revue právem opomíjených

Červenec 2010

Ne

25. července 2010 v 19:59 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
Ne.
Ale ne.
Nechci.
Mýlíte se.
Už nikdy.
To není možné.
Tomu nevěřím.
To nemá smysl.

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 10 - Supermarket blues

25. července 2010 v 19:56 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
Jana nastoupila na brigádu.
V hypermoderním supermarketu.
Píp. Píp. Píp. Píp.
Přejíždět nad čtečkou čárovými kódy.
Pípat každou minutou.
"Dobrý den!"
"Děkuji!"
"Na shledanou!"
Usmívat se gumovým obličejem.

Horkost stoupá do obličeje.
Když dotýká se mincí a bankovek.
Přepočítá drobné a podá účtenku.

Na otočném křesle.

Ruce zleva doprava.
Posunovat zbožím.
Pípat. Típat. Hučet.
Zasunout kreditku.
Naťukat PIN.
Zde se podepište prosím.

Sumírovat si svoje penize.
Minci za mincí.
A těšit se na to, až si bude moci odskočit na WC.

"Nemáte prosím drobnější?"
Vyměňuje peníze s vedlejší Slovenkou. Adrianou.
Má krásné oči.
Napadlo ji, když mohla chvíli myslet.
Dva dlouhé blonďaté copy a plastové brýličky.
Ne úplně dokonalá pleť.

Ale ty ruce!
TY ruce!
Kmitají rychle nad čtečkou, váží rychle jablka, hrozny a rajčata.
V seznamu umí najít rychle bagety a kornspitze.
A odlišit je od celozrnné večky.

Chtěla bych jít na kafe s Adrianou a poznat její příběh.
Chtěla bych vědět, jestli studuje nebo je podobný lůzr jako jsem já.
("Brigádník" má na cedulce úplně stejně jako já.)

Míjíme se, když odcházíme, když přicházíme.
Zadním vstupem pro zaměstnance.
Kdo jsi Adriano?
Napadá mě na zastávce tramvaje.
Směr domov.

Musím ten příběh stvořit sama.
A sama ho taky vyprávět.


Mohl byste mě s ním seznámit?

20. července 2010 v 16:33 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
Mohl byste mě s ním seznámit?
Ráda bych se s ním seznámila.
Jsem ráda, že vás poznávám pane
doktore.

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 9 - S ránem probuzený obličej

20. července 2010 v 16:30 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
Myslela jsem na něj. Přitom všem a potom všem.
Ráno se probudit vedle druhého, neznatelného.
Vnímám ho rozmazanýma očima.
Nechci čekat, až se probudí.

Našlapovat po špičkách a zavřít za sebou dveře.
"Ty už jsi vzhůru?"
"Hmm..."
Nasoukat se do svých kalhot, natáhnout roury, ponožky, boty.
Podívat se do zrcadla.
Rozumbrada.
Vystrkuje na mě rohy povážlivě ze svých koutů.
Protáhnutou bradu nastrkuje na mě.
Přibouchnu dveře a seběhnu o pavlač níž.
Odemknout dveře, otočit klíčem, uslyšet kňoukání koček.
Černá a černá schouleny jedna v druhé.
Vytáhnu načnutou konzervu z lednice.
Běhají kolem mě a hulákají.
Lžící kydat maso do misek.
Malá a Macek.
Hltavě se cpou, jako by týden nejedly.
Nenažraná kočičí bríška a hebké čumáčky.
Olizují svoje packy, fousky a tlamičky.
Stulí se v klíně, když houpu se ve svém křesle.
Odraz a dotek na podlaze.
Zhoupnutí.
Odraz a dotek na podlaze.


Jak se máte?

16. července 2010 v 18:16 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
Jak se máte?
Jak se jmenujete?
Jak se to vyslovuje?
Je to možné!

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 8 - Nachystat si své zásoby na zimu

16. července 2010 v 18:15 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
V temnotách leží to pravé já. 
Vkrádá se pomalu a necitelně.
Protože ten, kterého milujeme.
Stojí opodál.

Složit nařezané dřevo do sklepa. Urovnat hromadu do kouta, zanechat vzpomínku na zimu.
A připravit se na další.
Připravovat pozvolna třísky, hřebíky a míče pravé polovině svého mozku.
Otupovat, přestávat otupovat, sestupovat, jít ze schodů, otírat se o zdi, otírat se o stěny.
Zašpiněnýma rukama hladit kámen.
Křemen mého vědomí.

Zamést špínu na lopatku.
Vynést v kbelíku, vytřít.
Použít hadr.

Kapka kape zlovolně ze stropu a dole tvoří kaluž.
Voda v kaluži, voda v mysli.
Voda z roury, roura v podzemí.
Teče a tvoří jezírko, potůček.
Hlína prosakuje a mokvá.
Pečlivě uhrabané chodníčky.
Stopy po hrábích.
Přikrýt.
Zahrabat.

Místnosti nachystané k uskladnění.
Dřevo, uhlí.
Brikety.
Nachystat si své zásoby na zimu.
Nachystat si své zásoby na topení.


Nebyl jsem uzákoněn

12. července 2010 v 17:13 | Oto Rachojetina |  Oto Rachojetina
cyklicky pouzdry vinen
na vrchol šopský smyl to břeh
Ištván přikázal
Rýmy učinil v sloup pohlédl
Slabikáři přítrž uštědřil
Lid s kyjem Zbyszek si pochwalowal

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 7 - Jablka léta

12. července 2010 v 17:12 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
S nakloněným létem se pomalu vkrádá podzim. Někdo se chystá do školy, někdo se vrací na pavlač opálen, zklamán či šťasten vypráví své historky. Něco je třeba zapomenout, něco v mysli prožít znovu a opakovat. Ochutnávat znovu a donekonečna jablka léta, která se sypou uprostřed dvorku. Posadit se pod jablůňku spolu s ostatními, setřít smítka z ubrusu a popíjet mošt, co lisují v presu v rohu dvora Maťa s Ďulom.

Nechat mošt vykvasit, chlemtat jablečný burčák, pokuřovat opřen o druhé nebo vyšplhat na strom.

Marta se vrátila ze Španělska, s květy ve vlasech, divokým psem a zářezy na pažbě levé ruky. 

Zamilovat se je snadné, zakousnutím do jablka uvadá sama v sobě a připravuje se na podzim. 

Po příjezdu ihned vymetla všechny kouty, všechen prach a smetí, uvařila si kávu a houpala se v houpacím křesle.
Pohladila pravou divokého, s pohledem upřeným do jedné tečky. 

Modrá v bílé, kompozice.

Sešla se nad ubrusem s Jardou a Bertramem, pila jejich víno a naslouchala. Sama snad neměla co dodat.
Je snadné sedět s grafikem a malířem, když nevíte, kdo jste vy sami.
Prodavačem cetek stala se přes léto, v zapadlích uličkách Andalusie, na pláži u moře, přidala se k nim, co nic nemají a prodávají touhu druhých. 
Ukradla v krámku tarotové karty a hrála si na cikánku. Věštila z rukou, karet a kávové sedliny, tmavá a mluvící lámanou španělštinou. Neumím katalánsky ani galsky, nemám správný dialekt a neovládám idiomy. 
Procházela se uličkou a vrazila do okouzlucího turisty. Byl to Američan, myslela, že bude alespoň trochu galantní, že se s ním domluví a ocení její nízkou úroveň feminismu.
Zklamala se, když u něj přespala dvě noci.
Ráno vyrazila na pláž a procházela se zbůhdarma. Hloupé noci a probuzení s ránem.
Nechat se pozvat na mojito a potom honem utéct. Neví, jestli to chce zopakovat.
Okouzlila barmana a přespala u něj v bungalovu.
Trvala vždy na kondomu. Trvala vždy na korektnosti.
Na tom, že nikdo nezná její pravé jméno a nikomu nevyzradí odkud pochází.
Příchozí a ničící. 
Bořili ji a ona se ráda nechávala.
Běžela proti proudu a myslela, že jí to vyjde. 
Brian ji udeřil do tváře, políček pálil sotva pár vteřin, nevěděla, jestli nenastavit druhou tvář.
Jestli její tvář není druhá.
S brekem vyběhla, přeběhla k benzínce a ptala se mužů, kdo z nich míří na sever.
Zakoušela jejich oplzlost a bránila se, pak potkala u krajnice divokého a s ním se cítila hned bezpečnější.
Sedla si na zadní sedadla a nechala ho ležet v klíně, aby ji bránil.
Díky bezcelnímu prostoru nemusela ukazovat doklady, občanku stejně kdesi ztratila. 
Přejela hranice s pocitem úlevy.
Projíděla si teď pomalu v mysli celé léto a přemýšlela, co z toho vybere, co ponechat, o čem mluvit, co přikrášlit, nebo co by chlapi vůbec nepochopili.
Všechno zjemnila, jakmile se na ni otočili ti dva s otázku, jak se měla ona, určitě prožila léto zajímavěji, než oni dva, Bertram pracující na nové reklamní grafice a Jarda s prací na poli, sbírající třešně a okopávající záhonky. 
Usmála se a mluvila jen o krajině, o plážích a o moři. O Andalusii pro turisty, o fotkách z katalogu, pohodě a pochopení.
Ale v noci se stejně vzbudila propocená, zabalená mokrým prostěradlem, vrhala se na psa a mluvila divným jazykem.
Musím se probrat, musím se probrat.
Ledový závan ranního vzduchu z pavlače napomohl, probudila své oči a doufala v lepší den.

Co je?

12. července 2010 v 17:09 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
Co je?
Co je to tam?
Co se děje?
Co je ti?
Co říkáte?
O čem mluví?
Nač myslíte?

Teoreticky v osmatřiceti

3. července 2010 v 8:57 | Oto Rachojetina |  Oto Rachojetina
osciluje středoevropská
zástěrka za potulku náboženských
čím dál křížem
tyje nóbl odpadky sypoucí kabel
politý závoj hmyzem
odnynějška vraždím bez ostychu

CO SE DĚJE NA PAVLAČI - 6 - Slunce, déšť a hvězdy

3. července 2010 v 8:56 | Hana Slezáková |  Hana Slezáková
Pršelo a pršelo. Kapky se odrážely od zábradlí pavlače, rozstřikovaly se a rozprskávaly s dopadem na prkna chodby. Šedivá obloha nevěštila dobré, v mracích se honili hladoví ptáci s křikem. Nezbývalo než číst. Pročítat myšlenky těch druhých a zaměstnat mozek třepotem slov. Když věty šumí v mozku stějně jako déšť bubnuje do střech.

Měla bych někam odjet, někam kde svítí slunce a moc neprší, kde hvězdy svítí do noci, lidé se ohřívají u ohně, který rozdělali na samém vrcholku strmého kopce. Slunce vyplňuje svůj žár někde jinde, písečná pláž zní ohlušující samotou, kdy kroupy dopadají na oblázky, ohlazované přílivem a odlivem. 
V moři se spojují sladká se slanou v jednotlivém proudu, mořský příboj bouří ve vichřici, olamuje stěžně zakotvených lodí a světlo majáku se protáčí do všech světových stran.
Nezbývá než se ukrýt před nepříznivostí, usrkávat kávu na terase a sklem pozorovat nečasy.
K osamělé dívce přistoupí cizinec, zkoušeje všechny světové jazyky, po chvilce váhání přisedne. V chatrné ratanové židličce přibližuje bílý šátek k ústům a zase zpět.
"Jste zdaleka?" zkouší lámanou angličtinou s těžkým přízvukem. 
Odkud jste, možná by stačilo říci.
Dívka se k němu nakloní a sotva zašeptá: "Přijela jsem nedávno..." 
Chrčivé "r" ji pohvizduje v plicích a dere se přes nos. 
"Počasí se letos nepodařilo..." pokouší se muž. "jindy je tu docela hezky..."
Ukáže prstem do přístavu.
Rád se plaví na své plachetnici. Když osaměle pozoruje moře, vytahuje ryby, griluje mořské štiky a okouny na roštu za křiku racků.
Otevře láhev bílého vína, decentně nalije do sklenice a pozvolna upíjí, v očích odraz horizontu. "Nechtěla byste se přidat? Samozřejmě až se udělá hezky..."
A v jejích očích něco zajiskří, drobné jiskřičky a plamínky, které tam doposud nebyly.
Ano, měla bych někam odjet, kde svítí slunce, s pohledem upřeným na oblohu pomalu odvracím oči a zabořuji je měkce do jantarových zrcadel mé kočky.

Mám bolesti na prsou

3. července 2010 v 8:55 | učebnice Německo - české konverzace |  experimenty
Mám bolesti na prsou.
Mám průjem a zácpu.
Bolí mě hlava v krku žaludek
v zádech zuby.
Teče mi krev z nosu.
Stále zvracím.
Píchá mě na prsou.
Už několik dní mě bolí břicho a
hlava.
Mám silný kašel a horečku.
Točí se mi hlava.
Nic zvláštního, jen obyčejné věci.