revue právem opomíjených

ARDAN

O kručení v břiše

10. března 2012 v 16:17 | ARDAN
zvláštní,
jak je dnes vše plné otázek
- bez odpovědí …
vše relativní,
ve svém jsoucnu …
všudypřítomné záhady
a osobité romantiky …
až se to člověku zajídá …
tak proč mi kručí v břiše???

Geometrická báseň

10. března 2012 v 16:16 | ARDAN
jako zebra
proužkuji si to životem,
v konfrontaci se světem.
pruh jako pruh,
občas připomíná kruh.
občas je to břitva,
zaříznutá do čárky,
kterou sama rýsuje …
jindy je to tužka,
která dopsala
a už jen vyrývá … rozrývá
vymezený obdélníkový prostor papíru.
a pak …
jaká náhoda
- prostorová extáze -
rozbiji to kalné sklo
o čtvercový chodník
a ležím v kaluži
této geometrické básně …
A jako kosočtvercová píča
si připadám na této
země-kouli!

O lidské představivosti

10. března 2012 v 16:16 | ARDAN
co člověka fascinuje na hanebnostech?
proč se ohlídnou za nemravností
- viditelnou "výjimečností",
jinakostí?
Protože je to jiné?
páč je to snadno politováníhodné?
kvůli jasné své názorové vyhraněnosti?
anebo je to prostě jen zaujme,
dojme,
vzedme,
nadzvedne …
z pomyslné té jejich
"židle" představivosti …

O návaznostech

10. března 2012 v 16:15 | ARDAN
návaznosti?
na to, co bylo …
navážu na to,
co bude!
uvážu budoucnosti smyčku kolem krku,
přivážu ji k stoletému buku,
který dnes zasadím
a zítra bude pokácen.
uvážu se k viaduktu
a každým vlakem,
který projede,
se povezu …
budu všude
- až do úplného zatmění …
budu v každé bytosti,
celá, sama, veškerá …
bez ohledů,
jen se všemi svými paradoxy a kontrasty.

O ztrátě

10. března 2012 v 16:14 | ARDAN
jako můj dech
na zrcadle
pomalu
se ztrácíš

O neumírání

10. března 2012 v 16:14 | ARDAN
nechat se ovládat!
hudbou, atmosférou, někým, kýmkoli,
zbavit se svéprávnosti,
Nebýt
a když, tak moct aspoň lítat
a ne takhle ve všem plavat.
nemuset rozhodovat o nikom,
o ničem, ni o sobě …
nemuset stát, sedět, spát
a už vůbec se probouzet,
každý večer do nového dne
plného zážitků.
nemuset o tom vyprávět, předávat,
hloupě mlet a čmárat.
zbavit se sebe,
chci amnestii, absolutní nekonečno,
prázdno v hlavě.
místo mozku vesmír
a místo těla prostor,
anebo mít aspoň v těle prostor
pro někoho …
dalšího …
jo, a to já nemám,
ale proč???

O pocitech a vlastním bytí

10. března 2012 v 16:13 | ARDAN
někdy mám pocit,
jako bych měla na noze
přikovanou kouli.
jakoby ta koule byla země.
a já
- jako Sisyfos -
táhla všechny její radosti i hříchy …
někdy mám pocit, že to nezvládnu …
jít městem
a čas od času potkat chodící mumii,
lidskou trosku,
shrzenou vlastním bytím …
nevím, proč mám pocit,
že se mě to týká …
Dotýká.
nevím,
proč se tím trápím.
vězí to ve mně jako kámen
a když mám chuť si zaplavat,
tak mě to táhne ke dnu …

O čem nic nevím

10. března 2012 v 16:12 | ARDAN
uvažuju teď o historii této planety.
o tom nepředstavitelně dlouhým čase,
kterej uběhnul
od tehdá
až sem.
o vývoji věcí a jejich zániku.
o pomíjivosti a znovuzrození,
o neustálém návratu
a mutaci věcí, skutečností …
a nevim …
vim,
že o tom nic nevim …

O jiných dnech

10. března 2012 v 16:11 | ARDAN
dnes
- jakési odtělesnění od sebe samé.
každý den trochu jinak
- světlé chvilky střídají tmavé,
ale dnes?
nepopsatelné …
má beztvará Múza
mi dala bez-ne-chutný polibek
na část těla,
která neexistuje
má mysl
se dostala za hranici myslitelného
a mé city
si uvědomily,
že jsou přetvářkou …
a světla
jaká jsou vidět jen ve dne
mi svítí na cestu tímto večerem …
dobré ráno se mnou,
- magorem.

O konci a novém začátku

10. března 2012 v 16:11 | ARDAN
všechno končí smrtí …
a když něco končí,
tak zákonitě musí vzniknout
něco jiného.
bude to jiný,
ale bude to jiný?
říká se,
že co člověk, to osobnost,
jako kytka od kytky se liší,
člověk od člověka též.
ovšem, ty podstaty jsou neměnné …
z čehož plyne jediné:
co skončí,
to zas začne …
tak to je konec!!!

O magii!

10. března 2012 v 16:10 | ARDAN
a stíny se plouží
jaká magie!
čarovný nádech …
a pak hned
- zákonitě -
výdech.
a ten božský výhled …
do dálek imaginární budoucnosti …
toho všeho, co by mohlo být …
a toho všeho, co by být nemuselo.
a znova.
následovně,
Jak to má být,
Uvědomění si všední reality …
a najednou
kde je?
kde je ten bezprostřední svět pohádek?
svět nadpřirozený …
kde všechno končí šťastně
A dobro proti zlu
Po férovém boji vždy vyhrává.
svět, kde i zlo je dobré,
protože si svou zápornou úlohu
hrdě přiznává …
zbývá pouhopouhý stín …
střípek vzpomínek …
Hora touhy
a velehory nostalgie …
nebo nekonečno lásky a jejího opaku?
NEGACE
za každých okolností!
jako útěk …
jako úprk!
smrtelný horečnatý běh.
kdy pot se lije
v proudech po celém těle
nemluvě o uvnitř v těle …
třas …
a na řadě je kontrast!
kdy oheň a voda ve vzduchu se bije …
kdy bílá s černou v červenou se slije …
kdy myšlenka se zoufalstvím se miluje …
a do rytmu stepuje.
vyťukává příběh.
takřka tancuje.
o životě a smrti
o nadpřirozeném i pouhopouhém bytí …
to je ona … magie!

O mých rakvičkách

10. března 2012 v 16:09 | ARDAN
jednou …
Až jednou …
kdybych jednou snad …
co kdybych jednou mohla …
jenom tak …
a zároveň hrozně závazně …
tě obejmout …
se nechat obejmout
a nebýt u toho …
Prostě to zaspat,
jak se říká "zasklít"
a všecky střípky kolem posbírat
a schovat
Do ručně vyřezávané rakvičky
a pak po letech
jeden po druhém exhumovat
a se vytahovat,
že to bylo takové či onaké …

O mé slepotě

10. března 2012 v 16:08 | ARDAN
jsem oslepena …
jsem zaslepená
a zase slepená
do nejmenších střípků minulosti,
současnosti
a snad i budoucnosti …

O pravdě

10. března 2012 v 16:07 | ARDAN
hyeny!
zasraný mrchožrouti!
mrchožravci bez zábran!
boj o přežití!
o místo na slunci …
a o nic víc …
pravda je totiž jen slovo …
pojem bez významu …
science fiction,
chvíle, kdy sebe sama klamu …

O chmurech

10. března 2012 v 16:07 | ARDAN
chmur,
Zasklený ve tmě událostí
v křídlech upečených kostí
mastných dotyků
otevřených dveří
do prdele
Zasraných nebes
těch nekonečných trávníků
zabijem je
a sežerem
dokud ještě můžem …
utečem
a budeme se smát
té stálé utopii hladu

O jedné vteřině mýho života

10. března 2012 v 16:06 | ARDAN
a někdy to všechno bylo moc krásný,
aby to za okamžik
mohlo být zase neúnosně krutý …
a pak,
když o něčem mnoho přemýšlím
a chci mít odpověď …
zjistím,
Že mé přemýšlení má přesně opačný efekt,
než by mělo mít …
A pak,
Je ten žebřík moc krátký,
nebo pode mnou spadne
a já zůstanu viset v prostoru,
jako ta myšlenka …
a pak,
držím břitvu mezi prsty
a říkám si,
proč na světě vůbec existuje
něco tak ostrého a nebezpečného.
a pak,
už jen led, chlad a krev …
skoro jako ve filmu
a já, jako špatný herec,
jsem všude nejvíc vidět.
a pak,
si říkám
jestli vono to není všechno jenom iluze,
sen co sním,
zatímco skutečnost
bere nohy na ramena …
a pak,
si všimnu toho cirkusu,
Co se nadělá kolem rozlitýho kafe
a vykouzlí na mé uplakané tváři úsměv,
dokonalou radost,
nechápavý úžas
nad dramatičností toho výjevu …
a pak,
uvidím svět kolem sebe
spíš jak kdyby v televizi
a už to nejsu já,
kdo hraje,
už jsem pouze divákem
a v němém úžasu hltám …
co se zrovna odehrává
A pak,
Potajmu,
vniknu za oponu,
kde se teprve všechno chystá,
Připravuje …
a já už potom vím,
co bude dál,
jenom nevím,
jak to dopadne,
to zjistím až po představení …
cha cha
a pak,
se všemu vysměju
a odejdu domů,
lehnu si do postele
a budu čekat
až si pro mne přijde …
čekat s úsměvem,
protože představení skončilo
a už vím,
jak to všechno dopadlo
a jsem šťastná …
a pak,
přijde úleva a uvolnění
a uslyším nedokonalou melodii klavíru,
která je ve své nedokonalosti
jedinečná a nezapomenutelná …
a výkřik!
A pak,
nakonec
se mi ručička na hodinkách pohne
a já zjistím,
že uběhla další vteřina
mýho života …
pak.

O mé pravdomluvnosti

27. prosince 2011 v 15:21 | ARDAN
jako dým
- daň umění -
se míhám
rozplývám
a znova slívám
v nezachytitelný rytmus
v zakouřený pokus
o špinavou pravdomluvnost.

O undergroundu

27. prosince 2011 v 15:21 | ARDAN
Být bohémem v životě i v myšlení
není tak těžké,
jako žít životem ve vysoké společnosti
a přitom zůstat volnomyšlenkářem …
což mě přivádí na myšlenku:
co je to vlastně underground
stav mysli
anebo způsob žití?
možná to spolu úzce souvisí,
přesto!
bych to oddělila …

O tom, co mě mrzí

27. prosince 2011 v 15:20 | ARDAN
pokořen odešel …
do tmy,
za skleněné dveře …
pomyslnou bariéru bytí
… žití …
odešel za svým cílem,
v sobě však stále se mnou,
to mi lichotí …
to mě mrzí …

O kontinuitě

25. prosince 2011 v 21:39 | ARDAN
prý!
prej když něco končí,
tak vznikne nové …
nikomu v této pravdě nedochází,
že jde o sprostou kontinuitu!

O zrcadlení

25. prosince 2011 v 21:39 | ARDAN
jako zrcadlo
se zrcadlím
v tvých
nosních dírkách
a v každý zvlášť
podobám se ti
podobáš se mi
jsme to my …
labutě ve vodě …

O řidičském průkazu

23. prosince 2011 v 19:22 | ARDAN
jako dopravní značka
- stojící u silnice -
dávám příkazy co ano a co ne.
jako osvětlení v parku určuji,
co uvidíš, co nikoli.
jako auto na vozovce se řítím,
ale přitom dávám pozor
- jsem pozorný řidič -
abych nezranila kolemjdoucí
či spolujezdce.
mám od státu
vystavený řidičský průkaz,
se kterým smím řídit svůj život …
dokud mi ho nepozastaví
pro řízení v opilosti …

O vnímavosti

17. prosince 2011 v 21:24 | ARDAN
vlastní sdělení nemělo by býti
podmíněno výslovností
a už vůbec ne přesvědčivostí
či znalostí
k většině bytostí zlosti,
je to o vnímavosti!

O tom, jak to je

17. prosince 2011 v 1:01 | ARDAN
to víš,
To je tak, jako když stojíš uprostřed slov
a nevíš, kde si je ztratila …
absurditou obtočená realita
skomírá v myšlenkách na neskutečno
dvojí bytí
tečka uprostřed ničeho
tlustá čára za minulostí
A taky bílý a žlutý kvítí
Na paloučku, vole, u lesa
samých sprostých slov …
kde ztráty a nálezy vyvolává
zelený mužík ve fraku od Armaniho
to víš,
to je tak, jako když čekáš na náhodu
A ona zatím proběhla
v růžovém županu zpátky do budoucnosti
čekat, až zase projdeš kolem ní
a vůbec si jí nepovšimneš
hlupáci a snílci
to jsou její klientela
tak nevděčná a přeci si jí oblíbila
To víš,
to je tak, jako když sedíš na židli
a najednou už lítáš
někde v dálkách, mezi hvězdami
mezi ok letadly
provoláváš státu 3krát zdar
zatímco tvou židli pohodili na skládku
to víš,
to je tak, jako když chceš změnit svět
a on se přitom stále točí
ve vesmírném kolotoči
zábavním parku bez konce
mezi kamením a jinými planetami
těžko změníš, co je daný
to víš,
to je tak, jako když stojíš uprostřed slov
a nevíš, kde si je ztratila
a uprostřed knihy hledáš význam
a v těch slovech naučení
V básni její poetiku
v pohádce svou romantiku
slepě hledíš do písmenek
nacházíš jen naivitu
sráči, vole, zasraný!

O nespavosti

12. prosince 2011 v 20:32 | ARDAN
a uši propíchaný
- naruby -
a děravý zuby
a ty slova
Slova krátký
a slova taky dlouhý
slova do prázdna
a slova na paprice
slova zapíkaný se sýrem a šunkou
prodávaný
v hladovým okýnku
za starý dobrý koruny český
na zastávce ve čtyři ráno
se jich přežerem
A pak
… z nich nemůžeme spát …

O vás

3. prosince 2011 v 18:37 | ARDAN
ste obě stejný,
kundy,
v bezvědomí.

O opilcích

26. listopadu 2011 v 17:11 | ARDAN
v místnosti těch bláznivých cvoků …
Uniká tu rozum …
oknem na ulici …
zazlívat opilcům špatné chování prostě nelze!!!

O mých nesnázích

24. listopadu 2011 v 17:05 | ARDAN
a je to jedno
že nemáš
a je úplně šumafuk
že jen předstíráš
jako kouř v černém komíně si připadáš
a vzdycháš
nad neústupností hříchu
nad nespočtem vpichů
přiblblých hlášek
do svého těla
a jsi přitom bdělá
a skvělá
a tak zasraně neopilá
kráska v nesnázích

O mém ne-smyslu pro humor

20. listopadu 2011 v 13:19 | ARDAN
a když je to tak a ne jinak.
a zvuky se páří
v nesouladný rytmus.
bez orgasmu.
Bez nápadu.
bez fantazie.
jen se sepraným trikem
a bílýma katěma
a hovnama v hlavě,
uvízlý v plechovce
po třiceti gramech
a taky s odřenejma loktama
a starých známých je tu poskrovnu
a slečna se žlutýma dredama
se evidentně baví
a támhleten pankáč
s vyčesaným čírem
jen postává
a čumí
a čeká,
co se jako bude dít dál?
co s tímhle večerem,
Jak dopadne?
neví,
popíjí,
civí …
a už nic,
dál bude až za chvíli.
a šéfové řeší jakési
zaručeně nejdůležitější věci
a světla se tu bijí
jedno přes druhé.
mlátí se a utlačují
fakt rvačka jako hrom,
takhle z večera.
a nikdo si jich nevšímá,
nikdo se do toho raději neplete, he.
jo a černý kafe
a do toho bílý mlíko
a bílej cukr.
jako anděl s ďáblem při ohnivě studeném tanci,
reji bez příčiny,
Než je někdo nevypije,
Malými či velkými doušky.
a pivo brčkem
a vodku na ex
a pak na místním záchodu sex.
bůhví,
Co to s lidma udělá.
a pak je dobře.
A cintance na bradě
a hloupý kecy …
kecy!
anebo je taky zábava,
Jako když jsem včera seděla
v tý šílený hospodě
a poslouchala názory na toho kluka,
co neví co se sebou
a taky na spoustu lidí,
co věří,
že je někdo nad nima
a hlídá každej jejich krok
a pak bla bla bla.
Zhasněte už ty světla!!!
ať se můžu porozhlídnout,
ať je nějaký překvápko,
vzrůšo! …
ať to všechno není tak vypočitatelný,
máte kalkulačku?
kolik je jedna a jedna?
kolik máš hodin
a piv
a let?
a kolik stálo to tvý triko?
je fakt cool!
kde´s ho koupila?
a že pěknej týpek,
co´s ho posledně sbalila,
a že blbec?
a co ty?
Kde se tady vlastně bereš,
Odkud si přijela?
že s Marsu?
té dobrý, fakt.
ty zelený tykadla ti sluší,
akorát to chce
ještě ňákej ten kus kovu do xichtu,
piercing ne
a taky cvočky na bundu
a ok, kámo.
a dej si eště něco
A můžem k nám,
naši sou na chatě
a vypadáš proklatě.
dobře.
a cigáro a brko nebo fajka,
to je fakt pálka.
to je venek?
kámošův,
má toho tunu,
průjmů.
a miliony hadiček, šňůr,
káblů a tkaniček,
shromaždiště, veteš,
civilizace bez ohledů.
promiň,
ale urazila bych tě.
tak to necháme tak, jak to je
a tik tak tik tak
cvak
a křuplo mi v hlavě,
anebo to bylo srdce?
nevim,
je to dávno
a čas letí jako střela,
vypálená.
a byl to zápas,
uhrát každý utkání,
pokud možno do autu
a bez zbytečných konfliktů
a odnést si zkušenost,
která se neustále vrací
a vždy,
když se to nejmíň hodí,
úplně zbytečně.
a pudeme si hrát na píseček,
dokud máme čas,
Si to všechno řádně užít
a vychutnat
a …
a můj xicht,
k smrti vyděšenej
a tvůj náramně pobavenej
a paroduješ můj strach
a je to fakt zábava,
asi.
nemám smysl pro humor.

O životě na ulici

15. listopadu 2011 v 16:15 | ARDAN
a na hajzl
pak do hospody
vypijem
Co snesem
uvidíš
a přiď
bude řiť
velká
ohromná
mega party
zažijem si všechny světy
co jen si představíš
a seš fakt nuda
esi nechceš
zažít s náma
tenhle další výlet
tuhle další
extázy svaté Terezy!!!

O tom, jak se prdel točí

12. listopadu 2011 v 13:10 | ARDAN
má máma říkává:
"svět se v prdel obrací"
… to vždy,
když ji něco rozjitří …
ale já …
?
ať už je to jakkoli,
každopádně vím,
že svět se neobrací,
ale otáčí - točí,
jak je již drahnou dobu
všeobecně známo.
 
 

Reklama