revue právem opomíjených

Dmitrij Sledin Xtý

Tentokrát se ptal kreslíř

21. června 2017 v 13:32 | Dmitrij Sledin Xtý
Tentokrát se ptal kreslíř.

Jeho otázky byly ovšem značně zakaleny zubem času. Nyní si však usmyslil, že plácne nějaký naprostý nesmysl.

"Je možné, že kdyby byla kukuřice živá věc, byla by křesťanem?", začal kreslíř trochu opatrně. "Nebo by šla a založila kult Kukuřičnanu?"

Pisatel se hluboce zamyslel. Tato otázka byla vcelku zapeklitá. Ovšem měl už řádku let jistou teorii, kterou nyní vynesl:

"Nejspíše by založila kult, jenž by nejdřív uctíval velkého Kukuřlhu, a pak by se vrhl na světový převrat."

"A jak by takový převrat dopadl?"

Kreslíř počal zakreslovat oživlou kukuřici se samopalem.

"Pravděpodobně by si veškerá kukuřice zotročila lidstvo."

Tímto si byl pisatel naprosto jistý, stejně jako všichni, kteří jsou součástí kontra-Kukuřičnanu.

"Ovšem k tomu asi nedojde. Kukuřice dobře ví, že nebýt lidí, ani by na to oživení nepřistoupili."

"Požíralo by je něco jiného!"

"A navíc by museli vést celou zemi!"

Pisatel dramaticky rozhodil rukama.

"Kukuřice není stavěna ani na vedení malé osady, natožpak zotročené země. Mít plně obydlenou zemi, plus otroky co jsou dvakrát tak velcí, to musí bejt pěkně mastný!"

"Ta kukuřice má vlastně štěstí," přitakal kreslíř.

"Jen párkrát musí přistoupit na nějaké ty oběti," pokrčil pisatel rameny, "ale těch uprostřed pole se nikdy nikdo nedotkne."

"Je to jako v reálném světě. Záleží na tom, kde vyrosteš."

"A s tím se musíme smířit..."
 
 

Reklama