revue právem opomíjených

Ištván Kaděra

Všední výjimečnost

21. června 2017 v 13:19 | Ištván Kaděra
Laskající vstřícnost
Ledabyle...

Na plese mrtvých duší - samota živých těl

Osvícená čela - potemnělé týly
Nehybnost ve víru pochybnosti
Neměnnost odulých či splasklých rtů...

Spoutaná osvobozenost

Šikmý vodopád

Nenávistná průzračnost

21. června 2017 v 13:18 | Ištván Kaděra
Bolest laskaných jako zmučená slast

V bahně z černého masa
Klid vyostřen - nervy otupeny
Rozsápány nedoceněním...

Vzpurná telata a poddajný vlk
Skvostná ohavnost - promlčená nevinnost

Sevřená pěst poddajnosti
Smutek co se lísá... k radosti co se sápe...

Pohled v vhled - obrat k nevědění
Odpor k povolnosti
Zbytky zdravé hlouposti v přebytcích nemocného...

Neviditelná nestydatost

Pyšného sebepohrdání...

Ohavnost

21. června 2017 v 13:17 | Ištván Kaděra
Vyhasínání a usychání -
Prokletí a požehnání...

Lze zpozorovat trvání klidu i v okamžiku pohybu
V ustrnutí dějin - v běhu v bezčasu
Lze ztratit i nalézt

Ztělesněné naděje - duchy zmaru
V neklidu...

Maska neviditelna - maska k pokoukání
Nic nežádající
Nenávist ničeho nehodná...

Klid k rozervání přetečený
Vzdávající se - pronikající

Zlajdačení k nicnedělání

V ohraničené bezmeznosti - zbytečné vystřízlivění

Noc nicoty

21. června 2017 v 13:17 | Ištván Kaděra
Zatmění odlesků

V hloubání v zármutku
Hladivá obšťastnění...

Zdráhání promlčené
Žádný obraz - žádnou noc

Přibližující se usmíření
Oddalující další rozkmotření

Paralyzované souznění...

Vysmívání - vypískávání - povzbuzování
Bez pravdy... bez návratu
Zapomínání

Uspaný zájem - probuzená lhostejnost

Nikdy nekončící nedokončenost...

Odhalenost – nevědomost

21. června 2017 v 13:16 | Ištván Kaděra
Zahnaná žízeň a uhašený hlad

Napořád zůstat
Roztržitě stát
Odolat

Marnost - uzavřenost
Výsměch lži
Pláč pravdy

Nesmiřitelné zbožňování...

Poníženost - lhostejnost
Už žádná další věčnost
Nehybnost... bez obsahu

Hromady rozpouštědel...

Prokletá povýšenost
Vyvrhující

To co není
Na co není čas

Co nikam neodchází...

Minimální soustředěnost

21. června 2017 v 13:15 | Ištván Kaděra
Maximální roztržitost
Nejisté lži

A v dálce nepohyb nepřibližování

Nic aby...

Nestačí vnucovaná opouštění
Stud z vášně
Z necitu

Z pustošeného hrobu
Prostá kolébka... bez ideálů


Realita

Strnulá znuděnost

21. června 2017 v 13:14 | Ištván Kaděra
Uklidňující jednotvárnost
Rozčilující rozmanitost

Oněmělost probouzení...

Zdrženlivá oněmělost
Nekonání rozněcování
Ukojená nelibost

Pomalu připlouvající netečnost
Nekonání bolesti či slasti
Nekonané konání...

Smrt nelze okrást o jediného živého

Sebevědomá neschopnost
Prázdno ukojení
Nekonání naplňování

Věčnost nic a chvíli něco
Studená duše - odmítavá
A stejně... nic za nic

Ochablost
Vyprahlá skutečnost

Cizí cosi...

Nic nedělání

21. června 2017 v 13:13 | Ištván Kaděra
Nic nikomu... bez výrazu
Nemilování a nenávidění
Na dlouho - na chvíli

Duše se oddělí tělo se přimkne

Netečný nezájem
Nevědění
Přibližování se vzdalování -

Líné - odtažité
Mrazivé mlčení

V nekonečné blízkosti... konečná dálka

Nezáleží - neříká

Upřímná tvář nepoddajnosti
Tvář neviditelna
Mlčení nezáleží na ničem...

Nekonečné utišování přetrvávajícího řvaní
Pýcha mlčení - nehybné pohrdání


Nelze odejít... lze neříct

Začátek ukončování

21. června 2017 v 13:13 | Ištván Kaděra
Rovnováha pohybu a ustrnutí

Sjednání míru bez pocitu
Krystalicky bílý pláč
V bludišti nepochybování - nepotkávání

Nic nikdy...

Mlčení přibližování
Bezmeznost otrávení
Dostačující míra okouzlení


Stažený žaludek

Klidné pochybování

21. června 2017 v 13:12 | Ištván Kaděra
Nechtěné

Nelítostné

Slepé a nepoučitelné
Pronikání bezuzdné
K hrobu otevřenému...

Sněné bdění
Kletba ticha


Nic lhostejné...

Skutečnost lhostejnosti

21. června 2017 v 13:11 | Ištván Kaděra
K pláči těla - pláči samoty

Daleko za potom
Zhrzení

Povznesený vesmír fádní
Po celý život a pro celý zbytek smrti
Nevědět nic...

Neplakat - nedívat se
Tvrdě se dotýkat... měkce odvracet
Nehrát si

Ať není nic jak nic...

Bezostyšné
Prázdné ve tmě
Bezduché prázdno

Zesinalé šedavým uhasínáním

Bez pláče...

Cílevědomé uskutečňování

21. června 2017 v 13:10 | Ištván Kaděra
Bezpočtů pohlazení

Představy o tom jaké to není...

Takový druh pláče
Co nepomůže
Zoufalství zatracených

Cílevědomé odpuzování
Toho co těší...
Nehýbání se - nemodlení

Prskání pláčem
Zalykání smíchy
Vlastním nezájmem

O vše co nebude nikdy jedno...

Vzněcování se a uhasínání
Dásně ocumlané do běla

V bezčasí slov
Zbytečnost pláče

Už nic... jen zášť

Zapomenutá pohlazení
Marnost mlčení

Zachráněné nic

Věčnost nedotýkání

21. června 2017 v 13:05 | Ištván Kaděra
Nedovolení

Nic k zapomenutí
Klikatící se čáry lhostejnosti
Ochablé v znuděnosti

Divoký klid v naprostém usínání
Usínání navždy...

Všeodpuštění - všezapomenutí
Vzdalování se pokoutné osvobození
V čestném bludišti

Pokračuje jen stejné - slabé
Nic nedokazující
Nová hádanka

Zuří život - raduje se smrt
Krev prýští z pozůstalých...

Pokojný klid v pustině
Zbarvené do ruda

Neviditelné beze studu - bez chtění
Odevzdané bezcitně
Slepé

Neviditelné nevidí slepotu... nezájem
Všechno to neohrabané nedotýkání se
Všechno to lhostejně vědomé - hořké

Je prostou realitou
Duše vzdalující se od duše
To rozdrážděné nedotýkání se...

Až k absolutnímu uspokojení -
Na samý počátek


Mlčení...

Undina a Salamandr

14. srpna 2016 v 12:24 | Ištván Kaděra
Zůstala po něm jenom spálená země
nad kterou se proháněl vítr
jako nesvatý duch.
Příliš rozlehlá na to, aby se jí zhostil.

Nakonec ho spaloval vlastní žár,
neposkytovala mu už žádnou potravu,
dusil se těmi posledními trsy seschlé trávy,
ztrácel se a uhasínal.

Nevydával už skoro žádné světlo.
Už jen tiše doutnal
skomírajícím plamenem.

~

Přitekla bez nejmenšího varování.
Hned mu bylo jasné,
že má tu moc ho uhasit,
jednou provždy.

To v něm zažehlo jiskru,
cítíl jak hoří celý sám sebou,
sám v sobě se ztrácí
a zároveň nalézá.

Vnímal její chlad, její vlhkost.
To jiné ho nutilo kroužit kolem ní,
zlehka se jí dotýkat.

~

Cítil jak mu bere to, čeho má přespříliš.
Věděl, že musí být opatrný,
že ona hořet nebude,
že stejně nechce, aby byla to stejné,
co se může jen spálit navzájem.

Jeho plamen a její pramen vyvěrali z toho stejného.
Oba hledali vlastně totéž,
jen každý svým vlastním způsobem.

Měl tu moc očišťovat,
ale žádnou špínu v té průzračnosti nenacházel.
Mohla ho zalévat jak chtěla.
Jen syčel a praskal.

Tak bublala, zurčela a šuměla.

Dojímali se nad vlastní bezmocností.
Síla jednoho oslabovala toho druhého.

Přesto dál tančili ten tanec.

~

Chutnala mu.
Líbilo se mu, jak se vlní.
Ale protékala mu mezi prsty.
Rozplývala se.
Stékala.

V zoufalství se odvracel,
aby při návratu nacházel stále tu stejnou hladinu,
neporaněnou a neporušenou,
hladinu, která ho nepřestávala odrážet,
i když chtěl vidět ji samotnou.

Sedával u jejích břehů
a chladil svůj žár.
Mohl žhnout kdekoli,
ale jen v její blízkosti nic nespaloval.

Její chlad ho pálil
a jí z té výhně mrazilo.

Vedle ledových pustin hořely ohromné požáry..

~

Ale byly chvíle, kdy jen tak sálal.
Ona se stávala studánkou.
Patřili k sobě.
Vedle sebe.

Za nocí ji příjemně osvětloval.
Ve dne to bylo zbytečné,
ale chápala ho.
Někdy se i zlehka dotýkali.

Ale už věděli, že existuje určitá mez.
Že je zde hranice.
A ona nechtěla být ohraničená.

Všechny hranice ji jen stlačovaly,
určovaly její formu,
aniž by se jí dovolovaly.

To ji děsilo.
Potřebovala téct.
Pro sebe, pro všechny bez rozdílu.

Pro něho to bylo jiné.
Měl hranice rád.
A rád ničil vše co miloval.
Nebo to tak prostě musel.

~

Samozřejmě, že i zdánlivé nemožnosti
byly občas najednou možné.
Jako pára a kouř se opilí opájeli všemocností.
Mizela jejich podstata.
Nebylo už nic, než to dění.

Mizela myšlenka na sebe.
Přetrvávalo jen to konané, dějící se, samo pro sebe.
Rozostřené.
Přízračné.

V těch chvílích jim připadalo,
že jsou úplně stejní..

~

Pak přicházela období nekonečných dešťů,
bouřek a krupobití.
Schovával se před ní.
Nerozuměl, co to do ní vjelo.
Tolik slz pro nic za nic, tolik vzteku.

Mohl jen čekat, až to přejde.
Nebo jako blesk zuřit společně s ní.
Společnými silami ničit vše bez rozdílu.

Ale to nebylo dobře.
Cítili se pak oba provinile,
vyčítali si, kdo s tím začal.

Každý měl pravdu.

~

Opouštěli se.
Jeden druhého nemohl vystát.
Ale potkávali se, i schválně.
Nemohli už jinak.

"Hasíš mě, nehas!" stěžoval si.
"Chceš snad, abych se vypařila?"
vracela mu stejnou.

Chtěla něco, nechtěla všechno.
On byl zvyklý brát si všechno nebo nic.
Brát i dávat.
Čeho byl schopen.

Rvalo ho to.
Trhalo na kusy.
Ta věčná přibližování, oddalování.
Měl toho dost v sobě.

Toužil po klidu.
Ona ho v sobě měla.
Toužil po neklidu.
Měla ho v sobě ještě víc.

Nakonec vůbec nevěděl,
co vlastně vůbec chce.
On sám.

Ona.

~

Chtěli být spolu,
ale vymlouvali se na vzdálenost mezi nimi.
Na strach z ublížení.
Na své vlastní strachy
ukryté hluboko v nich samých.

Strachy před sebou.

Přesto se nechávala pálit,
když cítila, že mrzne.
Dobře věděla, jak snadno se rozžhaví.

Přelévala se, pěnila, bobtnala.
Měnila se.
Sílil, uchvacoval - zároveň mu to bralo sílu.
Taky se měnil.

Byla v tom i naděje,
že mohou být něco jiného.
Že se v tom jiném sejdou.
Spojí.
Nebudou už se muset spojovat.
Zůstane jen spojení, beze jména.

Mohli by mu říkat třeba,
šeptem,

nějak…

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - I - Hraju představení

10. března 2012 v 14:05 | Ištván Kaděra
Hraju představení,
provázím tu,
kterou miluji
a to ty nikdy nepochopíš.

Sedí zničená,
unavená,
s válečným malováním na tváři,
skleslá,
ale připravená.

Sedí na schodech u zamčených mříží
přiopilá,
s batohem,
plná nevěřícného očekávání.

Obě sedíte spolu.

Jedna mi připíjí vínem
Spiklenecky.

Druhá
si zvláštně uvědomuje situaci,
která teprve nastane.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - II - Ležíme vedle sebe na pláži

10. března 2012 v 14:04 | Ištván Kaděra
Ležíme vedle sebe na pláži,
nohama se opíráš o přírodní kamenný val.

Rozednívá se
a ty se na mě usmíváš,
jakýsi mladík mne objímá
a stříhá si při tom obočí.

Jiný muž se směje sám sobě.

S jakýmsi chlapíkem se rozverně objímáš,
i mně to připadá krásné.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - III - Pokorný a vědoucí muž pojednou zbystří

10. března 2012 v 14:03 | Ištván Kaděra
Pokorný a vědoucí muž pojednou zbystří,
přede mnou stojí dívka z cizích zemí.

Postarší žena dojedla pečínku a spokojená
odkládá papírový tácek s kostmi a zbytky chleba
na stůl.

Mladý umělec se rozplývá neustálým prozřením.

Ty zatím saješ šťávu z masa,
necháváš si mastné sliny na dlaň odkapávat.

Jedna z žen je v tomto okamžiku skutečně
šťastná.

Tváře jiných se jen mihnou,
ale zanechají trvalý pocit.
Tváře, co se skrývají,
vykreslí to,
za čím jsou skryté.

Muž si omotá hedvábný šátek okolo krku.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - IV - V noci svítí na palouku jen oči černé kočky

10. března 2012 v 14:02 | Ištván Kaděra
V noci svítí na palouku jen oči černé kočky.
Kočka černobílá v peřinách pochrupkává.
Bílá kočka se za křoviskem schovává či číhá.
Mourovatá tlapka kočky se ve spánku dotýká mé.

Držím před zrcadlem růži.

A ty se na mě díváš,
ty mě pozoruješ,

vidím dva stíny na poli.

Vidět jsou jen mříže a za nimi lidé,
stromy
a loďky.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - V - Sním, ležím nahý

10. března 2012 v 14:01 | Ištván Kaděra
Sním,
ležím nahý.

I v té nevinnosti plný pohrdání.

Nechávám exhibovat druhé
a sám v pozadí zaujímám veškerou pozornost diváků.

Tiší pijáci pijí nebo se o dlaň opírají.
Tak se sami sebou unášejí.
Tak nesou svůj vlastní kříž
a o druhé se opírají.

Pták loví rybu.
A přítel anděloďábel mi pěstičkou kyne.

Přemítám nad skutečnostmi.
V pokoře zůstávám s drobnými radostmi.

Zákaz zastavení a slepá ulice.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - VI - Pomalu a nezřetelně se snáší mlha

10. března 2012 v 14:00 | Ištván Kaděra
Pomalu a nezřetelně se snáší mlha na ty,
kteří stoupají vzhůru.

Jsem přilepený na svislé stěně.
V dáli ční zasněžený vrcholek nejvyšší hory.

Krávy po kolena v bahně na dobytčím trhu.
Babka vláčící na svých bedrech plnou nůši chrastí
na břehu divokého horského potoka.

A ty jsi jako pták nad průsvitným ledovým jezerem.
Zbořená krajina na lanovce směrem dolů.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - VII - Stojím u zdi hřbitova

10. března 2012 v 13:58 | Ištván Kaděra
Stojím u zdi hřbitova.
Oslík se sklání pod nákladem.

Sedím u jezera těsně pod vrcholem,
v jezeru se zrcadlí sníh,
dívám se na kameny.

Prostě se objímám a uvnitř zůstávám pyšný.

Padá mlha,
dělám nějaké něco,
stejnorůzné.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - VIII - Medituju na fialových balvanech nad údolím

10. března 2012 v 13:57 | Ištván Kaděra
Medituju na fialových balvanech nad údolím.
Vyplazuju jazyk.

Pospávám ve starobylém hrobě.

Kamenní bohové na vrcholu hory.
Koupele v bezbarvém moři.
Na chrám padají mlhy.

Ryby se o sebe třou, mačkají.

Švitořím na hlavách kamenných bohů.
Obydlí jako nenápadná střílna.

Nad vojenskou základnou stékají oblaka.
Nahoře mhouřím oči spolu s kamenným lvem.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - IX - Houpu se na houpačce

10. března 2012 v 13:54 | Ištván Kaděra
Houpu se na houpačce.
Visím spokojeně na lanovce.

Učím se v tom bruslit,
v pádu mě zachytává nějaká velká žena.

Objímám dívku,
strhávám jí ramínko,
jemně se dotýkám její dlaně.

Jsme spolu,
jako bychom se zrovna brali.

Vznáším se nad vánočním stromečkem.
Vznáším se v náručí matky.

Jsem zcela a naprosto idiotský.

MATNÉ VZPOMÍNKY NA PŘEKRÁSNÉ MÍSTO U JEZERA - X - Jsem spiklencem v objetí dvou žen /konec/

10. března 2012 v 13:52 | Ištván Kaděra
Jsem spiklencem v objetí dvou žen.
Sedím na buvolu
a šklebím se.

Jsem v hluboké meditaci.
Objímám plyšáka.

Jsem něžné dítě na saních.
Možná si podřežu žíly.
Vedle silného starého muže.

Není tak zle.

Tebou třasu netvore nahotinko

10. března 2012 v 13:37 | Ištván Kaděra
Tebou třasu netvore nahotinko
v nevěstincích nad tvými rty
pouštních lupičů
odmluvím ti svatebním věnečkem
obětuji se
pro věčný sval.


V domech ze kterých není úniku
se ke mně tiskneš
jakoby na dálku
v tvé blízkosti
těsně vedle tebe
zkouším se odtrápit.


Stýská se mi po tvém údivu
a jsem tak dojatý tónem kterým říkáš:
"Neříkej mi Toničko..."


To se však točí
upřený pohyb
zvolna probíhá.

V tomto světě tříštivých hvězd
chválím marnost za všechny obnošené svetry
i za tvoji úzkost
věřím ve drolivost
všech tvých perel.


A krásná
bílá se koušeš
vrabče
kůží se obalíš do kuličky na gauči
a nosem uděláš "hmtóóó..."

Na kostkách cukru

10. března 2012 v 13:35 | Ištván Kaděra
Na kostkách cukru
bych pro tebe jakoby byl
na fotkách
co nevyvoláváš s touhou
po pořádku
zahýbám ti s představou
ty zahýbáš mi
na kostkách cukru

zpívám na kostrách.



Chci sněžit
dopadat ve vločkách
tát na tvých dlaních

protože tě strašně nemiluju
a můžu bez tebe vydržet
chci s tebou nebýt.



Úplně prázdným košem
dalas mi dar
že už nejseš.



Snad že je vesmír plný chvění
koušu se do rtu
do jablka
bez viny sám sebe trestám

melodie řas tvých
dotykem letmým rozechvívám.

Prázdné city

10. března 2012 v 13:20 | Ištván Kaděra
plněné červy
nadívané larvami
servírované na motýlích křídlech
přišpendlených šílencem

prázdné fráze odumřelého citu
oduševnělých slov
předlouhých souvětí
překypujících dávivou kaší

lhostejně myšleného galimatyáše

hrůza z ponoru
z ponoru do hlubiny prázdnoty
hrůza z věčnosti ponoru
samá hrůza

plná věčnosti

přetrvávající pomíjející pocity
pomíjející
pocity citu
procítěné pocity

pocity procítěné


šílencem

Město, které brní

28. září 2010 v 13:48 | Ištván Kaděra
V náhlém návalu odcizení nenávidím tě
a skřípu tvými špilberkovskými zuby
otupělými a zbroušenými na sklovinu
neboť moje osamělá touha vyschla

Podmáčené slzy Ponávky mě propadají

A dole stejně hrozně jak na špičkách kostelních věží
nelze věřit tvým proklatým malým lžím

V tvých hradbách jsem uzamčen
svázaný tvojí přitažlivostí
něhou která bodá ve vzpomínkách
na tvoji starou krásu
kdy jsi bylo ještě tak mladé
kdy jsi mne objímalo ve svých kašnách
kdy jsme tak milovali být spolu nazí

Teď nosíš na svém těle cizí šperky
na zkurveném těle zašlý hnus

Přesto mi jazyk vibruje už při pouhém vyslovení tvého jména

Vyslovuji zkrat a smutné přitakání
vyslovuji mrazení
lásku která zanechala jizvy

Jizvy které neodpářu

PELTONEN

28. srpna 2010 v 12:06 | Ištván Kaděra
Tak, dejme se do toho.
Tradiční soupeři.
Rajčatová šťáva?

Hm,
Finové, Američané.
Nokia versus dokonale napadený American Systems.

Právě začala druhá třetina.
Dívaj se na to i malý holky.

A zase se bude vylučovat.
Pruhovaný mužík s oranžovou páskou na rameni hajluje.

Prej se ho kapánek snažil vobejmout.

Čekáme na nějakou nepříjemnost na tváři hokejisty.
Čekáme na krev.

Američané jdou dopředu.
A je to gól!

Ze strany Američanů především improvizace.

Pocit Cypra.
Kapitán Sajprs, teď nevim, buď dal gól, nebo poplácal úspěšného střelce na ramena jakože dal gól, nebo se jen ohlížel?
Co to proboha kolem sebe viděl!?

Zkušený Peltonen.

Nastoupil v africkém dresu a na chvíli osvobodil Američany. Ve švýcarské podlize neuspěl.

Peltonen se diví, že neprotlačil puk do americké branky.
Agent Peltonen mazácky posouvá americkou branku.
Hlavně že komentátor mele furt to svý Peltonen Peltonen.

Ach, moje osoba!
Uvolnění pod tlakem...

Mám pocit, že znovu Peltonen.

Ještě jednou Karlachty, Extrém nahodil kotouč,
ale je tady taky Kapanen, rozhodčí si toho dobře všimli.

Dívám se, jestli může naskočit náhradník,
ale nevím, jak bych nahradil sám sebe.
Nebylo by to špatné.

Je vyrovnáno!

Häkkinen velice vášnivě sere na led.
Peltonen jako vždy excelentní nahrávač...

V krvavých představách

27. srpna 2010 v 13:05 | Ištván Kaděra
V krvavých představách
abstraktní dítě s řevem vstává
krvavá žena kojí chlapce
v děsivém prázdnu
ztichlé kolotoče vrní.

S touhou po hlazení
zamykám povahu svých abstrakcí.

Spasitel handicap z opičí kůže

27. srpna 2010 v 13:04 | Ištván Kaděra
Spasitel handicap z opičí kůže
zažívá
satori

Kouřím střevíce

27. srpna 2010 v 13:02 | Ištván Kaděra
Kouřím střevíce
mi visí na nohou tak koketně
že to asi nevstřebám

pokud se nedokážu v příštím okamžiku obnovit
budu smazán.

Přišel jsem na trh

27. srpna 2010 v 13:01 | Ištván Kaděra
Přišel jsem na trh
visela tam moje kůže
jak růže nad hrobem jeptišky.

V gymnastice vnímání

24. srpna 2010 v 14:35 | Ištván Kaděra
V gymnastice vnímání
rukavice objímání
bizarní iluze nádhery
k roztrhání!

Pod bosou dětskou nožičkou

24. srpna 2010 v 14:34 | Ištván Kaděra
Pod bosou dětskou nožičkou leží bezvládná kobra.
Medové pod cylindrem.

Nad jedy na staré bábě ojídám její jídlo
z tlapy z krve přelévající se do košíku.

Bezhlavý lev drží paruku.
Bez obklíčení vpusť do ní laň.

Jako bych v tomto roce

24. srpna 2010 v 14:33 | Ištván Kaděra
Jako bych v tomto roce neřešil otázku života a smrti.

Každý rok narozeniny.
rok od roku víc svíček
každý rok nová póza.

A přece jsi odlétal s nočními můrami

22. srpna 2010 v 22:18 | Ištván Kaděra
A přece jsi odlétal s nočními můrami
sám a střízlivý

Možná že na začátku to chtělo trochu víc klidu

22. srpna 2010 v 22:17 | Ištván Kaděra
Možná že na začátku to chtělo trochu víc klidu
i v nesnázích klidu jak v jícnu sopky.

Pomalu jako blíženci spočívající na mrtvém bodu

19. srpna 2010 v 19:36 | Ištván Kaděra
Pomalu jako blíženci spočívající na mrtvém bodu
pomalu hnětou touhu po stisku

lesk tvých křídel
pomalu na vrcholu s puchýřky na dlaních
po prohraném zápase s pochopením
hluboké dno nevzdychání.

Studovat marnost

19. srpna 2010 v 19:35 | Ištván Kaděra
Studovat marnost
řvát
jak chobotnice deseti hrdly
okusovat žlab.

Třást se s tebou v mléce neřestí

19. srpna 2010 v 19:34 | Ištván Kaděra
Třást se s tebou v mléce neřestí
ze žebra postavit si radši hrad
a v něm sám na harfu hrát
prsty bez svalů.
noční košilku vykasanou

Děti z nerez oceli

18. srpna 2010 v 17:08 | Ištván Kaděra
Děti z nerez oceli
ušlechtilé zdání plynutí doby
ztratí se občas
jako já se ztrácím
když se usmívám
klepu se strastí.

Láska pro nenávist tě vzruší

18. srpna 2010 v 17:07 | Ištván Kaděra
Láska pro nenávist tě vzruší
vypelichaná ze všech svých koupelí
dáví vzlyky depresí.

Hojivá rána přitažlivosti

18. srpna 2010 v 17:04 | Ištván Kaděra
Hojivá rána přitažlivosti
magnet
rána
mám rád přitahování.

Ozvěna z jejích vodopádů

16. srpna 2010 v 16:40 | Ištván Kaděra
Ozvěna z jejích vodopádů.
Pod nehty zalézt si?

Vlepíš mi pusu

16. srpna 2010 v 16:39 | Ištván Kaděra
Vlepíš mi pusu
v tu chvíli to nevadí
jen pak že v jednom kusu
mám abstinenční příznaky.

Povědomí o záležitostech

11. srpna 2010 v 19:25 | Ištván Kaděra
Povědomí o záležitostech
se klidní v pěnách
hluboko dole.

Znenadání mrdám Petru

10. srpna 2010 v 21:48 | Ištván Kaděra
Znenadání mrdám Petru
jí to neuškodí.

V malém pokoji mdlé noci

6. srpna 2010 v 18:19 | Ištván Kaděra
V malém pokoji mdlé noci
plné hudby
na holých patách
rozžaté tmy neodejít

nechat se vmanipulovat
v zrádný pokus
na zvětšováku
v malém pokoji.

Odkroucených minut
jak cigár.

Hledaný bílý papír
vidím ve tmě.

Stmívá se jen nad dalekohledem

4. srpna 2010 v 16:34 | Ištván Kaděra
Stmívá se jen nad dalekohledem
monitoruju klíče
k tvým trezorům.
 
 

Reklama