revue právem opomíjených

SEN čili ČRTA ZE ŽIVOTA JANA NERUDY - II. Obraz (1. část)

7. června 2010 v 21:08 | Pítr Ondrůj |  Pítr Ondrůj
II. OBRAZ

/Uherské páže
rozžíná svíce na kulatém stolu. Přitom si píská. Poté přináší džbán s vínem a dva poháry. Dveřmi přichází Bušek z Villhartic a za ním Karel IV., za nimi je slyšet hluk jakési slavnosti. Výskot dam, štěkání klínových psíků a vlků./

Karel IV.: /rozjařeně/
Nuž dej sem zlaté číše, páže,
A nalej vína - dolej výš -
Dnes, pane Bušku, čehos zvíš!

/Uherské páže naleje, samo si přihne, zkroutí se mu huba, snad je to víno kyselé či co, a poodstoupí. Tak se děje pokaždé, když nalévá./

Bušek z Villhartic: /napije se, znalecky požmoulá na patře, mlaskne/
Tak začni svižně, králi. Mám rozdělanou tu flanderskou buchtičku. Všiml sis zajisté její prdelky?

Karel IV.: Co je mi po Flandrech, když se musím oženit s Burgundy. Škoda jen, že ještě nepřijeli musulmanští kupci. Mají mi dovézt další kousek do mého fraucimóru!

Bušek: Ale proto jsi mne neodvolal z dnešní slavnosti, není-liž pravda?

Karel: /usměje se/
Chci se od tebe dozvědět, zda uvolní Zemský sněm další prostředky na nákup svatých ostatků do právě dokončované kaple Svatého Kříže na mém nejmilejším hradě?

Bušek: /rázně/
Další kosti!!? Kvůli tomu kousku dřívka, co ti prodali benátští kupci, jsme málem zruinovali státní kasu! Z lidí, a tím méně z šlechty, nic nedostaneme. Posledně tě zachraňoval strejček z Hispánie. Kdo tě zachrání tentokrát? /vysměvačně/ Svatá stolice?!

Karel: Kroť své výrazy, bratře. Nedělám to pro nás, ale pro děti našich dětí. Pro jejich duševní blaho. Ať půjdou různými cestami ...

Bušek: Stejně nikam nedojdou. To známe ... Ale co jejich otcové, he? Nemají co žrát a další výdaje jsou na cestě.

Karel: /opovržlivě/
Však mají Hladovou zeď. Každé ráno, když vstávám, musím se na ni dívat ...

Bušek: /káravě/
Vidíš, vidíš ... Hladové zdi stavíš. /vyzývavě/ To jsi slyšel, že v Římě opět odhalili nepravého prodavače ostatků? Prý byly lidské - sám ty lidi vraždil, okrádal a kosti rozprodával na tržišti před chrámem svatého Petra. Upálili ho za přítomnosti papeže, který při tom zvracel ... chtěl jsi přece lebku svatého Jana Křtitele?

Karel: /pokřižuje se/
Nerouhej se, Bušku! /klidněji/ Chci jen zvědět, zda dáte či ne?

Bušek: Co chceš kupovat tentokrát?

Karel: Hnát svatého Jana Křtitele.

Bušek: Ty s ním nedáš pokoj? Chceš si ho snad na Kárlštejně poskládat celého?

Karel: To kdyby šlo ...

Bušek: /pro sebe/
No, snad to bude poslední ... /ke králi/ Snad to nějak uhájím, proti budou snad jen ti zasraní Moravani. Co jim popustit nějaká práva navíc?

Karel: /zadumaně/
Jít by to mohlo, ale nejdříve promluv s českými stavy, ať máme jistotu, že nás podpoří. Podrobnosti vyřídíme zítra ... Všiml sis té Florenťanky?

/Bušek znalecky vykrouží boky, Karel zas "potěžká" ňadra. Poté se Bušek posilní a začne recitovat:/
Černovlásko moje s cukrovými rty,
S tvářičkami jako něžné květy růže,
Ty máš ňadra jako karafiáty,
Jejich vůni ani muškát nepřemůže.
/Pak pokračují v nevázaném rozhovoru./
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.