revue právem opomíjených

Martin Fridrich

JE TO JAK TO JE

26. února 2012 v 17:31 | Martin Fridrich
je to jako tvořit
znovu celý nový vesmír
v obrysech které
už dobře znám
z bolesti těla
noci probdělé
tolik naložil jsem si pitím
z tichého smutku
který mně bránil
v cestě domů
ráno pro obyčejný den
vstávat z postele

není na místě mít teď soucit
sám pro sebe
není na místě omlouvat se
když je to pouze jak to je
v obrysech které
už dobře znám
je to jako tvořit
znovu celý nový vesmír
z noci probdělé zase jenom já sám

17.LISTOPAD

26. února 2012 v 17:30 | Martin Fridrich
sedmnáctého listopadu
rozhodl jsem se, že vstanu
až se mně bude chtít, vím
bojovat takto za svobodu
není jako sedět v chladu
vězeňských cel
doufám tedy jen
že nebudu nakonec
sám sebou obviněn

ČERNÁ HOLUBICE /věnováno Martině Lukáškové/

26. února 2012 v 17:29 | Martin Fridrich
černá holubice
v čele mého průvodu českých astrožen
na pohřbu bolesti běžných dam
nejhlubší z nocí, které znám

a počmárané papíry z pražské Akropole
to bylo nejen planetárních drah
je hezké být barevný, za tlustým černým kruhem
jen černých stop průvodem někdy jakoby
na čele s vertikálním bílým pruhem

KDYŽ KAŽDÝ BŮH JE

26. února 2012 v 17:28 | Martin Fridrich
když každý bůh je
pouze tím
čím se právě projevuje

když v galaktických pláních
žádný obraz
žádné z vyřčených slov
plnost nevystihuje

když v jejich světle
v jejich čase
nemůže to být víc
než okamžik

když nezbývá než
v zapadákově Mléčné dráhy
za každé nové ráno
každý z tvarů rozmanitých podob
rozpačitě dlouhé dík

ZAPALOVÁNÍ SVÍČEK

26. února 2012 v 17:26 | Martin Fridrich
první svíčka za tebe
druhá za mě
třetí svíčka za nás
čtvrtá za všechny
pátá pro něco
čemu jsou všechna slova malá

šestá svíčka zůstane bez ohně
sedmá zahořela sama
osmá svíčka stále chybí
devátá hořet nechce
a desátá již hoří

SPAL JSEM DOBŘE

26. února 2012 v 17:25 | Martin Fridrich
spal jsem dobře
ve zbytku krátké noci
slovy vyřezával vodu
stíny sestry
mířil k srdci hmoty
přežití

ve snu ukryl jsem
láhev vína do řeky
rozbitou láhev červeného vína
které předtím rozléval jsem
jako ve snu
po těle

a v řece s vodou
tekla krev

TANEC NA HROBĚ

26. února 2012 v 17:25 | Martin Fridrich
tančení na hrobech
uprostřed noci
vzývání démonů starých chyb
není snadné se ubránit
snadné je vbodnout nože
říkal jsem si proč
vlastně se až tak moc nestalo
jen další volání
uprostřed noci
uprostřed života
hladoví vlci
spát, měli bychom spát
ale nejde to

KDO JSI

26. února 2012 v 17:24 | Martin Fridrich
Odkud jsi přišla
rozpůlit noc
jako obraz duše
v divoce jasných očích
uprostřed člověka

Uprostřed města
svítí světla
bezostyšně
na dvě poloviny
jednoho vesmíru

Uprostřed noci
která se neptá
odkud jsme přišli
ani kam půjdeme
nectí jména otázkou
kdo jsi

ZA

26. února 2012 v 17:23 | Martin Fridrich
tři kroky vzad
pozastavit se
jeden vpřed
ve světle našich obydlí
tři knihy v rohu pokoje
pozastavit se
jedna vpřed
ve světle letních nocí
tři slova odnikud nikam
pozastavit se
jedno vpřed
trochu se zabydlet
za okny v noci
za rty bez pohybu
za pocit ve dveřích
za radost v srdci

ŠUP (1.máj)

26. února 2012 v 17:22 | Martin Fridrich
šup tam
šup ven
šoupej mě celý den
skříně z rohu do rohu
a pračky v prádle

MIMOCHODEM

26. února 2012 v 17:22 | Martin Fridrich
střípky dětství
a sny výhradně z domova
časně ráno
kdy ještě není nutno vstávat
jak příjemný to pocit
jaká úleva

potom třeba drobně mží
před kavárnou
a všude kolem
zdánlivě nezavírám oči
před těmi co míjejí
pro dnešní dobrý den
pro dnešní sbohem

ANDĚL ZKÁZY

26. února 2012 v 17:21 | Martin Fridrich
není čemu věřit
kurva
hoďme kamenem
kdo je bez viny
tato forma
není norma
zrcadlení
skrze rozklad
původního obrazu

nakonec
nebe se otevřelo
syn člověka
v masce satanově
druhý jako první
a třetí se směje

SKLENĚNÁ CIBULE

26. února 2012 v 17:21 | Martin Fridrich
nutkavě pohnut
sem a tam klidným dnem
v průzračné kouli
jíst v tenzi
bez důvodu
vycházet ven
teď, když smím

napsat báseň
mohl bych
nemusím

DOPOLEDNE

26. února 2012 v 17:20 | Martin Fridrich
dopoledne vždy přece
vycházíme z klece
na slunce jako dnes
když se podaří
já kolo a ty vozík

kdo se dnes dostaví
nech mě hádat
určitě jedna dva
někdo se možná
ještě po cestě zastaví

káva, káva, kapučíno, čaj
ona bez bot v zimě v létě
ve špinavém kabátku
mastné vlasy
a oči jí pořád těkají

je od tebe hezké
že ji někdo v tomto městě
každé dopoledne pozdraví

dámy a slečny chodí kolem
budit dojem

JEDNA PUNKOVÁ NA KONCI ČASU

26. února 2012 v 17:19 | Martin Fridrich
voba dva chceme
poslušný pejsky
voba dva budeme
dělat z nich řejzky
dělat z nich řejzky

PROPAST

26. února 2012 v 17:18 | Martin Fridrich
marnosti, už zase letím
zbavovat se všeho
přitom zůstat na okraji
otočit se vidět
slyšet všechny ty
hlasy v sobě protrpět

musel by hrozit výstřel
abych se bránil
ráno bude zase možná
jiný tento svět
ráno půjde vpřed
ale před ním hlučné ticho
jako teď

ZÁŘÍ

26. února 2012 v 17:18 | Martin Fridrich
kradou
září
zaklet
pózy

TOMÁŠ VESELÝ

26. února 2012 v 16:58 | Martin Fridrich
ne děkuji
dnes musím brzy
zítra odjíždím
kozorohům k rohům
žlutou ponorkou
ještě jednoho dohromady
existence odsouzení hodné
života ze dne na den
strasti rodičů
budoucnosti světa
doby na tři doby
zůstane něco vrátí se
v podobě neurčité
doby na tři doby

JEJÍ PŘEDSTAVĚ

26. února 2012 v 16:57 | Martin Fridrich
bráníš kráse, kráso
krásu, po kráse
co nezdá se
jako dotyk pera a papíru
skrčeného, přes míru
v zameškaných hodinách krasopsaní
pro nejednu krasopaní

ŠTĚDRÁ NOC

26. února 2012 v 16:56 | Martin Fridrich
daleko od nočního Brna
není to magické
přes mírnou únavu těla
jenom prostý klid
když měl bych snad už spát
když vlastně nemusím
na strunách natažených k vám
obrazy jsou pestré
ke všem co znám
není to ani zvláštní
jenom noční vidění
a teď obrazovka
pokud udělal jsem
řekl něco nevhodného
tak se omlouvám
a taky ne
v nočním vidění se rozplyne
daleko od nočního Brna
není to magické
není to zvláštní
není to hektické

K JARU

26. února 2012 v 16:56 | Martin Fridrich
tři třísky
trocha popela a kapky krve
kousky nehtů
rozdrcená vonná tyčka
odpadlý strup
věta, na kousku papíru
lesklá drobná mince a jablečná šťáva
sliny, mírný vítr z dechu
na mraze
zabalené v mechu

HAVRAN

26. února 2012 v 16:55 | Martin Fridrich
smrt se potlouká
jako havran po ulici
vzdálená
v myšlenkách
daleko pro dotyk
všichni stále někam odchází
odjíždí jako ty
odlétáme
byť jen v momentech
smrt se potlouká
ve vleklé bolesti těla
v nohách
na zádech

jako havran
po bílem pokryté ulici

LITTLE TOUCH

26. února 2012 v 16:54 | Martin Fridrich
it's only a little touch
what has happened to you
I haven't asked for that much
it's only a little touch
but it resonates throughout time and space
like the creating act I understand to you

it's only a little touch
you haven't asked for that much
and it seems it cannot make any harm to me
and it seems it cannot make any harm to you
but it resonates throughout time and space
like the creating act up to you waiting to say from who

it's only a little touch
like nothing would have ever happened in the end
you can tell me one sleepless night
and I can only agree with you
it only resonates throughout time and space
like a dying act for something new

LOVE IS GUILTY

26. února 2012 v 16:53 | Martin Fridrich
Love has been guilty.
Love will be accused.
In the structured skeleton of everything.
On the quest for a new heaven.
A sleeping queen of the celestial bees.
Under the deeply rooted trees.
For the nectar of Life.
In the structured skeleton of everything.
Inner pictures mean more than anything.
Struggling against matter of pain.
Getting into.
Love is a way.
Anyway.
 
 

Reklama