revue právem opomíjených

Martin Matoušek

den jako každý jiný

4. listopadu 2008 v 17:04 | Martin Matoušek

den jako každý jiný

24 hodin otevřen světu

a ve své neprodyšnosti

žít naplno svou samotou

strávenou s labužníky

vibrujícího světa emocí

drátů jak pavučin

a stromů jak mechu v poušti

s kukuřicí domů a střech

pavilonu lidí ...

asi jsem se opět ztratil

v změti plechových mostů

a vln mobilních telefonů

rez v mé hlavě

26. října 2008 v 13:17 | Martin Matoušek

rez v mé hlavě

mi odměřuje čas


bludné kruhy osudů

se setkávají

a drobní snovači soukají

vlákna svých životů

ve vichru světa

já sám jsem pouze hmyzem

laboratorní myší

červem v hnízdě ptáků

zetlelým papírem trhaným na kusy

kapkami deště

semínkem v granátovém jablku


jsem krví stromů

a tělo země ...

v poryvech větru

13. října 2008 v 18:15 | Martin Matoušek

v poryvech větru

usínají koruny stromů rozevlátých

v osách cesty deště ...

živel, živel, zastavení

v běsnícím větvoví

okamžiku snění ...

proč se neradovat

8. října 2008 v 20:15 | Martin Matoušek

proč se neradovat

se stromy a ptáky

a nebem plným mraků

jak hor

přikovaných k mé hlavě

ty hory však netíží

jen plynou

jak mé myšlenky

stejně velké

stejně lehké ...

vibrující obrazce

4. října 2008 v 20:08 | Martin Matoušek

vibrující obrazce

promítacího rázu

abstraktních výlevů hmoty

světa stékajícího

po mé duši


podobně jako slimák

vláčí své oslizlé tělo

po temenu řeky

tvých vlasů ...

stromy

28. září 2008 v 17:45 | Martin Matoušek

stromy

jak stožáry nad mou hlavou

a jejich plody jak perly ve víně

šumění větru jak dech vody u splavu

bzukot hmyzu v trávě

a písek v poušti mi pálí do hlavy

v mé opilosti štěstím

fata morgány ...

osamění přichází

22. září 2008 v 21:07 | Martin Matoušek

osamění přichází

když všichni odejdou

podáme si ruku a halasně zdravíme

pak navštíví mne smutek

a mlčky si dlouze hledíme do tváře

přicházejí mí nejbližší a já vím

že budou stále se mnou

zavrtám se do země, kůry stromů

schoulím se u dveří a nechám

po sobě šlapat - každý se mi vtiskne

do duše

pak nechám se odvát jak pírko

padlého anděla daleko od všeho

a zakořením vysoko v horách

bonsaje budou v mé zahradě

osamělí jako lidé

každému dám jméno a v zimě bílou

peřinu

pak jak tulák dožívá

vrací se zpět a usmiřuje

lidem je rozdám

mým nejbližším

sebe rozdám v nich

abych neupadl v zapomnění ...

domy se vpíjí

16. září 2008 v 18:58 | Martin Matoušek

domy se vpíjí

do žhavého asfaltu

lidé v něm brouzdají

a nevědomky víří kola

svých stínů (kolem)


dotýkají se stromů v parku

a usínají s jejich vůní ve vlasech


ve svých snech pak nad nimi krouží

jak včely upíjí z květů

pak opilí padnou do probuzení

chladného rána ...

jen stromy

14. září 2008 v 15:46 | Martin Matoušek

jen stromy

ty prastaré chůvy

mě konejší

že není všem dnům konec

a slibují

že zůstanou do zítřka

abych nebyl sám ...

radši používám šicí stroj

3. září 2008 v 22:38 | Martin Matoušek

radši používám šicí stroj

(because it´s to funky

like massive demonstration

of our power)

přepínám programy a vylazuji zvuky

vnímám syčení a vibrace

hučení a pískání stroje

úplná technická revoluce!

slyším hudbu jehly ...

jen to věčné čekání

28. srpna 2008 v 19:48 | Martin Matoušek

jen to věčné čekání

jakoby na smrt

však ta čeká spíše na nás

a číhá za každým rohem

ukrývá se v kamení

a kmenech zetlelých stromů

a cení zuby

jakoby věděla

že není ve svém čekání sama ...

Multivit dní

12. srpna 2008 v 16:33 | Martin Matoušek

nechám vyšumět

mlhu a šeď dní

v žlutomodrém hrníčku

s růžovými vlnkami po obvodu

a dám se unést zvukem bublin

prchajících do oblak - jenže je

jako syčení deště v tmavé noci ...

potom vyběhnu ze zatuchlosti světa

uvnitř

a nechám si omývat pleš

božskou vodou kyselého vodopádu


ó jak jsme slabí

v malátnosti budoucna

 
 

Reklama