revue právem opomíjených

JESETERKA

Jeseterka č. 10

22. června 2017 v 13:19 | Jeseterka

Jeseterka č. 10 - úvodník

22. června 2017 v 13:06 | Ištván Kaděra
Velevážené čtenářstvo!!!

Inteligentní dámy a moudří pánové, ctění představitelé třetího, čtvrtého či pátého pohlaví, vyslanci pohlaví přesně neurčeného, bezpohlavníci... tolik se kolem toho nadělá - pro vás pro všechny se zde najde chutné sousto, ať už jste masožravci, býložravci či se živíte božskou manou. Naplňte si břicha do sytosti! Trávit však musíte srdcem a mozkem. Potrava, která je vám zde předkládána, splňuje veškeré kvality a je dokonale bio. Buďte ujištěni, že při její přípravě nezemřelo jediné zvíře, nerozplakala se jediná rostlina. Jedinými trpícími bytostmi, kteří si své utrpení ovšem sami a bez nátlaku zvolili, jsou zde uvedení autoři, jejichž tvorbu máte tu čest vstřebat.
Jejich verše a obrazy bodají, nabádají, plivou a chrlí... jiné samy sebe pálí, řežou a žerou... a další zas dojímají. Buďte opatrní, neboť některé jsou přenosné. Jiné zas v sobě uzavřené, do těch musíte proniknout, abyste mohli nakonec užasnout. Na své si přijdete i vy, fajnšmekři a labužníci, jejichž jedinou zálibou je nacházet v skrytostech vlastní vysvětlení. Nikdo vám tu nic polopatě... a na celou patu už rovnou zapomeňte. A kdo chce dostat lopatou, musí si to zasloužit!
Zde, toto nové číslo Jeseterky, které se vám dostalo zvláštním řízením osudu do vašich velebných pazour, je mimořádné tím, že je jubilejní, ač nemáme zcela jasno v tom, kolikáté že vlastně je a ani přesným datem narození se nemůžeme holedbat. Je tomu tak proto, že přání je otcem myšlenky a my jsme si zadali s matkou. Dítě se má čile k světu a co víc, k našim uším dolehly zvěsti o zatím ne zcela vyvinutém, avšak pod sopkou dřímajícím bezejmenném Junioru, který se chystá spasit duše dalších generací. Budiž mu Jeseterka mlékem a strdím, na nichž se popase...


Redakce nenese žádnou odpovědnost za případnou otrávenost či jiné vedlejší účinky intimního charakteru, které by se při neřízené aplikaci mohly... a věřte, že tomu tak bude, vyskytnout.

Jeseterka č. 9 - předek

14. srpna 2016 v 14:26 | Pole se nuzkých valní Jeseterka

Jeseterka č 9 - zadek

14. srpna 2016 v 14:25 | Pole se nuzkých valní Jeseterka

Jeseterka č. 9 - úvodník

14. srpna 2016 v 14:02 | Ištván Kaděra
Vážené čtenářstvo,

zde toto úvodní slovo je možná úplně zbytečné, přesto cítím povinnost se k němu uchýlit, neboť nemám zapotřebí mít vás na svědomí bez patřičného varování.

Nacházíte se v právem opomíjených vodách, v samém nitru hlubinných vrtů, v bezčasí prožitků. Autoři zde uvedených textů se vydali do útrob transcendentna, aby přinesli svou zprávu, často bez skafandru, bez záruky návratu a u mnohých z nich lze právem pochybovat, zda k něčemu jako návratu ve skutečnosti došlo. A návratu kam. Jako zaujatý pozorovatel mohu jen konstatovat, že proces noření se u každého z nich pokračuje, ať už jakýmkoli způsobem, že cesta, kterou se vydali, nezná návratu, ani klidu.

Můžete být svědky. Z tepla svých domovů se nechat unášet do prapodivných světů, jakoby se nechat ukolébávat, jakoby se topit.

Ale komedie skončila. Nemá smysl strkat hlavu do písku. Vše s čím se zde setkáte je vaší vlastní zpovědí. Nemusí to být vždy dvakrát příjemné. Nemusí to být vždy až tak nepříjemné.

Tak tak.

Všechny trumfy držíte ve svých rukou vy, vážené čtenářstvo, my už svoje karty vyložili a záleží jen na vás, jak naložíte s těmi svými.

Kdo chce, nechť se ponoří…

Kdo chce, nechť si hraje…

JESETERKA č. 8

10. března 2012 v 16:22 | Pole se nuzkých valní Jeseterka

Ó Jeseterko

10. března 2012 v 16:19 | Pole se nuzkých valní Jeseterka
Ó Jeseterko ...


Neuskutečnitelno se nám zdálo být naším jediným pevným bodem ve světě plném přebytečných a ničím neopodstatněných skutků. Pocit neskutečna nám bránil v nazírání pravé podstaty věcí. Žili jsme tedy v iluzi neskutečného světa v němž vládne neuskutečnitelno a cítili jsme se sami sebou tak notoricky podváděni, že jsme si jednoho dne řekli dost.

To tys nám pomohla vytrhnout se z měkkých chundelatých drápků letargie a vytvořit matnou představu, sotva znatelný závan vůle nám dopřál pocítit tebe. A neovladatelná touha nám na tebe nedala zapomenout.

Zpočátku jsme samozřejmě předpokládali, že představa zapadne do dokonale fungujícího soukolí nikdy neuskutečnitelných iluzí v neskutečném světě. Ostatně by to nebylo poprvé, kdy jsme na okamžik podlehli zprvu realisticky tvářící se iluzi, která doufala mít vyústění ve vpravdě reálné skutečnosti. Avšak posedlo nás rozhodnutí nenechat věci dojít tak daleko, abychom si byli nuceni přiznat jejich nesmiřitelně přicházející neuskutečňování. Rozhodli jsme se v tebe prostě věřit.

Měli jsem však s vírou vždy velmi špatné zkušenosti. Pasivita vyplývající z podřízení se vůli něčeho silnějšího nás vrhala s tak absolutní přesností do starého světa neuskutečnitelnosti vlastních představ, až naše podvedené duše toužily plakat, a nikdy nepřestat, na svém vlastním neskutečném rameni. Naše nová víra musela tedy nutně směřovat k představě, jejíž podstata se zdála tu naši příliš nepřevyšovat. Toužili jsme proto v zrcadle spatřit tebe.

Představte si donekonečna se zrcadlící matnou představu v jejíž nejviditelnějším cípu se choulíte do klubíčka vy sami. Chtěli byste zmizet, rozpustit se a nechat zazářit představu samu o sobě. Ale nejste schopni vyřadit ze svého vnímání tu přebytečnou figurku, která má tu snahu představu zhmotnit. Jaké by to bylo krásné, kdyby někdo jiný snil svoji vlastní představu o té vaší, pak byste mohli v zrcadlovém bludišti bloudit spolu. Může mít ale bloudění ve společných představách nárok na uskutečnitelnost?

Matná představa se pomalu rozplývá, ale nedá se říci, že by tu nikdy nebyla. Jen my máme ten pocit, že nejsme, nikdy jsme nebyli, nebudeme a nic není a melancholie očekávaných snad jednou uskutečněných snů zastírá naši mysl jak šedý matný povlak.

Měkké chundelaté drápky přítomnosti se pomalu zatínají …



za redakci: I. K.



OBSAH:


ARDAN
  • O kručení v břiše
  • Geometrická báseň
  • O lidské představivosti
  • O návaznostech
  • O ztrátě
  • O neumírání
  • O pocitech a vlastním bytí
  • O čem nic nevím
  • O jiných dnech
  • O konci a novém začátku
  • O magii!
  • O mých rakvičkách
  • O mé slepotě
  • O pravdě
  • O chmurech
  • O jedné vteřině mýho života

Ivo Kalvoda
  • Cizince několik vět

Martina Dobrovolná
  • Blízkost tušení
  • V dálce
  • Variace na vlastní náročnost
  • Encyklopedie času
  • Kapka rosy
  • Bez názvu
  • Opakuji se
  • Odrazy nebe
  • Jednou zavřu oči
  • Půl
  • K Tobě
  • Normálně bych to nazvala
  • V nevědomí
  • Neutrální
  • Výhled na městské paranoiaa
  • Plodný den
  • V průběhu
  • Anděl (Dantova křídla)
  • O sežehnutí a zklamání
  • Mezi břehy
  • (Po)Znatelní v zmatení
  • Jen tak
  • Pochybnost?
  • Mrtvý sen

Hana Slezáková
  • Skutečnost Evy
  1. Rusky jedna
  2. Rusky dvě
  3. Eva jedna
  4. Eva dvě
  5. Emila jedna
  6. Emila dvě
  7. Ilja jedna
  8. Ilja dvě
  9. Emila tři
  10. Emila čtyři
  11. Míša jedna
  12. Míša dvě
  13. Ilja tři
  14. Emila pět
  15. Praha jedna
  16. Praha dvě
  17. Míša tři
  18. Emila šest
  19. Emila sedm
  20. Brno jedna
  21. Brno dvě
  22. Emila osm

Petr Lindovský
  • Opojení
  • - a po rozhodnutí
  • Rychlost otáčení Země: 15 stupňů v hodině
  • Láska?
  • Bosorka
  • Léto
  • František Neklan Podhájský: Píseň středního věku
  • Wölundova dílna
  • Picaflor

David Nedoma
  • Z mého života

Ištván Kaděra
  • Matné vzpomínky na překrásné místo u jezera
  1. Hraju představení
  2. Ležíme vedle sebe na pláži
  3. Pokorný a vědoucí muž pojednou zbystří
  4. V noci svítí na palouku jen oči černé kočky
  5. Sním, ležím nahý
  6. Pomalu a nezřetelně se snáší mlha
  7. Stojím u zdi hřbitova
  8. Medituju na fialových balvanech nad údolím
  9. Houpu se na houpačce
  10. Jsem spiklencem v objetí dvou žen
  • Tebou třasu netvore nahotinko
  • Na kostkách cukru
  • Prázdné city
 
 

Reklama