revue právem opomíjených

Eva Úlehlová

U tebe

21. října 2008 v 17:51 | Eva Úlehlová

Za dveřmi hukot

přede dveřmi já

a ve dveřích mi

cizí žena řekne,

že jsi jinde


Mám ještě na ty dveře

ťukat?

uplynulé dny

9. října 2008 v 19:16 | Eva Úlehlová

Uplynulé dny

trochu v nebi, trochu v blátě

jen samota černá

vždycky vyhledá tě.

po starém roce

7. října 2008 v 16:45 | Eva Úlehlová

Po starém roce

a po Tobě

tady zbylo jen

pár listů v

nichž se skrývá

žluté tělíčko


pomalu usychá

všichni na něj zapomněli


jako na starý rok ...

a tehdy to začalo ...

1. října 2008 v 20:01 | Eva Úlehlová

A tehdy to začalo ...


Uplakaný sobotní večer

který skrýval nejdřív

smích, radost a touhu

potom čekání a napětí

nakonec se propadl

v bezvýznamné plácání


Potom jen vztek,

láva hrnoucí se ven

a uvolnění v podobě slz

lítost, smutek a beznaděj

a jen ty slzy slzy slzy

co tě vrátí zpátky do dětsví

kde se dovoláváš maminčiny sukně


Ale víš, že se musíš vrátit

tam, kde to začalo

být u kořene, u tmy

a vytvořit světlo.


Nejdřív to jde ztuha

překonat hrdost, vztek,

bolest, smutek, ale hlavně

strach z nepochopení,

ale musíš se vrátit!!!


Nic nevysvětlovat,

třeba nic neříkat

jen se vrátit


Stačí první krůček

třeba se nic nezmění,

ale budeš u toho.

moje nová kamarádka

21. září 2008 v 21:07 | Eva Úlehlová

Moje nová kamarádka

mi dává světlo, teplo,

ale přece ji radši

hladím i když nesvítí

mezi stébly trávy

14. září 2008 v 18:10 | Eva Úlehlová

Mezi stébly trávy se krčí

ušmudlaný den

"Cos to zase vyváděl?"

protne ticho ostrý hlas večera

"Hrál sis na hrdinu

a přitom nejsi víc než

pošmourané nebe bez sluníčka"


"Ale o mrtvých jen to

dobré," ukončí debatu

noc.

zas se mi do duše

6. září 2008 v 13:14 | Eva Úlehlová

Zas se mi do duše

vkrádá naděje

v podobě slunce

Bojím se lidí,

kteří na provázcích

za sebou tahají mraky

jsem já

Hodí je na mě

slunce mi zakryjí

A co já bez slunce?


Stanu se mrakem?

nepřišel

1. září 2008 v 21:51 | Eva Úlehlová

Nepřišel,

neuvidíš,

až nebudeš číst z tmavých

čtverců

přijde jaro

pokloníš se cestám

a půjdeš rozsypaným

pískem bůhví kam

Havrani odletí,

zbydou po nich jen tři černá

peříčka

Jedno pro mě, druhé

pro jaro a třetí...?

dvanáctero krkavců

25. srpna 2008 v 22:50 | Eva Úlehlová

Dvanáctero krkavců mi

hledí do oken

tlučou zobáky do okapové roury

vylezou až na špičku hromosvodu

marně ...

Zapálím svíčku a

sfouknu je dolů do sněhu

Nechte mi okna zahalená

do šera lednového smrákání,

příští zimu budou možná

prázdná

Protože tu už nikdo nebude

čekat Těch pět písmenek


Zmrzlé sněhové vločky se

rozsypou na nočním stolku

pod lampou

A ta už se nikdy nerozsvítí.

 
 

Reklama