí je zpátky.

"Asi bych se měla jít někam podívat, nebudu tady přece furt jenom sedět a dloubat se v nose."

Přestane se dloubat v nose, ale stále sedí. Vytáhne si tužku a papír a zkouší kreslit. Ale vycházejí jí jenom samý domečky. Zpívá si k tomu smutnou písničku.

PÍSEŇ LYKMÉ

Mám

Falešné zlato

Co se třpytí

A ty

Nemůžeš

Můj milý

Opravdu

Ne

SUDY S AMONIAKEM 7.

10. prosince 2008 v 17:13 | Igor Genda

"Poslyšte," řekla Lykmé a strčila si do úst kolečko salámu, "nechci být dotěrná, ale proč jste ho vlastně zabil?"

V lodní restauraci bylo plno. Mezi cinkáním příborů a tlumeným hovorem stolujících vynikal jediný zvuk - u vedlejšího stolu držela jakási žena za vlasy plačící dítě a hystericky a rytmicky jej FACKovala: "šŤOUrá se v Nose, šŤOUrá a šŤOUrá a šŤOUrá a Nepřestane!"

Fólius byl touto scénou natolik zaujat, že žvýkal svůj biftek v navlas stejném rytmu a Lykméiny otázky si málem nepovšiml.

"Cože?"

"Ptám se, proč jste ho zabil?"

Fólius se pousmál: "Neměli bychom odsud radši vypadnout?"

Lykmé strčila do úst další kolečko salámu a podívala se na Fólia svýma jantarovozelenýma očima.

"Vy mi to vážně nechcete říct?"

Fólius se podíval do jejích jantarovozelených očí.

"Na nějaké vysvětlování není čas, brzy se začnou po kapitánovi shánět."

"Nesmysl, kdo by se po něm sháněl? Loď řídí kormidelník, rozkazy udílí první důstojník, topiči topí, lodivodi lodi vodí a formality vyřizuje sekretářka. Jediní, kdo sháněli kapitána, jsme byli my dva, pokud se nepletu," uzavřela s přehledem svoji úvahu Lykmé.


"A co vy jste vlastně kapitánovi chtěla?"

"Vy jste mi taky neodpověděl na mou otázku."

"Ach jo," povzdychl si Fólius, "tak dobře. Ale budete zklamaná."

"To už tak chodí. Jen vyprávějte," řekla Lykmé a strčila si do úst plátek vepřové šunky.

"Tak tedy," začal vysvětlovat Fólius, "vůbec jsem kapitána nezabil. Umřel smíchy."

"Jakže, opravdu?" zvolala překvapeně Lykmé. "A co jste mu řekl tak vtipného?"

"Pokud si dobře vzpomínám," odpověděl Fólius, "tak poslední, co jsem mu řekl, bylo: JAKŽE, OPRAVDU?"

"Jakže, opravdu JAKŽE OPRAVDU?" rozesmála se Lykmé.

"Opravdu," řekl vážně Fólius a vážně se bál, že Lykmé dopadne stejně vážně jako kapitán.

"To je povedené, jen jestli si nevymýšlíte," podívala se naoko přísně Lykmé na Fólia a uzavřela s přehledem svoji večeři plátkem uzeného sýra.

SUDY S AMONIAKEM 6.

6. prosince 2008 v 19:55 | Igor Genda

"Óóódpadkýýý, óóódpadkýýý," křičeli Lykmé s Fóliem, nesouce na ramenou břímě, z něhož čouhaly boty se zlatou kotvičkou na podrážce.

"Úúúhněte z cestýýý!" zařval Fólius na skupinku pasažérů, sledujících bílou stopu za lodí. Lidé se neochotně rozestoupili a padlo i pár narážek na Tuhletu dnešní mládež a Tosoumifóry.

Kapitánovo tělo zmizelo pod hladinou na stosedmdesátémosmém stupni východní délky, měli bychom však upozormit na fakt, že bylo podmořskými proudy posléze zaneseno až na stupeň stoosmdesátý, čili nultý (kde navzdory všem fyzikálním zákonům, týkajícím se utopenců a mrtvol v moři, spočinulo na dně), přesněji, datová hranice procházela napříč kapitánovým obličejem tak, že jeho nos by čichal (pokud by to pod vodou bylo možné a pokud by byl kapitán živ) poklidné nedělní podmořské vůně, zatímco jeho oči by viděly (pokud by na mořském dně nebyla naprostá tma a ze stejného druhotného důvodu, jako prve) čilé pondělní hemžení všelijaké mořské havěti.

Kapitánův osud byl tak s datovou hranicí svázán navěky a zpečetěn.

SUDY S AMONIAKEM 5.

5. prosince 2008 v 21:01 | Igor Genda

"Dobrý večer přeji," spustila Lykmé, "jmenuji se Rita Čerská a přicházím za kapitánem v neodkladné záležitosti."

"Vy ... vy jste Ruska?" zeptal se už nadobro zmatený Fólius.

"Cože? Ach ano, má to snad vliv na to, jestli mne kapitán přijme nebo nepřijme?"

"K ... kapitán," koktal Fólius, "pan kapitán je zaneprázdněn."

Lykmé se na vyplašeného Fólia zadívala podezřívavě: "Poslyšte, vy jste jeho majordomus?"

"Nikoliv," odpověděl Fólius, který se mezitím probral z šoku, "jsem Pelwin Frinkel, deskriptivní geometr a zeměměřič."

"Pak tedy nechápu, proč mě nechcete pustit dovnitř."

"Víte, jsou jisté okolnosti ..."

"Kašlu vám na vaše okolnosti," řekla rozzlobeně Lykmé a odstrčila Fólia ze dveří.

"Jé, vy jste ho zabil," položila Lykmé Fóliovi polootázku, když spatřila kapitánovu polohu.

"Jasně, teď už tomu rozumím," pomyslela si, "on ho zabil a bál se, že na to někdo přijde, a tak mě nechtěl pustit dovnitř, abych to neviděla. Jo. Ale ta mrtvola vypadá hrozně, měla by se vyhodit."

"Pojďte rychle," šeptla na Fólia, stojícího dosud ve dveřích, "zabalíme ho tady do toho papíru," a začala odšpendlovat ze zdi plakát, inzerující plavbu přes datovou hranici.

"Počkejte," snažil se ji zastavit Fólius, ale když mu dal hluboký výstřih Lykméiných šatů spatřit její neuvěřitelně formovanou páteř, smířil se s nastalou situací a usoudil, že by stejně nemělo smysl něco namítat.

SUDY S AMONIAKEM 4.

3. prosince 2008 v 18:14 | Igor Genda

Kapitánovo mohutné tělo bezvládně leží u nohou zkoprnělého Fólia.

Nohy zkoprnělého Fólia se dávají do couvavého pohybu směrem ke dveřím.

Dveře, uchopené za kliku Fóliovou rukou, se otvírají jakoby nějakou cizí silou.

Ve dveřích se objevila Lykméina rusá hříva.

Ve dveřích se objevila vyplašená Fóliova grimasa.

SUDY S AMONIAKEM 3.

1. prosince 2008 v 19:41 | Igor Genda

"Máte obdivuhodný hlas, příteli," pochválil Fólia kapitán a udýchaně se rozesmál.

Kapitánův nakažlivý smích přešel i na Fólia: "Och, to mi lichotíte, sám byste mohl zpívat v La Scale."

"Hahaha, v La Scale, říkáte," smál se kapitán a rychle, dokud byla atmosféra příznivá, začal uvádět věci na pravou míru: "Víte, můj mladý příteli, musím se vám k něčemu přiznat a poprosit vás o odpuštění" a položil stále se smějícímu Fóliovi ruku na rameno. "Celou dobu jsem si z vás tropil šašky, já totiž nejsem žádný zástupce kapitána, ale samotný kapitán a velitel této lodi Olaf Frederikson!" a na stvrzení svých slov se mocný kapitán mocně udeřil ve svoji mocnou hruď.

"JAKŽE, OPRAVDU?" smál se Fólius a už už se chtěl taky přiznat: "To je tedy povedené, já totiž také nejsem žádný Pelwin Frinkel ..." ale uvědomiv si, co by způsobil, naráz zmlkl a jenom hlasitě polkl.

Kapitán si toho naštěstí nevšiml a celý červený pokračoval: "Haha, milý hochu, můj otec, Frederik Gustafson, byl námořním kapitánem, i můj děd, Gustaf Kristoferson, byl námořním kapitánem, i můj praděd, Kristofer Svenson, byl námořním kapitánem, a já, já mám být jen zástupcem, ohó, to neznáte náš rod, příteli," smál se kapitán, hrdý na svůj rod i na to, jak se mu podařilo elegantně vybruslit z celé té trapné situace, a smál se tak, až ho trefil šlak.

SUDY S AMONIAKEM 2.

16. listopadu 2008 v 13:12 | Igor Genda

"Dobrý večer přeji, dovolte, abych se představil, jsem Pelwin Frinkel, deskriptivní geometr a zeměměřič. Vy ráčíte být kapitán této lodi?" vyslovil Fólius naučenou sentenci bez jediné chybičky.

"Nikoliv," odpověděl kapitán stejně dokonale seriózním tónem, "jsem pouze jeho zástupce. Pouze jeho zástupce."

Fólius znejistěl. Kapitán si toho všiml a s uspokojením si Fólia prohlížel.

"A smím se vás zeptat, kdy by bylo možno kapitána zde zastihnout?" zeptal se Fólius, zdaleka už ne tak přesvědčivě.

Kapitán se podrbal ve vousech, aby to vypadalo, jako že přemýšlí a dlouze se podíval Fóliovi do očí, jako by se rozhodoval, má-li mu důvěřovat.

"No, víte, jak bych vám to řekl, to závisí na jistých okolnostech ... ale víte co, nestůjte tu mezi dveřmi a pojďte dál," řekl kapitán a zatvářil se co nejpřívětivěji.

Kapitánova kajuta byla poměrně rozlehlá místnost, vykládaná dřevem, se dvěma kruhovými okny, mezi nimiž byl přišpendlen již značně vybledlý, přesto nepřehlédnutelný plakát s nápisem:

PLAVBA PŘES DATOVOU HRANICI - ORIGINELNÍ POVYRAŽENÍ, který navrhl před dávnými lety sám kapitán.


"Dáte si čaj a suchary?"

"Ne, děkuji," opáčil čím dál tím víc nejistější Fólius.

"Já tedy čajem a suchary nepohrdnu," říkal pomalu kapitán a naléval si čaj z hliněné konvice, patrně japonského původu. "Kde jsme to přestali?"

"Mluvil jste o nějakých okolnostech," pohotově odvětil Fólius.

"Á, už si vzpomínám, ano, jsou zde jisté okolnosti, posaďte se (kapitán usedl do proutěného křesla naproti Fóliovi, odděleného od něj stolkem), předně, v jaké záležitosti hodláte pana kapitána navštívit, smím-li se zeptat?"

Fólius se omluvně pousmál: "Víte, nejsem si jist, zda jsem oprávněn hovořit o tom s vámi, nicméně ..."

"Dovoluji si vás upozornit," přerušil ho kapitán, "že jako zástupce kapitána přebírám v době jeho nepřítomnosti všechny jeho pravomoci."

"Já přece jenom raději počkal na pana kapitána," opatrně navrhl Fólius.

"Jak myslíte," odsekl kapitán znechuceně a usrkl čaje, "ale pak je možné, že se kapitána vůbec nedočkáte."

"Jak to?"

"U všech shnilých tresek", zaklel v duchu kapitán, "to jsem se sakra dostal do pěkný šlamastyky, jak teďka z toho ptáčka dostanu, co má za lubem?"

Nezbývalo mu, než se spolehnout na svůj námořnický instinkt, a tak plácl to první, co ho napadlo.

"Pane Frinkel, zajímáte se o námořnické písně?"

"Cože? ... Ó ano," odpověděl překvapený Fólius.

"A znáte tuhle: Móóóře šííírééé v šííírééé dáááli ...," začne zpívat kapitán školeným basem.


Fólius se k němu přidá neméně zvučným tenorem: "Kóóóldokóóól jééén rackůůů křííík ..."

A tak spolu nakonec přezpívají všech 17 slok. Při každém refrénu (Hola hoůůů, hola hoůůů nevrátííí se v rodnou zééém) chytne kapitán Fólia kolem ramen a zatancují si spolu starobylý námořnický tanec.

SUDY S AMONIAKEM 1.

7. listopadu 2008 v 22:55 | Igor Genda

skrze nás stíny

neprojdou, leč skrze

naše stíny ano


Sešeřilo se. Parník opustil přístav a chystal se vyplout ze zálivu. Na palubě postávalo pár cestujících. Někteří z nich si právě zkoušeli plovací vesty, jiní nehybně pozorovali bílou čáru, táhnoucí se za lodí. V podpalubí hučely motory. Nade dveřmi kapitánovy pracovny svítilo modré světýlko, což znamenalo, že kapitán je přítomen.

Fólius se zhluboka nadechl a vydechl. Shrnul si vlasy do čela a odkašlal si. Upravil si límeček u košile a ještě jednou se nadechl a vydechl. Když se ujistil, že by jeho inkognito mohlo být ohroženo, zaklepal.

Kapitán seděl na židli v dosti krkolomné pozici: chodidlo levé nohy spočívalo na okraji dřevěné bedny s rumem, pravou nohou se opíral o zásuvku psacího stolu, povytaženou právě za tímto účelem o několik centimetrů. Tato poloha mu dávala pocit značné stability. V ruce držel otevřenou knihu, na jejímž hřbetě byl zlatě vyražen nápis "Plavba lodí vpřed a vzad". Jakmile zaregistroval zaklepání, odložil knihu a vykročil směrem ke dveřím.

Ve dveřích se objevila Fóliova hlava.

Ve dveřích se objevila Kapitánova zarostlá hlava.

Pokus o komunikaci

4. listopadu 2008 v 17:14 | Oto Rachojetina

naše apriori

vaše

paranarchoidní vize

kulminuje v nesení formy

kvituji

normu akce: spontánní deregulovaná

katarze


Hladké bílé troubele

s krytými hledími

paralelně se zaměřením h l a v n í

o t a j e qanik

rozemřelý

krystalicky jemný

(s šampony) sýr

nezírej na mě hošánku tys pamatoval

lepší časy genetické drogy ti šáhnou

na kahánek

karta

se obrátí: Buddha

největší

socha buddhy se

re do formy


čistší

ob-sahu

 
 

Reklama