revue právem opomíjených

Mikuláš Medlík

kapela mého života

21. června 2017 v 14:50 | Mikuláš Medlík
nehraje od podlahy
ona není vidět
poničené nástroje hráči odhodili
basák leží s kudlou v zádech
kytarista skočil pod vlak
jen bubeník se zbláznil
a hraje dál

nekrysovská marta

21. června 2017 v 14:50 | Mikuláš Medlík
pinzetou do včelína
a marta si utíká po polích!
hodinky, mastné lžíce
a písek v botách.
Strach s potomků i předků
je náhodný pobyt v chalupě, kde
jako v poslední ve vsi nebylo
zavedeno elektrické světlo.
Jak v lese je vesele smutno.
To je nápad! Ocelové boty!
Na maliny chodí marta s hliníkovou bandaskou,
pro pivo se džbánem.
Kostel bez střechy hází kamením,
ale marta se ho nebojí a schválně
mu vyleze až na věž

míjení

21. června 2017 v 14:48 | Mikuláš Medlík
u Hlavního
pohanské Venuše
nakrátko
šatiček s drobnými květy
v růžové ulici
ve třetím patře domu číslo 7
papouška v kleci jenž odpovídá
na mou výzvu
v Senovážné ulici
ze slují státní banky
čišícího chladu
za Prašnou branou
procvakané
cyberpunkové kočky
v oblaku vůně a své
neodolatelnosti
na Staroměstském náměstí
Slunce
které řítí se
k hraně mikulášského chrámu
ale poctivé barokní římsy
tříští ho na tisíce kusů
a i já jich mám plné oči

konec léta

21. června 2017 v 14:46 | Mikuláš Medlík
meloun a gumolano
vlající sexy prádlo
hejno vlaštovek
tak působí konec lét
co s hlavou?
uletět!

ve svém pokoji
jsem se zase zbláznil
což mi trochu uleví

pak půjdu si lehnout
na kopec nad nádražím
nade vším
Zlíchovský lihovar
Chuchle
a já s pivem
mnem si ospalé oči
a špinavé ruce
si pak smáčíme ve Vltavě

a taky jako stříbrný šíp

21. června 2017 v 14:44 | Mikuláš Medlík
a taky jako stříbrný šíp
vše musí letět
okny dokořán
v závrati hudby

tíha únavy
zní zvukem
nerezových břitů ranního slunce
bolesti palčivé i temné
rádio
aktivita
okno ve pátém patře
a blížící se metro

něco zadržuje nezadržitelnost
a taky zběsilý tanec

JASPISU ZÁŘ

21. června 2017 v 14:42 | Mikuláš Medlík
JASPISU ZÁŘ
A CHALKOPYRIT ZAS
MÁ JAS
JAK ĎAS!
VŠAK VZPOMEŇ
NA TEN
DRTIČ DRAHOKAMŮ
CO ČEKÁ
V KONCI SEBEKLAMŮ!

Je Zima

21. června 2017 v 14:41 | Mikuláš Medlík
Je Zima
hra na smrt
továrna v lese
utajené slunce
nehybné rákosí

zkřehlé prsty stromů
nezastaví mlhu
modrošedou mlhu

chladná je barva noci

21. června 2017 v 14:40 | Mikuláš Medlík
chladná je barva noci
a měsíc tančí tak tiše
nahým stromům
spadl do náruče

neboj se snít!
koupím ti kohouta
co plaší těžký sny
a pod polštář
dobromysl

smutná je barva noci
a měsíc tančí tak pomalu
že skoro se dotkneš

neboj se žít
ale nepřej si nic
to nepadá hvězda
jen tramvaj
křesá elektrickou jiskru

na Tvou počest

21. června 2017 v 14:38 | Mikuláš Medlík
na Tvou počest
jedl jsem dnes
dřevěnou lžící.
ovšem i dřevec
může zabít,
zvláště když
hroty ostří láska

Prší

21. června 2017 v 14:37 | Mikuláš Medlík
Prší, a
i já pláču.
do Podbaby
čvachtám na procházku

ze dna města
odtéká řeka

nad Podbabou Baba
se tyčí
v podbababě baba
křičí
že železnou tyčí
ten déšť jí
hlavu zničí

a já s mokrým kloboukem
a pravou botou
se tomu smutně smějem

na pobřeží Vltavy
pod zelenou hvězdou
hotelu Interracional

stádo racků
dohání
mě ke štěstí

Noc zvrací básně

21. června 2017 v 14:34 | Mikuláš Medlík
Noc zvrací básně
Šílená milenka mých
zpocených prstů
nenávidí ráno
a miluje déšť

ona je les u moře
a vítr

NA PROCHÁZKU !

21. června 2017 v 14:33 | Mikuláš Medlík
Zkus pomalou chůzí
nejít domů
tam kde něco končí

s radiem v uchu
nic tě nezklame

po mostě pomalou chůzí
kabát a a vítr a vítr a vítr

jen takovými nepatrnými pohyby
uč se milovat nedokonalost
elektrické psací stroje
a 20 tun říčního písku

EROTICKÁ PŘITAŽLIVOST LOKOMOTIV

21. června 2017 v 14:32 | Mikuláš Medlík
jednotný čas
a ticho na nádraží

před ním rychlík stojí
uprostřed polí

jeho tisíc koní
z blesků hlavy skloní

ale ani oni
láska co je, neví

SUDOR LIBERTAS FRUKTUS

21. června 2017 v 14:13 | Mikuláš Medlík
Stromům v parku
ruce uřezali
to bolí jak samota!
a jalovec voní
tak hustě a lepkavě
jak prsty od marmelády

Na rtech růže
ne na rtech růž,
bosá kůže
bojí se ale
kamene co studí

co s tebou

21. června 2017 v 14:12 | Mikuláš Medlík
co s tebou
překrásný smutku
nezaspím
nezajím tě
nezapiju,

S tebou
strašným přítelem
miluji se

jen malý zmatek

21. června 2017 v 14:10 | Mikuláš Medlík
jen malý zmatek
jen trochu nejasností
pro hledače souvislostí
někdy s odvahou
a jindy bez ní
ve stavech užasnutí
miluju jazzovou harmonii
co se hádá

Kolo

21. června 2017 v 14:07 | Mikuláš Medlík
KOLO
BRUSLE
PLAVKY
MOSTY A PŘEHRADY
VYSOKÉ VĚŽE
A NÁVĚSTNÍ LÁVKY
MÍJENÍ DVOU VLAKŮ
NÁVRAT DOMŮ
VZPOMÍNKA NA ZBOŘENÝ DŮM
STRACH Z NOŽE V RUKOU
PROBDĚLÉ NOCI
A ŠPATNÉ SNY
MARNÉ BLOUDĚNÍ PO ULICÍCH
PROMARNĚNÉ PŘÍLEŽITOSTI
A ROZHOVORY CO NIKAM NEVEDLY
NESMYSLNÁ TŘI PIVA
VYHOZENÉ PENÍZE
SMÍCH SE ZAŤATÝMI ZUBY
ZIMA
ZÁSAH ELEKTRICKÝM PROUDEM
A HLAVNĚ

LÁSKA

Šašek

21. června 2017 v 14:04 | Mikuláš Medlík
ŠAŠEK
SI PLÁČE:
JSEM JEN
SVÁ ŘEČ
MÉ TĚLO
MÍŇ JE
NEŽ
VZDUCH
JÁ JSEM
K SLUŽBÁM
VŠEM TĚM
CO SMÍCHEM
ZAPLATÍ
KDYŽ TANČÍM
TANEC
SE SMRTÍ

TAJEMNÝ DOPIS

21. června 2017 v 14:02 | Mikuláš Medlík
Na výpravě
v temném cizím domě
do schodů opatrně
pode dveře
potichu
zastrčit dopis

Brána v průjezdu
zavrže ukradeným klíčem

VAZBY ŽAKÁRSKÝCH TKANIN

21. června 2017 v 14:01 | Mikuláš Medlík
Podzim pláče
a možná že i pro Tebe
Ale Vy máte úsměv slunce
potoky vlasů
vůni lesa
a pohled nebe

V zahradě mateřské školy
utrhl jsem pro Vás
poslední růži letošního
léta

A Vy jste šla se se mnou projít
ozbrojena nožem
jehož střenka byla růžová
jako Tvoje rty

A já se bál
ochutnat

okvětní lístky,
které jste jedla
na nádvoří špitálu v Kuksu

Potkali jsme koně
ale ti nebyli divocí
a bílého psa
a ten se smál
a lehal si na zem
jako já

A mezi námi byla slova
anebo les
a desky stolů
a pohled na morový sloup na náměstí
když jste mě líbala na tvář

Kamenné opice málem z rozechvění
upustily dům na svých zádech
když jste jim vklouzla svými prsty v chřípí
já jsem to viděl!

Byli jme spolu sami
a byla tma
jako brusinková marmeláda

A Vy jste mluvila o hotelu Central
a já jsem mluvil o sobě
a já jsem lhal,
že jsem šťastný

Neón herny elektrizoval Váš profil
a Ty jsi ukazovala do tmy
mlýn, co nebyl vidět

Ptáci smáli se ze spaní
a život byl vaši psi
Jeden zlý
a ten druhý hodný

ČERNO ZE MĚ

21. června 2017 v 13:55 | Mikuláš Medlík
Jak ukládá se ve mně

Podél zeleně plápolajících topolů kolem
zapleveleného laťoví plotů po cestě podle pole
s rozoranými hroudami

tak jednou ona
bude zase ze mě

černozemě

S falešnou mozaikou

21. června 2017 v 13:50 | Mikuláš Medlík
S falešnou mozaikou tvého ztraceného jara
ty kdo daleko nedojdeš
přestaň si už hrát
Polámané město spadlo ti do oka
jako šibalský úsměv
Anny Cathariny von Scheidlin
a jako něžný úsměv slečny pokladní
letohrádku Hvězda
GEODETICKÁ SROVNÁVACÍ ZÁKLADNA -
POŠKOZENÍ SE TRESTÁ
Jako nekonečné motanice autobusových
linek a jako na
obloze roztrhaný mrak
POZOR VLAK
Směje se mi Praha do očí a brečí
svou divnou nesmyslnou řečí
VÝTAH NUTNO ZATĚŽOVAT
ROVNOMĚRNĚ A
BŘEMENA ZAJISTITI PROTI POSUNUTÍ
Co já tady dělám?
koho tady hledám?
kdo ví ?
Upozorňujeme cestující:
TENTO VLAK KONČÍ NA SMYČCE
OLŠANSKÉ HŘBITOVY!
 
 

Reklama