revue právem opomíjených

Srpen 2010

PELTONEN

28. srpna 2010 v 12:06 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Tak, dejme se do toho.
Tradiční soupeři.
Rajčatová šťáva?

Hm,
Finové, Američané.
Nokia versus dokonale napadený American Systems.

Právě začala druhá třetina.
Dívaj se na to i malý holky.

A zase se bude vylučovat.
Pruhovaný mužík s oranžovou páskou na rameni hajluje.

Prej se ho kapánek snažil vobejmout.

Čekáme na nějakou nepříjemnost na tváři hokejisty.
Čekáme na krev.

Američané jdou dopředu.
A je to gól!

Ze strany Američanů především improvizace.

Pocit Cypra.
Kapitán Sajprs, teď nevim, buď dal gól, nebo poplácal úspěšného střelce na ramena jakože dal gól, nebo se jen ohlížel?
Co to proboha kolem sebe viděl!?

Zkušený Peltonen.

Nastoupil v africkém dresu a na chvíli osvobodil Američany. Ve švýcarské podlize neuspěl.

Peltonen se diví, že neprotlačil puk do americké branky.
Agent Peltonen mazácky posouvá americkou branku.
Hlavně že komentátor mele furt to svý Peltonen Peltonen.

Ach, moje osoba!
Uvolnění pod tlakem...

Mám pocit, že znovu Peltonen.

Ještě jednou Karlachty, Extrém nahodil kotouč,
ale je tady taky Kapanen, rozhodčí si toho dobře všimli.

Dívám se, jestli může naskočit náhradník,
ale nevím, jak bych nahradil sám sebe.
Nebylo by to špatné.

Je vyrovnáno!

Häkkinen velice vášnivě sere na led.
Peltonen jako vždy excelentní nahrávač...

V krvavých představách

27. srpna 2010 v 13:05 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
V krvavých představách
abstraktní dítě s řevem vstává
krvavá žena kojí chlapce
v děsivém prázdnu
ztichlé kolotoče vrní.

S touhou po hlazení
zamykám povahu svých abstrakcí.

Spasitel handicap z opičí kůže

27. srpna 2010 v 13:04 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Spasitel handicap z opičí kůže
zažívá
satori

Kouřím střevíce

27. srpna 2010 v 13:02 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Kouřím střevíce
mi visí na nohou tak koketně
že to asi nevstřebám

pokud se nedokážu v příštím okamžiku obnovit
budu smazán.

Přišel jsem na trh

27. srpna 2010 v 13:01 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Přišel jsem na trh
visela tam moje kůže
jak růže nad hrobem jeptišky.

V gymnastice vnímání

24. srpna 2010 v 14:35 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
V gymnastice vnímání
rukavice objímání
bizarní iluze nádhery
k roztrhání!

Pod bosou dětskou nožičkou

24. srpna 2010 v 14:34 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Pod bosou dětskou nožičkou leží bezvládná kobra.
Medové pod cylindrem.

Nad jedy na staré bábě ojídám její jídlo
z tlapy z krve přelévající se do košíku.

Bezhlavý lev drží paruku.
Bez obklíčení vpusť do ní laň.

Jako bych v tomto roce

24. srpna 2010 v 14:33 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Jako bych v tomto roce neřešil otázku života a smrti.

Každý rok narozeniny.
rok od roku víc svíček
každý rok nová póza.

A přece jsi odlétal s nočními můrami

22. srpna 2010 v 22:18 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
A přece jsi odlétal s nočními můrami
sám a střízlivý

Možná že na začátku to chtělo trochu víc klidu

22. srpna 2010 v 22:17 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Možná že na začátku to chtělo trochu víc klidu
i v nesnázích klidu jak v jícnu sopky.

Pomalu jako blíženci spočívající na mrtvém bodu

19. srpna 2010 v 19:36 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Pomalu jako blíženci spočívající na mrtvém bodu
pomalu hnětou touhu po stisku

lesk tvých křídel
pomalu na vrcholu s puchýřky na dlaních
po prohraném zápase s pochopením
hluboké dno nevzdychání.

Studovat marnost

19. srpna 2010 v 19:35 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Studovat marnost
řvát
jak chobotnice deseti hrdly
okusovat žlab.

Třást se s tebou v mléce neřestí

19. srpna 2010 v 19:34 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Třást se s tebou v mléce neřestí
ze žebra postavit si radši hrad
a v něm sám na harfu hrát
prsty bez svalů.
noční košilku vykasanou

Děti z nerez oceli

18. srpna 2010 v 17:08 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Děti z nerez oceli
ušlechtilé zdání plynutí doby
ztratí se občas
jako já se ztrácím
když se usmívám
klepu se strastí.

Láska pro nenávist tě vzruší

18. srpna 2010 v 17:07 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Láska pro nenávist tě vzruší
vypelichaná ze všech svých koupelí
dáví vzlyky depresí.

Hojivá rána přitažlivosti

18. srpna 2010 v 17:04 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Hojivá rána přitažlivosti
magnet
rána
mám rád přitahování.

Ozvěna z jejích vodopádů

16. srpna 2010 v 16:40 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Ozvěna z jejích vodopádů.
Pod nehty zalézt si?

Vlepíš mi pusu

16. srpna 2010 v 16:39 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Vlepíš mi pusu
v tu chvíli to nevadí
jen pak že v jednom kusu
mám abstinenční příznaky.

Povědomí o záležitostech

11. srpna 2010 v 19:25 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Povědomí o záležitostech
se klidní v pěnách
hluboko dole.

Znenadání mrdám Petru

10. srpna 2010 v 21:48 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Znenadání mrdám Petru
jí to neuškodí.

Já nemám žádné papíry

10. srpna 2010 v 21:47 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
Pomoc!!!
Já nemám žádné papíry.

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 13 - Tulipány na párty

10. srpna 2010 v 21:44 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
Donést tulipány. Donést je v ruce, rychle horečně v parku utržené. Donést jí je k ruce. Když zítra bude mít narozeniny, když zítra bude po dvacátépáté zrozena. Napustí vodu z kohoutku na pavlači do vázy křehké masivní kubistické. Hrany vyplní vodou, rostlinou. Pod nosem se jí míhá žlutá čárka z pylu. Neměla by líbat alergika.

Postavené na stůl ve váze kloní se na stranu. Seříznout konce, zbývá seříznout konce. V lásce. S ní spočinout. Je hebká, měkká, hladká, je snadné milovat tuto bytost, stvořenou z mraků. Stvořenou z jeho snů. Usnout vedle ní na polštáři, co sama pokreslila stíny svých per. 
Holubice. Vznesla se mu před očima v piruetě. V labutím jezeře. Když neuměla být baletkou. Ve svých balerínkách chodí jen po špičkách. S krokem a úkrokem si ho vůbec nevšímá.
A milovat ji opřenou o hranu pavlače, když dívá se dolů. Tím okem, co má tak rád. Volá na ty naproti. Mává na ně, pojďte k nám, máme napečeno. Na plechu se kouří travnaté koláčky. Protknuté nitkou té její něžné jízlivosti. Co uvidím dnes? Co zažiju dnes s vámi? Jakou hru si dnes zahrajeme?
Ve své nevinnosti opředená láskou toho druhého, myslí na ně, když oni myslí na ni. Strávit travnaté trávy, smát se s nimi, slzy na krajíčku mít a pomalu koutkem oka ronit. Dotknout se druhého. Prozkoumat prstem, kam zajede až. Do břicha. Do hlavy. 
Skrz dostává se snadno. Prokoukla je. Běžela do sklepa za nimi, honit se, hledat jeden druhého baterkou, svíčkou, rukou.
Všechny světla zhasneme, hledáme se ve tmě, do teplého, do studeného narážíme. Kdo rychleji naseká dříví, je vítěz.
Sekerou máchal, co nejrychleji mohl. V jejím závodu zvítězil. A honem levou rukou soukal se ven na světlo dne. Co oslepilo ho. 
Pomazal jí tváře uhlím, hnědá, černá tančila kolem něho. Masajská žena.
Černá žena bosky pod stromy hledá svého muže. Omotaná do několika, zbývá najít toho svého. 
Rukama ho lapí, v tanci protočí, drží ho a nepouští.


V malém pokoji mdlé noci

6. srpna 2010 v 18:19 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
V malém pokoji mdlé noci
plné hudby
na holých patách
rozžaté tmy neodejít

nechat se vmanipulovat
v zrádný pokus
na zvětšováku
v malém pokoji.

Odkroucených minut
jak cigár.

Hledaný bílý papír
vidím ve tmě.

Pomoc!

6. srpna 2010 v 18:18 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
Pomoc!
Zloděj!
Pozor!
Běžte pryč!
Dejte s tím pokoj!

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 12 - V posteli

6. srpna 2010 v 18:17 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
Zima. Vleče se pode dveřmi, sype se v bílé, když proniká škvírou mezi okny, sotva znatelně pohupuje záclonou, nepřítomně se vkrade k němu. 
V posteli obalil ruce rukavicemi. Četl si. 
Hltá řádku za řádkou, slovo za slovem. Zahřívá se teplotou vět, co sestupují patrem do nitra. V hladovém břiše spolknuté stránky.

Co by přišlo, jakmile by cizí slova položil na peřinu, opřel knihu rozloženou stránky dolů a neměl zaměstnat čím svou mysl...?
Měl by snad procitat?
V jistotě dělá škvíry z očí při luštění písmenek; pospojuje v mozku do souvětí, spokojený s prací, kterou provedl. 
Ona chodí pro knížky do knihovny. Vytahuje z polic, z regálů, podle jmen, podle obálek, podle abecedy. Nosí mu je k posteli a rozkládá tam v dosahu jeho rukou, jeho očí.
Knihy severské, chladné, kousavé, trpké, černé. I ty barevné, roztančené, magické. 
Plody, co trhá mezi ostatními.
Očesává police.
Nové knihy, noví autoři.
Solstad. Hamsun. Lindberg. Depestre. Guerra. Arenas.
Cempírek. Jirous. Rudiš. Hůlová. Gregorová. Soukupová.
A doma on lačně hltá jednu za druhou. V posteli, připravený večer vyprávět jí o nich, sotva dorazí z práce, otevře dveře, překročí práh, vymete kamna a rozdělá v nich oheň. 
Čeká až přisedne k němu, tichá, ztichlá z práce, nastraží a začne mu naslouchat. 
Těší se celý den na první otevření úst, na první slova, která přečtl, vyprávet jí s kým byl, co zažil, jakou byl postavou. Co viděl v obrazech. Když ona mu naslouchá, v jeho monologu okouzlená; pak zeptá se na pár věcí, chce vědět upřesnění, kdo co cítíl, kdo kým byl.
Kým byl on?
Dotkl se chvějivé ruky, stiskl. Zvedla se a šla vařit večeři.
Obracela cibulku na tuku, zpěněném plotnou. 
Nechat zesklovanět.
S cuketou, žampiony, masem.
Postaví na stůl, v talířích upravené; sesednou se vedle sebe, každý ve svém.
Utírá umyté talíře, dává do odkapávače; s večerem nanosí vodu, v lavoru se umyjí; teplí, měkcí, zářiví. 
Rozměklá kůže a prsty schoulí se k sobě.


Stmívá se jen nad dalekohledem

4. srpna 2010 v 16:34 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra
Stmívá se jen nad dalekohledem
monitoruju klíče
k tvým trezorům.

To je vrchol!

2. srpna 2010 v 17:34 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
To je vrchol!
To přestává všechno!
To je drzost.
To je ostuda.
Za koho mě máte.
Nelíbí se mi to.
To mi vadí.
No dovolte!
Vy jste se asi zbláznil!
Ty jsi ale praštěný!

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 11 - Bertramovy -cetiny

2. srpna 2010 v 17:33 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
Probral se a zjistil, že číslovka jeho věku se přehoupla, numero přeskočilo přes desítku.
Třicet. Řekl si nahlas sám pro sebe. Už je mi třicet. Jako by si doposud svůj věk uvědomoval pouze mlhavě, jako by vůbec neměl potuchy o uplynutém čase. Poletoval si v sotva znatelném časovém úseku, rozmazaném a roztěkaném.

Jako kouzelník dokázal nevnímat tok dnů a měsíců kolem sebe, neboť splynul s tím proudem, stal se jeho součástí a úplně zapomněl na jeho zákonitosti. Až tohle ráno mu Chronos prudce zabuší do dveří, neptá se, vstupuje dál až k jeho loži, kde mu máchá svou kosou těsně vedle obličeje.
"Tak teda jóóó..." vzdychne Bertram a dlouze protáhne.
"No dobře, je mi 30.." usmiřuje staříka, který se stále nehýbe z místa. 
"Beru to na vědomí.." zvedá smířlivě ruce, když stařík se uchechtne a odkráčí si to do kuchyně, kde si začne dělat anglickou snídani, sestávající z míchaných vajec, příšerně přesmažené slaniny a starého džusu z Betramovy ledničky. 
Hm... nedá se nic dělat... smíří se nakonec Bertram se skutečností, ale nemyslete si, že to hodlám oslavovat! Žádný chlebíčky, ani vínečko nedostanete! Když ostře přibouchává dveře před zasmušilou Janou, částečně mentálně nepřítomným Jardou a rozvernou Martou. "Žádný oslavy, jasný.."
"Čecháčku! Kdyžtak: žádné oslavy, jasné..." opravuje ho Marta.
"Trhni si!" zní odpověď.
Otevře lednici, nalije si starý džus do sklenice a dolije ho vodkou.
Přisune se ještě blíž ke kamnům, do kterých nacpe několik uhelných briket.