revue právem opomíjených

Jan Mach

Odjezd

21. října 2008 v 17:53 | Jan Mach

Moje žena je malířka co chtěla v mládí žít v Londýně, ale vyučila se prodavačkou, mají to prostě v rodině ...

jsem tajný tajný střemhlav stromů

9. října 2008 v 19:21 | Jan Mach

Jsem tajný tajný střemhlav stromů

Říkaj mi tak a to je dobře

Přezdívka kapitánova je mluv

A list ruky čpí touhou

Pohlazení je mazlení

A mazlení je hra na všechno to zevnitř

Kapka perverse neuškodí

Perník je prý taky dobrej

Ale ne na noc to ne

Kapitánova dcera na to dojela

Měla málo poslů

Donesli jí to pozdě

Už nestačili ani psi

Ani ještěrky

A já sem stál nad povadlým

Květem plnej touhy

Byl jsem tajnej tajemnej

Čuměl sem spíš bych řek

Obchod

7. října 2008 v 16:54 | Jan Mach

Přijdeš, oni už jsou uvnitř,

Čekají až někdo vejdeš

Vejdeš, oni už tě čekali,

Tuší že si něco vezme někdo

Vezmeš si někdo něco a zaplatíš jim?

To oni už věděli, že ty teď musíš

Zaplatit a ne utíkat kamsi

Do sklepa se schovat

V kalhotách s krabičkou cigaret Start

Sněží ty vole je léto a sněží sakra

A svině prodavač mi dejchá na paty

Slunce de vidět a utíkám

Přemýšlím kam a hlavou mi letěj

Starý schovky z dětství

Si vzpomínám

Vždycky jsem byl lupič, grázl a fašoun

Fuj, vždycky jsem se nerad hrál

Nejlepší schovka je kobka

Pára vod huby a u stropu okno

U nosu pískaj krysy

Nahoře křičej, řvou mý jméno,

Chodí černý boty

A venku je válka ...

Kdysi asi včera poprvé sněžilo slunce

Dal svou kytku za kamna

V rádiu hlásili čpavek, meče a kolty

Občas i biony

Nevěděl jsem, že naše ulice

Zmijí a prasat

Že naše posvátná místa ...

Ah, nevím kurva kteří jsou oni

A jak vypadají naši

Jak to bylo v té instruktážuře?

Kdo není s vámi, ten může s námi?

A prodavač, vůl, všechno jim vyžvaní

Zapálím si ještě jednu

Poslední

Meditace

1. října 2008 v 20:04 | Jan Mach

Klapala kaplanka klapkami

S kapkami v okopu vykopaném

Vykopávanými kopáči

Z okopu v okapu

Nejvyššího domu ve městě

Funky

25. září 2008 v 19:31 | Jan Mach

Vo stráni vyrostvouc ihla ihlica babica

Sa o ňu opieral škrtok

A azačal na mňa volať

A ja mávam rukami

No hore a pak znova dole a hore

No že ho nepočujem

A on sa rozčuluje no durdí sa

Celý je to jasné

No a ja že ho zas nepočujem

A on zas volá a uteká ku mně

Ale ja už ho počujem

Že čo ja to plaším tie vrabčáky

Ať mu jich vraj nestraším

A ja čo mi je po nich a že ich ani

Nevidím a či sa pasú na kopcu

A čo že mu do mňa

Škrtok jeden pazgrivý

No a on v predklonu s palcom v ústach

Sa nafukuje a durdí sa

A rastie už je vyšší

Než moja mladšia sestrička

A už aj než naš dom

A už by aj cez neho mohol preskočiť

A čosi na mňa kričí a máva rukami

Nožemi klobúk nespadnie

No a ja že ho zas nepočujem

Veru že nie

Příjezd

21. září 2008 v 21:13 | Jan Mach

Ona

Když jsem ji vytáhl

Z práchnivějících kostí

Zachvěla se když jsme proběhli

Starým vyrabovaným lesem

Brána se skvěla na vrcholu kopce

Byla noc a my se plazili k té bráně

Bránici žaludku a hrdlem ven

A když bysme se zachytili

O tesák v tlamě našeho démona

Tak bysme začali řvát

Kopat a štípat ho do jazyku

Netvor a démon a vrah náš

By začal kašlat a mohutný jeho dech

By nás vyvrhl ven

No co?!

Nebyl to démon ani vrah ani vesmír

Jen jsme prošli bránou

Na vrcholku vyvýšeni za městem

Tím naším městem

A byli jsme na poli

Stála naproti mně

Byla hezká ... no ...

Born Killer Was Remixed

14. září 2008 v 18:07 | Jan Mach

Zabiják někde někdy dokola

nikdy před tím jsme nezpívali

v kruhu sladký

smrt

Xesisimo

6. září 2008 v 13:11 | Jan Mach

Blízkost, kradost a myšlení

přitul se, navštívíme se, uvnitřkem, tulíme se

bloumátko, sprosíkem, odejdeme

zevnitř, ven, porod

přitul se, až na horizont dostkrasivo,

suhutna

mlčet, mluvit, muchlátorko

rány, naše, dvojčaré, naše

ruce, zvítěžíme, v našem podniku

briliantová vládkyně, srdciva královno

Housing Estate As a Residence

1. září 2008 v 21:48 | Jan Mach

Jsem kosmonaut

ten kosmonaut

přiletěl jsem z psovéské galaxie

mám skafandr

a vypadám jako člověk

ve skafandru

to proto

abyste se mne nelekli

je dlouhá noc

jak říkáte: chladnozimus

bydlíte v krychlích

a to se mému národu psovéskému

v libochuti znelíbrychtylovalo

no tedy jak vy

ve své mluvěnkožence říkáte: zaselo

svítíte, je tma

jsem nenápadný

defrakce nebolí a ani nehrozí

a je to jasné jako peckozor

jak řikáte: mraveniště

Výtah

25. srpna 2008 v 22:37 | Jan Mach

Je to

skříň

co jezdííí

nahorů a dóóólůůů

no a člověk si v ní dává bacha

když jezdííí

nahoro a dolóóó

jak si zavazuje šálu

sakra

aspoň

jednou chce být supernetův

sluha otcenáše

v krýchlích dlažebek

kulatý člověk vez dviži

krychlometu výtahutůtů

 
 

Reklama