revue právem opomíjených

Markéta Houserová

Krajina snová

21. června 2017 v 21:15 | Markéta Houserová
Krajina snová a ty jsi dítě, co se v ní schová.
Mám jeden sen a v něm, pro to dítě, cirkusový stan.
Jsem tam jako mladý kluk a je tam taky klaun.
No jasně…šapitó a klaun a já hraju s ním
jako dobrovolník z publika.
Vtip je v tom, že mám radost z tvořivosti
a ty se směješ.
A ten klaun jsem pak já sám
jen jinak vypadám.
Potom se ten cirkus
prostě změní..
V rytmus.
Utíkám.
A ten rytmus je zvuk vlaku a cítím se jak sjetá.
Mám ji jako z praku.
Nedýchám.
Jsme tři a dusí nás písečná bouře.
Touha, ouha.
Jsi dítě, má nalezená duše.
slova na papíru
konstatují suše.
Vtip je v tom, že ne slova do hlavy vemluví ti díru.
Jsem klaun.
Mám radost z tvořivosti a ty se směješ.


(Srdečně přijat, každým odmítán:)

Pomalu plujeme

21. června 2017 v 21:15 | Markéta Houserová
Pomalu plujeme,
na voru z párátek,
stoupáme nahoru
a v čase nazpátek
na horizont insomnie
tam tada dam tam tam tam
zní námořnická melodie.

Potkáme šamana,
v puse má lízátko,
je v čase ztracený,
ztrácí se zakrátko.
Potápěč v láhvi
úspěšně topí se,
15 let pod vodou,
Teď visí na římse.

Je tam i malý princ
lišku si ochočí
jenom jí zazpívá
přimhouří obočí.
Je to jen oka-mžik
Oči se mihnou,
Protnutí vesmírů nelze se vyhnout.

Pod dnem je noc, úplná tma.
Nechápu proč
se k tak zjevným pravdám,
musíš složitě prokopávat.

Na týhle plavbě jsme
pomalu plující
stromy na voru
do korun bujících
koukáme nahoru a říkej si co chceš
lepší posádku
pro naš vor z párátek
nikde nenajdeš.

To jsou ty nezapomenutelné večirky, na které si nikdy nepamatujem (Mihhalova hláška).

Ochutnávková…

21. června 2017 v 21:13 | Markéta Houserová
Dám si hrdlo mezi kleště,
Je to bez va(d),
CHCI TO JEšTě.
tROCHU MĚ SEVŘI,
aŤ Mě TO BOLí,
SEVřI Mě V OBěTí,
v OBěTí SEřVI,
CíTíš TO NAPěTí?
Napětí mezi dvěma body prostoru
je definováno....
sedím a jen tak kejvu nohama,
koukám do korun

Šplhám nahoru.
(Jsem na větvi?).
Napětí je rozdíl elektrických potenciálů a já nevím, jak chtít ten svůj rozvíjet.

Nechci vaše prachy

21. června 2017 v 21:12 | Markéta Houserová
Nechci vaše prachy, chci svůj zaprášený klid, ne svoje zaprasený strachy. Zapráskaně. Prach jsem a v prach se obrátím, za vydejchanej vzduch účet neplatím. Co chceš si vem, na mou duši na můj klid mi nesahej.

Když takhle v neděli

21. června 2017 v 21:11 | Markéta Houserová
Když takhle v neděli,v neděli po párty, kouká ti někdo, do ruky na karty. Svlíkám si vrstvy, jak ňáká cibule, střílíš mi na solar, koukáš do gebule. Střílíš na střelnici, střílíš a trefuješ, tu moji sítníci. A v hlavě mám wohnouty, myšlenky ohnutý...protože: "Míří na vaše city
naše hity trochu ubrečený
na vaše city, naše hity ubrečený
Lidi jsou na měkko a slzy tečou
citlivý povahy nám neutečou." (wohnout)
Striptýz ti udělám, svlíknu se z kůže, srdce si vytáhnu, zda se to může...a v ruce roztočím, ty svoje střeva, na důkaz toho, jak se to dělá...

Rým po xindlovsku

21. června 2017 v 21:10 | Markéta Houserová
Pinec jako strategie, život jako ping pong, dostává mě z letargie, po destrukci ytong. Život jako strategie, pinec - jako ping pong, destrukce je letargie, tak řvu jako king kong.
 
 

Reklama