revue právem opomíjených

Dušan Hauser

stručná událost pohybu je básní

1. prosince 2008 v 19:08 | Dušan Hauser

Stručná událost pohybu je básní

napsaná v rychlosti tužkou

námel pylu vypěstované zeleniny

knoflík s pupkem krajiny poklopec oblohy

a nesmírně citlivě vypracovaný systém

porozumění

udržení lidských a přírodních starostí

aby šlehaly bouřky tvarohovou pomazánku

úlohu chleba v dějinách

rychlostí tužky

doplním do mračen kolem třetí hodiny

odpoledne

z noci upadnutý měsíc

vedle slunce děvka hladí si copy

visí jí prádlo v městských parcích

na pistáciových skořápkách jdu ke kopřivám

počůrám jim ramena

na znamení události

zpaměti vyjmenuji pohyb

stručnou dráhu srdce

zatímco dílo rozverného fyzika ochořelo

13. listopadu 2008 v 19:53 | Dušan Hauser

Zatímco dílo rozverného fyzika ochořelo

v paprscích prostoru vlna jde s vlnou

(kvantový skok)

Symbolické veršování veslic řekou Amstel

ustupte z cesty řeholní sestro

jsem zde několik zběsilých koňů

hnalo se ve mně stádo

v brašně mám schoulený zbytek vína

promiňte vy chcete abych se vyzpovídal

ale vidíte jak se mi cestou zasmušil pohled

to totiž slunce stárne

drolí se mu záda

turisti balí výstroj

lavina loupe svůj banán

jakoby unavena spásou

léto přepadává svou vahou

7. listopadu 2008 v 22:19 | Dušan Hauser

Léto přepadává svou vahou

další dekáda darujících příběhů

taje na kyvadlech jurodivých sekund

když se ohlédnu za sebe kde utíká vpřed

nejrychlejší dostavník s pěnou na bocích

a žebrák přestane krájet své zmrzlé jablko

hodím mu pětník do dlaní


Hrobař vyrábí víka menší a jemnější

jak na ukrytí ovocných hlav

bude to chalupa

ne větší než dolík Tvé tváře

hobliny hor hlína v květináči

dokola pokoje kterým jsme vybrali nábytek

jen sednout ke stolu nese se večeře

knihy hlasitě listují stránkami

přinášíš talíře naklíčených azalek

čtu ve vzduchu dnešní obyčejný příběh

film o jablečných čtvrtkách

čluny jsou koloběh v přístavech života

krájí plachty nůž dužinou projel hlas

Zaháníš mořskou nemoc polykáš

kynedryl

dlouhá ozvěna rozšiřuje Ti zrak

zní hodina stmívání

rachot v zámcích všedních kapitánů

paluba je pleťové tonikum

leskne se spánek

vedro je krém

pohonná hmota

mastí se minuty

svátek je stálý

jasný jak

koloběh

hnojiště se promění

3. listopadu 2008 v 20:20 | Dušan Hauser

Hnojiště se promění stane se bazénem

pro dospělé

okapy křičí o svém čekání na déšť

halasná hymna plechových altů

králíci bobkovým listem vykouzlí z polévky

zázračnou lázeň o několika dějstvích

silným zeleninovým vývarem plavou lžíce

galeony přetížené stříbrem

příbory sviští vzduchem vystřeleny z luků

už stahují seno z polí

usušenou jistotu přírodních zákonů

(daň z přirozeného pohybu hodnoty)

stmívá se stařeny vláčí na zádech bércový vřed

v nůši kapky na ztišení bolesti

skleničky kterýma dovedou přepít smrt

už stahují úrodu z polí

budou mračna zimy škrabat jak brambory

na oknech zprávy že bydlíme u hrnku čaje

v kruhu drobných skutků

chci vidět obřad jak otevření okna

cvaknutí vypínačem

leštění sklenic

holení Krista

obdělání

Kosmu

obyčejný skutek

26. října 2008 v 12:28 | Dušan Hauser

Obyčejný skutek se připravuje v drobných prstech

naštípat dřevo do kamen z popravčího špalku

otcovi tvrdím že visíme ze stejného stromu

topíme pod kotlem projekcí a nedostatků

inženýrská síť mahagonového domu

náměstí Svobody 326

festival ochránců fotografií

zúčastnit se neznamená platit vstupné

babičky také bydlí v domech z kotovic

kropí konví základy rodinné výchovy

fazole v hrncích

sklizené ze zahrad jež oplocují aleje vodoměrů

trnité kopí planých růží míří na baldachýny zástěr

prst pozdvižený na důkaz spolusdílení

od sklepa na půdu

tady jsme páni a nemusíme vadit sousedům

náměstí plné poutních stánků

půlnoční rej oživlého dvora

hrad z písku

13. října 2008 v 17:25 | Dušan Hauser

Hrad z písku provoněný zapáleným zráním

maliny a hlína ač podobně dýchají

jinak se berou do úst Pouštní kroužky

ve kterých se otáčí čerstvě olízané zvířectvo

A když jsme polepili kůži srstí

stydlivě schovali do nočníku opylené dlaně

můžeme přijít k průmyslovému městu

stloukat sněhuláky S nasbíraných vajglů

praskají bubínky v uších jako výlohy obchodů

ale vzápětí prodavači přinesou další výklad

příští úkol Abychom roztáhli nohy až

stoupne hladina pospolitosti

Veroničina kočka v obilí spokojeně

napne kožich

zavrní na zlaté rohoži hlídá slunce jež se střídá

s oblačným mlázím a globálním oteplením

zná totiž nit za kterou se pověsí k obloze

Vím to

když ji vidím jak tká z malin a hlíny

koupání uprostřed rosného bodu

mohl bych chtít vidět to houpat se nahé

Během jednoho smířeného století si

zbraně střelí do úst

Zaveslujeme uctít výbuch k vysvlečeným šatům

Právě zralým malinám

okenní skla na zápraží Anny Frankové

7. října 2008 v 19:21 | Dušan Hauser

Okenní skla na zápraží Anny Frankové

Dobří Ti lidé co rozestavěli kruhy po zemi

Pravidla vepsali do mozaiky lesa

Vesnické důvěře a každé jiné poetické pouti

Sluší se že kolem rozestavujeme pravidla

jako břicha převrácených lodí

posádky kotví bez elektřiny V přístavu

oslavují osvojení dalšího světa Zdá se

že vinobraní nikdy neskončí

protože pokračuje v plnění do nové sklizně

je ráno zpěvu nalíčených víček

racky lze slyšet vřesovištěm už od širého moře

zatímco my stojíme Uprostřed písečných dun

nám vítr rozšlehává podobu

v této noci obličej duní nedalekou továrnou

obraz je jménem jméno je tvarem

v děloze stanu nové ráno

jakoby s pověřením světla světa

slunce rozkládá snídani Pohostinný pobyt

My cyklisti šlapeme jeho dechem

posvátnou nadvládou jízdy

mám mnoho snů

4. října 2008 v 14:03 | Dušan Hauser

Mám mnoho snů

všemu přidávají hlubinu středu

Nepřetržitý plutónský rozmach břitkou

sekyrou

Stíná to živé co nechtělo uznat

že života ne zas tolik třeba

toho bez rozmyslu

bez změny

s

levnou

papírovou podobou

dnešní odpoledne shořelo ježibabí jablko

26. září 2008 v 19:19 | Dušan Hauser

Dnešní odpoledne shořelo ježibabí jablko

zavřeli jsme ret na skleněném zápraží

cestu lemovanou alejí topolů

vojsko jakoby zbořilo Jen na oko

lidé urvali závaží pendlovky bijí v mracích prachu

ucpávají dýchání

mám plné plíce

dehtu ptáků

kouzlení

jednoduše se vdám

22. září 2008 v 20:40 | Dušan Hauser

Jednoduše se vdám

za potoky karamelového nebe

slzy lesních spářených mechů

stopy na nich

jasnější než hebké silonové mýdlo

pěna v koupeli oheň v dlaních

med jako skořápka svatby

stopy ve mně Za mými zády

následník trůnu když na procházce lesem

zapínám barevný televizor světa

Protože každou neděli odvážím světlo v saních

pryč z lesa Pod pracovní stůl

tam kde hladím šeptám nohama

vypravuji krále na lov

bývalého následníka trůnu

připadnout mimo tělo

16. září 2008 v 17:56 | Dušan Hauser

Připadnout mimo tělo

zářivou barvou vymezím bývalý hrob

čím dál více vidět z loďky

když se přibližujeme břehu

Pode mnou více vody

ožilo a znovu zkamenělo

je jeden okamžik na zdech a fasádách

oblékám domky z kůže Minulost nahá

bez šatů určí příští kolmý pohyb

velmi velmi zlehka

dotekem řas

Té která více mlčí

určuje zaměstnání

přikrývám prostěradlem

10. září 2008 v 18:41 | Dušan Hauser

Přikrývám prostěradlem

nádobu co bílá je a plná hořícího světla

piju až spadnu k podlaze

Absolutní ticho v díře

spolusdílení ohraničené hebkým kopytem

nutí abych šeptal Brázda kolem vesnice

Vyslovím si smrt

prožitek všeho plný mízy

smysl jediný Podlaha nad zemí

nyní zde více než stojím

s jemnou pozůstalostí

3. září 2008 v 22:14 | Dušan Hauser

S jemnou pozůstalostí

sličné loukotě posvátností řežou nad

okrajem střechy

Co máme? Vypnout hruď

nebo sklouznout z plesu v otancovaných střevících

s nepokojnými účesy Střechy napodobují

svou hrou a spádem kde kutálí se mrtvý

kam vše patří ale tou strmostí klečím

jako nad jezerem

pohoří

rmoucené teplo z chalupy

28. srpna 2008 v 19:22 | Dušan Hauser

Rmoucené teplo z chalupy

roztálo kolem komína

Slévám úhel pohledu při zachované

uvařené večeři

Uvnitř jako v živém Obal důstojného

smýšlení strategií těch v pěnách za

kormidlem

a vlny nebo přínos se s příbojem sbíhají

My jsme jimi

a odliti k pěnám

hon

6. srpna 2008 v 20:59 | Dušan Hauser

Hon

jím bych chtěl zastrašit

křepelky a jiné popelavé chůvy

před setměním jedu rychleji s nůší na zádech

jakoby blížil se spánek

Probuzení

ukrajuje ze svého knotu

plamenem svíce

třepotá ve vosku dříve skrytá

objevená žena

Neruším vzniklé příměří

Zdráháním

stékáme na šňůrách

čeříme vodní plochu A lační

jsme přijali odedávna načrtnutou skladbu

 
 

Reklama