revue právem opomíjených

Prosinec 2011

O mé pravdomluvnosti

27. prosince 2011 v 15:21 | ARDAN |  ARDAN
jako dým
- daň umění -
se míhám
rozplývám
a znova slívám
v nezachytitelný rytmus
v zakouřený pokus
o špinavou pravdomluvnost.

O undergroundu

27. prosince 2011 v 15:21 | ARDAN |  ARDAN
Být bohémem v životě i v myšlení
není tak těžké,
jako žít životem ve vysoké společnosti
a přitom zůstat volnomyšlenkářem …
což mě přivádí na myšlenku:
co je to vlastně underground
stav mysli
anebo způsob žití?
možná to spolu úzce souvisí,
přesto!
bych to oddělila …

O tom, co mě mrzí

27. prosince 2011 v 15:20 | ARDAN |  ARDAN
pokořen odešel …
do tmy,
za skleněné dveře …
pomyslnou bariéru bytí
… žití …
odešel za svým cílem,
v sobě však stále se mnou,
to mi lichotí …
to mě mrzí …

Kost

27. prosince 2011 v 15:18 | Martina Dobrovolná |  Martina Dobrovolná
Kost je vděčný člověk,
kost je věčný člověk,
kam odešel tak hladový a ohlodaný?

O kontinuitě

25. prosince 2011 v 21:39 | ARDAN |  ARDAN
prý!
prej když něco končí,
tak vznikne nové …
nikomu v této pravdě nedochází,
že jde o sprostou kontinuitu!

O zrcadlení

25. prosince 2011 v 21:39 | ARDAN |  ARDAN
jako zrcadlo
se zrcadlím
v tvých
nosních dírkách
a v každý zvlášť
podobám se ti
podobáš se mi
jsme to my …
labutě ve vodě …

Když se chce ...

25. prosince 2011 v 21:38 | Martina Dobrovolná |  Martina Dobrovolná
Když se Ti chce spát,
tak spi.
Když se Ti chce psát,
tak psi.
Ale nenech se sežrat.

O řidičském průkazu

23. prosince 2011 v 19:22 | ARDAN |  ARDAN
jako dopravní značka
- stojící u silnice -
dávám příkazy co ano a co ne.
jako osvětlení v parku určuji,
co uvidíš, co nikoli.
jako auto na vozovce se řítím,
ale přitom dávám pozor
- jsem pozorný řidič -
abych nezranila kolemjdoucí
či spolujezdce.
mám od státu
vystavený řidičský průkaz,
se kterým smím řídit svůj život …
dokud mi ho nepozastaví
pro řízení v opilosti …

Tajně o sobě sní

23. prosince 2011 v 19:21 | Martina Dobrovolná |  Martina Dobrovolná
Tajně o sobě sní,
noční chodci bloudící vlastní hlavou,
brodící se proti toku Vltavy,
vstřebávající kůži kapky deště,
hledající všehomíru mimo svit hvězd.
Jejich ruce ještě neoprýskaly vděkem.

O vnímavosti

17. prosince 2011 v 21:24 | ARDAN |  ARDAN
vlastní sdělení nemělo by býti
podmíněno výslovností
a už vůbec ne přesvědčivostí
či znalostí
k většině bytostí zlosti,
je to o vnímavosti!

Svítání

17. prosince 2011 v 21:23 | Martina Dobrovolná |  Martina Dobrovolná
Nesvítím svícemi,
Svítím svítáním,
zpod víček,
naděje občas mě zahřeje,
většinou mrazí.
Podzim už se mi dostal pod kůži.

O tom, jak to je

17. prosince 2011 v 1:01 | ARDAN |  ARDAN
to víš,
To je tak, jako když stojíš uprostřed slov
a nevíš, kde si je ztratila …
absurditou obtočená realita
skomírá v myšlenkách na neskutečno
dvojí bytí
tečka uprostřed ničeho
tlustá čára za minulostí
A taky bílý a žlutý kvítí
Na paloučku, vole, u lesa
samých sprostých slov …
kde ztráty a nálezy vyvolává
zelený mužík ve fraku od Armaniho
to víš,
to je tak, jako když čekáš na náhodu
A ona zatím proběhla
v růžovém županu zpátky do budoucnosti
čekat, až zase projdeš kolem ní
a vůbec si jí nepovšimneš
hlupáci a snílci
to jsou její klientela
tak nevděčná a přeci si jí oblíbila
To víš,
to je tak, jako když sedíš na židli
a najednou už lítáš
někde v dálkách, mezi hvězdami
mezi ok letadly
provoláváš státu 3krát zdar
zatímco tvou židli pohodili na skládku
to víš,
to je tak, jako když chceš změnit svět
a on se přitom stále točí
ve vesmírném kolotoči
zábavním parku bez konce
mezi kamením a jinými planetami
těžko změníš, co je daný
to víš,
to je tak, jako když stojíš uprostřed slov
a nevíš, kde si je ztratila
a uprostřed knihy hledáš význam
a v těch slovech naučení
V básni její poetiku
v pohádce svou romantiku
slepě hledíš do písmenek
nacházíš jen naivitu
sráči, vole, zasraný!

Ein komma fünf!

17. prosince 2011 v 1:01 | Martina Dobrovolná |  Martina Dobrovolná
Ein komma fünf, bitte
Ein komma fünf, Thomas
(1, 5, Thomas!!!!!)
Dva Němci si telefonovali.
Sluneční světlo pronikalo přes okna trolejbusu.
Na zemi se lesklo mokré listí.
Und Ich habe alles verstanden.

O nespavosti

12. prosince 2011 v 20:32 | ARDAN |  ARDAN
a uši propíchaný
- naruby -
a děravý zuby
a ty slova
Slova krátký
a slova taky dlouhý
slova do prázdna
a slova na paprice
slova zapíkaný se sýrem a šunkou
prodávaný
v hladovým okýnku
za starý dobrý koruny český
na zastávce ve čtyři ráno
se jich přežerem
A pak
… z nich nemůžeme spát …

Hlavy na ulici

12. prosince 2011 v 20:31 | Martina Dobrovolná |  Martina Dobrovolná
Po ulici šla dívka jukebox,
kudy chodila,
tudy hrála.
a za okny tramvaje,
krčily se lidské hlavy.
Nesnažila se je uhranout.

a zasněžené schody
nedaleko židovského hřbitova
byly tak sešlapané,
že se po nich nedalo bezpečně jít.
Schody nejsou od toho, aby se po nich klouzalo.
Do kopce.
Byla paní Bovaryová kurva?

O vás

3. prosince 2011 v 18:37 | ARDAN |  ARDAN
ste obě stejný,
kundy,
v bezvědomí.