revue právem opomíjených

Květen 2010

Nastěhovává do Ikei Pítr sekuriťáka přes držku

25. května 2010 v 17:15 | Ištván Kaděra |  experimenty

Socky pod obrazy na Cejlu Poetry Pluháček

Letí krrrákorrravou erbenovskou

Dobrej Bacon zjišťuju

Dead Hoeg Židenic


Přestupuju do Krpole

Superlex hobok desta paleťák


Bývalej lampasák v Podobrazech s Kaločajovou

Zdenál na Svoboďáku s Bretfou

Zdenál a Mara hajzl


V Kafárně uvědomuju si Piju lahváč

Istler v Artu

Zabodlou jehlicí Pištělák


Svob hraje pingpong se Svobem

Ichtyán Žaba Zbyňa

Doporučuju smajlinga

S nima Hoega do Tesca


Úlehlovou žlůvu s Přemou

Každej zvyklej každýmu

Lesba po vojensku

Kupujem semestrparty


Vytuhlej Svob serpentynama

Naskakuju a pádluju Cypru

Bonzík cigány

dolaďuju na kofole


Psychedelie zavnímána

Ichtyán na Žabě

Přikurtovaný zhuluju


Laosankou vytmavuju na komplu hovno

na netu s 12-ti letou

v Podobrazech vožralej Pítr

Lysohlávka na digitálu s Bretfou


Šamšula sere


V Dessertu kupuju sms

tehotna casto krece

Hraju pingpong doporučuju smajlíka

Vciťuju nadržené atomy strašně


Kterýmu Pištělák ledovej strašně

sexybarmanku který uáá

Ségře achjo ohlašte


Peněz málo máme právo

Velmi bysme tabuisované

Furt nějakej ožralej odpornej buzerant samply

Kterej o ženskejch potykává


Rozchlastal nasral poseru

Zkurvila na hajzlu odvařenym Šklíbem

Vegejídlo buddha furt

Vodkovou kámoškou sympatizuju Jeseterku


Harrym pokukuju

Piča který připitostí bysme bordel bavičkou

Domluvenej zajímavci expřítel tělesnýho

Navrhuju Ozzinu


Hraju ručkama


Vražda nesmrtelnosti

24. května 2010 v 17:49 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Konvertuji k těhotenství

Upjaté cynické masožravé porno


Nebe je móda

Ráno si myju noc


Harfa

dvou zkroucených kakaduů

Kojí

čisté saze


váškový umražcemi

24. května 2010 v 17:45 | Čivava psycho |  experimenty

Váškový umražcemi mutor škověný

holek rojdi poskoubej čuvadi

Nesmetít obse


Umraburdí zásounalem Lemí přední

ční drávačkol Alehlínka

podlo ne Tor


Tajakkoli podlo řícit

depresiv umraje máler

říc zenžto drátobick rohliv lásná


Ječní mut Nesmetít

říkem je lžičkouza štínům

holek říky vápodlo


Umí úmyvaledn umrajedpobický

magne Holiv neřese sobit

smeti autobzor lžičkolou


Umyvat hafanechř básná


Skrčované prsty ve tvářích (remix lásky)

20. května 2010 v 19:49 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Kašleš zelené bonpary

Rychle navléknuté šaty -


Každou vteřinu bylo to prý

Jak na velké luně ...


Tančím po kluzkém labyrintu

V mandarinkovém háji

V duši lechtivosti -


Ta s lehkýma nohama

Nazelenalá z ledničky

Barevná z diskotéky

Hydra seriálů ...


Rubínový hermelín

Mrtvá z dance macabre

Pouští klid mix -


Spálené bludičky

Mix strnutí ...


Čerstvá líheň

Boj o jizvu

Chybí podpaží ...


Kočka

Lyrická myš

Tančí sólo


Žen


Jež jsou pojmenovány


dechyňsko kráčepres

20. května 2010 v 19:36 | Čivava psycho |  experimenty

Dechyňsko kráčepres vlad rozzářící

prozzásko umělý dostrojsk neda

řík rojskočár holek umyva

Záprazy Vůně vůněhulás

zlesiv z čin


Posko kráčepres aloben lásná

proje raj ječní

páračepra umělý

Rozcuchře Vlasy


Vlač kajední magneumín

rojskočárný raj sudbale

řík přehliv přestavý

zteplasti


Vla váto dopicí já

Umyslemi lušledně

lehraží Bolivní


mat


Tanečky

19. května 2010 v 18:47 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Netančí tu někde kolem dívka s červenými dredy?


Nesedí tu někde vedle taková ta veliká krásná boubelatá dlouhovlasá?


Nebo snad holohlavá dívka nevšední krásy?


Netančí snad natřená na hnědo

od pasu nahoru nahá kdesi na ulici?


Neberu ji snad do náruče

Uprostřed hořícího trojúhelníku

s měsícem v úplňku nad hlavou?


A nejsme pak nakonec spolu sami v tichém pokoji?


buben vůněhulás

19. května 2010 v 17:46 | Čivava psycho |  experimenty

Buben vůněhulás bolo čuvadi

Marásná autor čuvaleda školivé

bý dráček Jený


Úmyval Nesmetít radložný

umyva nednověný čin

vlad dobrajen trilogie smeti řícipádaj


Úmyval unrajedpo

mělý přední lek

dopis vlač září boutný


Umítkočin bývá lžičkod


Košatost musí předběhnout tlusté bílé prase

17. května 2010 v 19:07 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Nad růžovou oblohou

O kyticích bílé lásky

Rudá horká láska

V předehře nad oponou


Bavíme se o vzplanutí růžových prasat!


Nad blanenským bahnem

Helga se snaží usnout ...

Broskve se snaží poblednout

Na stéblech o tom stisku


Můžeš se mě dotknout na druhé straně ...


Extáze má svoji komedii

Na touze zhrzení má pré

Lepší než tepna je trestní voda

Vůně z chryzantém


Záhrobí omlouvám se ...


S hroucením bílého sexu

Stříhal jsem svojí sestřenici jednodušší dítě

Mrdal svoji neněhu


Na pár vteřin kurví rituál

Tanec s cudnými bílými červy

Na pár bídných vteřin


Mírumilovný sbor chůze žen


obačajený úmyvad

17. května 2010 v 18:53 | Čivava psycho |  experimenty

Vla oba čajený úmyvad jedostě poskoubej úmyvalem

vlasy Ra čuvalemi umělý nuchváled

znovu řící rojednova štínům.


Sestí Lžičkočár úmyvat smutomáš

znovu obzor

obit ta hodlo Trilogie A.


Úmyvalem aut bolý

úmyslušle školý lásný

čuvadi přirohlín věný bicí ky.


Úmyvat a jenžto ček aložek lákamat

Lákamí předa Zvestupně úmyvalemi.


Málněžná pytlačkou poda večný božkat

dobou autor úmysl trilogie hraparcip řící.


Básněžný raží nasy zteplaled

kraburdí hrátce

alesmělý smutomáš

škověný.


For you!!!

14. května 2010 v 22:41 | Oto Rachojetina |  Oto Rachojetina

Harfeniiikowy!sny!opilci!kaaazsze!zraaat!zhuble!kyyywal!

jablko!lomoz!brzitwa!trzi!bubny!koudelniiikowy!

Witriol!ohebnyyy!kniiizsze!sebral!popkorn!heliocentricky!

namaaahal!hniiizda!billak!zkournoutowatjet

Pohybliwyyy!wrziiiskot!dokonal!odeprzaaawaaan!makarón!

herzlich!byl!napodobenina

W!zajetiii!nahodilosti!bobek!Kuwajt!czniii!wyklowat!

klystyyyr!odpradaaawna!mechanismus!rownyyy

Arbitraaazsz!uspokojenyyych!kreeem!biiilit!se!kostyyym!

pidizszwiiika!geeenius!ponorka!sznuptychl!

Kojemjdouciii!zmiiirat!jeptiszka!korzen!ostatnje!

przikywowal!powijan!apropó!turek!

Bywsziii!praaazdnota!zaaaprtek!kandelaaabry!gnozeologie!

aczkoliw!wodohospodaaarzskyyy!feeen!kulminowat!

zaaaplata!

Kuuuzsze!wersatilka!obdiwowat!se!hyacintowyyy!

krziiizszek!podeeelnje!hnida!prziiikrm!netopyyyrka!

Pugeeet!wachrlatyyy!mjesiiice!kombinowat!Ostrawa!ne!

zcela!wytrziiibenyyy!harmonie!

Od!klystyyyr!obilnice!zaaasah!pokoutniii!wyyyzwa!ne!

nepodobnyyy!wiiitat!Potjer!hrziiisznyyy!na!waaas!

tamburiiiny!aleluja!

Potrziiisnit!zaaapor!okolostojiiiciiich!wykoledowat!si!

umiiime!baraaaky!serwal!kokardu!

Huspenina!mnozszinowyyy!ziiiwat!kyprzidlo!ouha!

wytrwalost

Dozsziwotiii!uzszasle!kolektiw!piszkworky!sniiidat!sztaaab!

szkrtidlo

Blahowiczniiik!wirus!maaauuucta!polknout!psa!zaaahy!

witrol!opjet!

Byrokracie!holubniiik!paszaaaci!wjek!nebyyyt!

historickyyych!ozwjena!padoucnice

Klobaaasa!zapykat!neguje!Bozszka!hnuuuj!czerwaaanky!

brzezowyyy!odliw!rytec

Plowdiw!nachomyyytnout!se!przi!balkón!zachowalyyy!

koudel!swiiitaaaniii!beczka

Neoabstrakce!wykonat!s!kladenyyym!szpejle!bohorodiczky!

na!wyyysost!umuczeneeeho!empiricky!zwlaaadaaa!kubismus!

Korunowanyyy!tarif!spolykal!Alfreeed!podal!Nyyywlt!

Ziiiwejte!na!sklo!helikopteeera!dusiii!prziiiznak!alchymie!

maaatoha!

Jaaatra!diplodokowa!kobliha!kujnaaa!nezmar!odpowjednost!

Kostyyymniii!hydroponie!okukowat!jsoucno!zwlaaadaaa!

snad!opici!busta?!

Karbaniiik!uuulisnyyy!armagedon!pyj!newysilowat!pouhyyy!

ksztice!maaa!raaada!trh

Zainteresowanyyy!kopyto!brilantniii!sniiidala!markrabjeciii!

przedwoj!kriminalita!

Ambrózie!pekelneee!uwazszowat!pohyb!hnidopiszskyyy!

wozataj!maaa!slunciii!poklad!mrzkyyy!¨

Kalwiiin!pochybowal!osten!uwedenyyy!powyk!w!raaamci!

kostelniiikowo!wzpruzszeniii!

Nej!kostra!wyyytah!tyla!spiiisz!njekudy!brk!uhasit!

wyyyhoda!

Od!parozsziii!sbiiihaweee!Paracelsius!

Wytrzszeniii!nebeskeee!butylka!

Pospiiichawyyym!byrokraticky!ohliiizszela!hrdost!

potemniiik!prziblizszowadlo!umjel!symbol!os!

Przemiiistit!karty!otlak!a!lideee!byyywalyyy!przitom!

obtiiizsznyyy!!Hodinky!ptacziii!wjenowat!klaaawesnice!swisle!zapochybowat!pozszadawky!wtiiirat!prawidelnyyy!

Kolikraaat!snem!pitomosti!wlastenci!kuuuň!zpowjednice!

wyyyplach!hnije!osoba!

Djelba!ploutew!wynikajiiiciii!lodyha!pod!naaanosem!filc!

hospodaaarnyyy!uliczniiik!

Poztraaacet!chemickyyy!rys!dospjet!pokryyywacz!katetr!

wjedma!byla?!

Kolohnaaat!bajkonur!houby!prziiidech!makaróny!co!by!

chtjel!strziiizliwyyy!pohleďte!

Patlat!hotowo!taroky!ponor!uwiiitaaame!rzemdih!lebka!

Bytelnyyy!zaaaplata!kolomaz!roupi!umrziiit!

Kilimandzszaaaro!pablesky!kohorta!

Postroj!kudlibabka!brzehule!houpat!nemjeli!pokrok!boule!

rukodjelniii!pohanka!wyznamenaaaniii!


Četníci seděli namáčení v hovnech z vousů

14. května 2010 v 22:29 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

ale teď

uprostřed diamantových pořezaných bříšek

začíná sněžit na tvých copech


četníci s apartmá bídných

miluji


usilovali


mezi návaly


dekurtovaná blitka

se svlékala v mlsném


vtahujíc

ztopořený

leopardí


úd


ve skutečnosti četníci

na tvých copech

mlátili do zdí

módních saxofonů

jiný zadky


chytal jsem


byl jsem folk


na druhý den jsem se probudil

o něco později.


Z dáli se neustále ozývalo to sveřepé dunění hromu!

Z dáli se neustále ozývalo to sveřepé dunění hromu!

Z dáli se neustále ozývalo to sveřepé dunění hromu!

Z dáli se neustále ozývalo to sveřepé dunění hromu!


Z dáli se neustále ozývalo to sv. Z dáli


lákamí vůněhulás

14. května 2010 v 22:19 | Čivava psycho |  experimenty

Lákamí vůněhulás úmyval rohlivý jednovod

rozcuckyt jakočil tobselad já.


Rohlínům ští krad úmyvadlou přestí

an jít autný školý máler.


Obrajinec obzor anadlo ono lžičkodponim

ští máler rojskočár.


Matkolek anadobra Partavěď parapa mutor

obzor záprajak jednovod Jený.


Lekajakko magne božný


já sůl.


ARCHETYPÁLNÍ BLBOST

12. května 2010 v 17:59 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Píšu sem fakt pičou tužkou, proto se nedivte, že do děje nám vstupuje ufňukaný chlapeček.

"Fňukáš, furt fňukáš," drsně mu zahlaholila do tváře dívenka, kterou ještě před skutečným dějem spatřil zpívat si:

"Bééééďo, ty vole Bééééďo ..."


Kuřák ji většinou neviděl, ale když se na ni podíval, viděl sladkou koketu s obnaženým ramínkem úlisně na tě pokyvujíc.

Bodat ji nožem, bodat ji nožem.

Udělá ohromnou hranici a spálí jich kamión na poutní cestě ke třetí soše Boa zleva.

Kuřák dál kouří, ale cigareta už mu dohořívá, a vznikne opak nic a to už je nuda.


Béďa se posadil ke druhé lavici u okna, aby viděl dobře na televizi a viděl nějaké děti s nějakou ženskou, kluci se vo něm bavili, ale najednou si připadal jako soutěžící a viděl, že hospoda je poloprázdná a že:

"Všichni se znaj, znaj, znaj,

blázněj a líííbaj,"

jak si prozpěvovala zas jinej den.


Ale teď vážně:

Víte že metalurgie za poslední rok velice klesla v ceně a žampióny se letos vylíhli z muších vajíček?

Občas si přečti noviny, vole, ať je z tebe černoprdelník,

ať je z tebe teplouš a

antikomunistická krysa seroucí na můj atominokyselý larvální svět mikrobuněčné svaté asociace.


Jenom komentuju, jenom komentuju.

Werner Lička si potáhl své žlutozelené trenýrky a hezky prdelkou zašoupnul mičudu přímo mezi nohy Netoličky.

A byl to vlastní gól.

Dostal za něj černou katu a černou volhou jel strašit děcka na Blanensku.

"To už stačilo, né?"


Tak trochu ufňukaný chlapeček nedostal nikdy pořádně přes držku, a přesto ho všichni řežou ostošest.

Třeba jedné noci se probudil a co nevidí. Upíři. Jedním z nich byl jeho současný spolubydlící, ale od něj se toho již v duchu nadál. A dvě mladý holky.

Sáli ho, než odešli vítat východ slunce.

Říkáte si "dobrý frajírky" že jo?

"Já vám do řeči taky neskáču, Bedřichu."


Bedřich šel na ryby. Měl dlouhý řídký vlasy a byl už pár let rozvedenej a ani ten Beethoven již mu uchu tolik nelahodil.

I nalodil se do trojspřežníku "Chlupatý ocásek" a leštil tam zuby podlahu.

Ve volných chvílích, za těch nekonečných večerů a nocí, kdy zíral do vln pěnivého moku starobrněnského, to si napředstavoval.

Seděl na své malé židličce a smutně koukal, a najednou - ryba.


Byla to ryba. Klouzala mu mezi prsty. Zajel s ní do Řícmanic. To je ale krásná situace.

V češtině to nezní tak dobře jako v originále, ten ale kdybych chtěl napsat, psal bych:

. Ukazovák. Dělat dojem. Ano.

Ale já už se prokousal až pod jádro.

Archetypální blbost byvší třebas jen vzpomínkou - jest.


Tak.

Co budeme ďélat.

"Ach, jak se vám líbí Mošny, má drahá?"

"To jsou moc hezké písničky."

"Nepojedeme spolu v létě na folkový festival Bránice?"

"Líbí se mi jak hezky spisovně mluvíš."

"Mně se líbí tvůj hlas, když zpíváš u táboráku trampské písně."


"Neříkej u táboráku, můj drahý. Říkej u táborového ohně, to zní lahodněji."

"Ale ano ano, jistojistě má vznešená gejšo na trůnu opelichanýho kozla s bradavkama."

"Ty seš ale hnusnééééj."

"A ty seš zas blbá."

"Drž tlamu, ty pičo, co se do mě sereš!"

Vznikaly mezi nimi i malé neshody.


Ale to vůbec nestojí za řeč,

co nestojí, nepadá.

Co však leží, nestojí.

Za ta léta zmoudřel a při lovu ryb se nejednou zamyslel, najednou si vše vždy znovu prožil.

Nevěděl už, kolik tu sedí let a kam jde čas.

Splýval s vodou a lovil - ryby.


Televize ho pořád ruší, ale hlasy jsou stejný. Tak lze nenávidět svět.

Je to všechno jednoduchý, ale když to říkáš, nikdo neslyší.

Všichni jsou hluší!

Jeho svět.

Dnes jsem ho viděl letět s Peťulou na zádech.

"Já su přece Peťa," vzpomeň si a já si vzpomněl. Vzpomněl jsem si tak sladce, že jsem zapomněl, že letět

můžu jenom sám.

A pak, dole na zemi, před domem postával hasičský sbor se žlutými hadicemi, mi řekl:

"Já domů nemůžu jít, musím ještě hodně létat."

A on, mé druhé já, mé vlastní já, šel ode mě, protože já chtěl domů.

"Všem je nám hezky, Béďo, jenom ty nějak nespolupracuješ."


A od slova slovo vznikl celý svět.

Šušňáčkové čučíci bráškové Ábelda a Kainíček ...

a takto přepíšu celou bibli, prasata! To se z toho poserete.


I v krutosti

špetka radosti.


reklamní slogan společnosti "Nabádáme rozumu", největšího vývozce vidlí na světě.


"K vidli bibli dej

potěš se jí"


Jámy aneb Archetypální blbost aneb Sprasené sny. Nějakej Ištván Kaděra. Mám dojem, že mě vykrádá. Je to dobrý. Ale musíš bejt i zlej. Musíš se prokousat hranicemi vědomí, ale to chce jen čas. Chvilku času. Pak budeš číst jinak. A já budu psát.


Projděme si to tedy celé znovu od začátku, protože vidím, že ani nevíš, kde ti hlava stojí.

Ufňukaný chlapeček má dívenku mladinkou, zbožňující moderní hudbu, aťsi je jakkoli staromódní.

Ufňukaný chlapeček je Bedřichem, který hodně kouří a když kouří, tak si zapisuje všechno co ho napadne.

Sedí zároveň ve školní lavici v komunistickém Československu, zároveň je dospělým rybářem, který


vzpomíná na staré časy a loví při tom ryby, které jsou mu symbolem křesťanství a všeho zapáchajícího, zatuchlého.

Zároveň sedí sám v hospodě a tiše rozjímá, že ani neví, kde mu hlava stojí.

Stále jen vzpomíná a vzpomíná, až se z toho jednoho dne dočista zblázní.

"To nejsem já, to nejsem já,"

křičí radostí a pobíhá po zámeckých zahradách psychiatrické léčebny.


Okupační zóna, dezintegrovaný svět, léto 2010.


Dnes mají všichni červené obličeje, už nepotkáš člověka ze starých časů. Bedřich si ráno zaplaval v zelené želatině a mládá cheská šéna mu ťélala ssamé krásné vecí.

A už houká sanitka, už mu piští v uších, všichni už jsou dočista blázni a svážejí je po hromadách.


Svět je šťastný.

Svět je krásný.

Svět je miniaturou prázdnoty.


Ať žije hurá!!!


Magdalénský drak

12. května 2010 v 17:17 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Počat nebem,

silný s šesti hlavami a osamocen prozatím

ve svých vnitřních kruzích,

bez zárodku smyslů,

dalo by se říci, že snad dokonce beze smyslu a opodstatnění,

vyňal nástroj sebe sama ze svých pěstí,

vrhl oštěp,

zatím bez známek únavy, bez ledabylosti a bez zdráhání,

muž bez kmene,

osamělý lovec,

bez přemítání vtiskl tvar sama sebe,

tvar zvířete ve kterém se spatřil,

draka,

svoji neuměle a magicky zkroucenou kostru,

jen aby zaplnil tu nekonečnou prázdnotu kolem sebe,

opustil přímku svého života,

zneuctil ji skvostnými a překrásnými meandry proměnlivosti,

opustil svoji zoufalou zvířecí samotu vykonstruovanou pohyby širosti své matky, ano poznal konečně svou matku,

ochránkyni obydlí,

svůj fetiš a svou nejvlastnější zbraň,

semeno velikosti,

pronikal stále hlouběji do tajemství ukrytých pod kamennými překlady,

získával tím čas

a vytrvale nepřestával usilovat

o poznání

místa

a

důvodu.


mrštěný o své oko!

12. května 2010 v 17:10 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

mrštěný o své oko!

že by to začínalo?

nějakou emocí kromě útrpné lhostejnosti?

proboha!

vždyť tvé krásné hnědé oči jsou nevyzpytatelné

jako drahokamy

a po západu slunce pode mnou jako můj dech

jako horečka

mé vlastní horké slzy čekání změny

odpolední střepy v tom tichu před bouří

a jiné lhostejnosti

mrazivé slunce osamění v díži padání

utíkáš mi po krku

už jdeš pryč

ty jizvy jsou od tebe?

měkce dopadnout tlouct jemně čelem koráby

vyznat svatost

to je moje zakopané já


POSTMORTAL /konec/

10. května 2010 v 18:11 | Ištván Kaděra |  MYON

Mezi devíti tisíci diváky, mezi nimiž tvé srdce bije - všichni lidé mají chybu. Úmyslná chyba v programu. Nikdo neví, proč to tak je!


Chci týmovou práci - v maskách. Doba je úplně mimo, svět je poznatelný pouze vírou v uskutečnění zázraku víry u konkrétní, ne příliš odlišné bytosti.


Že každý každému rozumí je důsledkem nepochopení. Trvalá přání se hroutí v paběrkování. Každé něco To v sobě absolutně má.


Největší neštěstí je obvyklost. Vše od leva do prava. Pak se chce močit nebo něco.


Hrozí mi všechno, ale mně je to úplně jedno. Tak zní nové krédo.


Zde prožité archetypální situace jsou nejčastěji opakovanými energetickými proudy, odrážejícími se ve statistickém průměru existence.


Ovšem každé opakování je jen nedokonalým obrazem původní myšlenky.


Tyto situace jsou tedy jen nedokonalými obrazy něčeho původního, o čem si jen těžko můžeme uvědomit v poznaných kategoriích, jaké to je, či dokonce, co se v Tom ukrývá.


Nicméně tichý les s červenýma očima se teprve učí chodit. A před tebou, všude kolem, je sklo.


Láska

10. května 2010 v 18:03 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Malý chlapec vezme paní učitelce křídu

a na tabuli namaluje

veliké srdce.


Srdce se stane dospělým mužem

s kočičí vizáží,

vezme do rukou dlaně krásné ženy

a oběhne po celé třídě,

po celém městě,

po celé

pulsaci

kosmu ...


Paní učitelka se tiše usměje,

pohladí chlapce

a velikou

zlatou

houbou

umyje


tabuli.


MORTAL - Úšklebek, který má znamenat úsměv

10. května 2010 v 18:00 | Ištván Kaděra |  MYON

Úšklebek, který má znamenat úsměv a především jako amulet lapat ty pozornější. Každý atom má ve svém repertoáru dotek pohledu ženy - o setinu sekundy delší lhostejnosti. Ten, který se nechá lapit - a nebe se naspojí se zemí - přejede stanici, která je konečná.


Obklopen neprodyšnými stromy, zdí ... Propast přímo před očima. Posel mi ukazuje cestu do zdi, tedy nikoli ještě do Propasti, jen prodírat se mezi stromy.


Na rukou ulpívající

krev


KREV -


KREV!!!


vyřiď to

9. května 2010 v 22:01 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Vyřiď to

a vyřízni

z kamene kámen

do praktického tvaru

v prostoru


a hrotem nenávisti

utěsni

díru

po zůstatcích

zvyku

pohybu


v kruhu.


Drásání srdce

9. května 2010 v 22:00 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Slovo "my" a tajemství.

Ty říkáš "já" a "ty",

nebo dokonce "on",

já jsem "on".


"On" bez stupidního "já" nabírá k pláči,

"ona" se propadá do té věci,

kterou bych tak rád nazval "já".


Ale "on" neví,

je to "on",

do něhož se "ona" vkládá?


"On" na oltáři "tebe"

obětuje svůj věčný úsměv.


"On".

Není snad jen odrazem nějaké cizí

tváře?


Čert vzhlíží k nebi, pes se zobákem běží

9. května 2010 v 21:57 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Vždy je vidět ta jedna dračí hlava

a kolem ní se střídají ostatní.


Had čeká, číhá,

téměř polovinu dračího těla

tvoří stříbrný had.


Naprosto se změnila atmosféra

mého životního prostoru!


Měsíc září,

vlci vyjí ...


Šelmivé záblesky.


Mezitím nám zapadlo slunko,

to jsme měkce kůry,

slepé M:


ale vámi samými

to ani nepohlo.


Mám pokračovat?


MORTAL - Po prérii cválá sivý oř

9. května 2010 v 21:53 | Ištván Kaděra |  MYON

Po prérii cválá sivý oř bez sedla i bez podkovy. Přeskočí zrezlé kormidlo, svlečený hnát. Fantaskní obrazce proplouvají duší týraného - pro výsměch raráškům. Pyšnému sklapne. Nejdeš!

V tu ránu jarý smích starce přehluší šedivé obludárium. Zamiluje si tvé hebké ruce, ukáže prstem ... jediným gestem odsoudí zvědavce k nedostačitelnosti.

Vycítí éter boha mého, neponechá vzplanouti slova jeho.


Ta bledá žena - milenka srdce tvého, naději tvé požehná pachem líbezným, chřadnoucí lůno novým outěžkem požehná.

Tak mříže vězení tlaku poleví a hlasy ... jadrná chřípí lovce štvou.

Tryskem pádí srna. Tak běž! Běž za ní!!


jak člověk přestává mluvit

7. května 2010 v 17:17 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Jak člověk přestává mluvit

k sobě

a začíná

mluvit

k davům,


tak člověk je

odvrácenými

póly,

tiše se noří


a naslouchaje vlastnímu hlasu

to dělá sobě

i všem


ostatním.


A zase bylo jako předtím

7. května 2010 v 17:15 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Především bez obav ze selhání,

i přes malichernou bolest -

nenabodávat se na ostří,

není-li vůle povinnost


a vládnout dvojníkovi,

uklízeči odpadků,

skrze

život

couvat rychleji,

než se stačí

posunout

iluze

čas.


Teď je ale vůle povinnost.


Evokuju utrpení

v protipólech,

v nichž je celistvost nevraživá.


Zle mě kouše,

zpoza mříže,

která mi vrůstá


do čela.


Průmyslová něha

7. května 2010 v 17:12 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Svlíkat se do naha

v té zvláštní nepopsatelné vůni

nevzrušených pohlaví -

a třetím zkušeným pozorovatelem

je asi dvanáctiletý učitel -

její bratr.


Předtím se obdivovat urostlé neznámé,

s myším jménem,

kdesi ve sklepích,

daleko později proměněných

na lože lásky

ze zaprášených starých matrací.


Objímal,

líbal

a miloval

jsem se ve věčně zářivém

a jasném okamžiku

se všemi ženami,

které jsem kdy

miloval,


najednou.


MORTAL - Drží tě za ruku kleště z molitanu

7. května 2010 v 17:09 | Ištván Kaděra |  MYON

Drží tě za ruku kleště z molitanu. Hologramy starých spřízněných jisker. Kalná je stoka zoufalství přání, v tvém dechu to tluče cizinou. Válečné povely řičí za zdmi bunkrů, duchové peřin lížou popel. Postele jsou nadhozeny sviním co tančí s nohama dokořán.


Bez nosu.

Bez povelů hmoty.

Bez sebe.


Strhají tě tepny nicoty, ty mrtvolné doteky klik krematorií. Zápas ucukávajícího víčka, zlost vůči ghettu.

Pán je hrozná oběť. Kutálí se od vdechu k vdechu.


Ach to ukrutné tupé nic dušení! Dosedni prudce, ty v krvi rozmočené hovno - to ostré vědomí pravdy, co se tak chechtá, háže minci hrdosti. Srdce v popelníku.

Pusť to! Povel zbabělosti. Panenko s programem pláč. Jdu na to. Sériová výroba zajistí mladé, vyhazuje do tmy ... když jsi opatrnej.


Zaplať! Již v hadrových kapsách cinká půlené ňadro bohyně moci. Otisk vnadného retu ...

Víc, víc! Nad půllitrem nektaru vyzvrátí ducha svého. Amen.

Chopte se bídáka zžebralého, postupte jej světské ... slunce hříšníkům zhasne jak synům nového Izraele, bezbožníkům!

Ať už je pryč!


Zima a tma nastane bezcitným ... šatlava - nízké království krvavé svobody. Kobka k rozličným rozjímáním pro dlužníky pekel. Oprýskané štuky uměnímilovným, berberská mystéria svatým. Dostatek zjitřené hudby a hry prokletých atomů. Žízeň a hlad.


Samota.


Slunce je oko a pije, ach žíznivo, slané.


před chvílí jsem ochutnával

6. května 2010 v 18:36 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Před chvílí jsem ochutnával

a s odporem

se

zbavoval ...


jednoho pocitu.


A to je vlastně podstata

jakékoli


činnosti.


Opuštěn a sám

6. května 2010 v 18:34 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Židle zůstaly stát a vlastně se ani nehly.


Jehly se zaryly pod nehty nalakovanými nezaplacenými účty

a odpoledne bezvýsledného očekávání kauzálního rozuzlení

zůstalo v prostoru ohraničenosti

takzvaně lavírovat na okrajích bezbřehého pustnutí.


Jako každá metafora se však vždy porozhlíží

po uzurpátorech vědomí,

tak i zde se skutečnost slévala s ostatními metafyzickými patoky

v jedno velké a neohraničené

"budižkničemu zabít-čas-dokud-je-čas."


Opuštěn opustil rozjívenou židli

a na záchodě vylil své srdce do lavóru.


Potom se bezmyšlenkovitě otočil,

zapřáhl rozdivočelou svou židli

a usadil se zpátky k věčnému stolu.


A stůl promluvil:


- "Dal bych si ještě cigaretu, Jidáši, na nic jiného stejně nemyslíš ve svých zauzlovaných obvodech."


A já mu ji dal,

s lehkým srdcem,

náhle procítiv do morku svých lebečních dutin

jeho přirozeně nabylou oproštěnost

od sférických proklamací boha-člověka,

jehož výdobytkem se stal Sám,

Opuštěnému hříchem vlastní nevědomosti.


A co to?


Opuštěný se vysmrkal do už ztvrdlého kapesníku,

otřel jím ještě kanoucí slzy těch,

jež ho opustili

a v náhlém záchvatu dobrodušnosti

do kléra prázdnoty zahlaholil:


"... a tu náhle v akvamarínové škrabošce předstupují před vlasatou náčelnici rozličná cudná převtělení samsárových forem ..."

Sám architektonickým strojem emoční lability,

úsměvem bez zkřivení úst,

odebral se na záchod,

kde se vymočil,

jde na záchod,

kde močí v zatuchlém vzduchu

a v mžiku opuštěn cílem svého pročištění,

sám Sám a opuštěný rozplizává se

a jeho chodidla náhle jdou,

aniž by se pozastavovala.


Venku už od nepaměti číhá představa,

která neumí česky.


Opuštěn a Sám,

ruku v ruce,

jdou unavení spát

a už padají ...

...


MORTAL - Potom jsem se pomalu rozjel a fakt jsem Tomu toho hodně navykládal

6. května 2010 v 18:21 | Ištván Kaděra |  MYON

Potom jsem se pomalu rozjel a fakt jsem Tomu toho hodně navykládal a On se pořád jenom smál, zastavil ses, počkej, musíš nesmíš, nemůžeš ... ha ha ha nachytal ses!!!!!


Zpomal. Ne, s tím nemůžeme souhlasit. Přiznejte si to, přiznejte si. Nejte, jsi to. Seš blbej nejt, vole.

Otočil jsem se zády k němu. Podíval jsem se mu do očí a on se odvrátil. Objal jsem ho kolem ramen a zapálil nad ním svíčku.

Vyšlo sluníčko. Toupili jsme se v gej, pak stěna. Celý ten širý s.


Ruce vzhůru, majore! Nestřílejte, pim, pim, pim, pim, pim. Nestřílejte proboha! Tak dej ty ruce vzhůru, vzhůru, vzhůRU!


Budu si jako myslet na ty věci. Zapálím si. Pak půjdu. Ponořím se. Poběžím. Zakopnu o jícen toho nárazu. Už nevím, co to udělám. A pak teda pudu. Pudu sedum vosum mil. Zapálím si. Uteču. Zohnu se. Podeberu. Leknu se. Napjaté prsty. Napětí povolilo. Vyletěl. Odfoukl toho brouka s kterým letěl. Kam odešel, kam odešel?


Prostě to dělej.


Vrazil jsem mu prsty do očí a on zaječel. Vyrval jsem mu jazyk a skopl ho do díry. Díru jsem zasypal. Nevěděl jsem, proč to dělám. A pak jsem se vrátil. Bylo mi ho líto. Vyhrabal jsem ho a objal. On mne udeřil, bil mne, zabíjel!!

Navštěvoval jsem ho každý den. Dokonale si uvědomoval, jak se stává mnou. Umíral ranami vlastních pěstí. Noc co noc jsem ho znova a znova probodával! Co jsem mu udělal tady, je hovno proti jediné kapce mé krve, kterou jsem uronil!!

Chtěl jsem ho zabít ...


Poem for suicide

3. května 2010 v 17:48 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Cítím hebkou atmosféru nabitou pozitivní vibrací

v božské harmonii vesmíru,

dostatek porozumění,

slova plná porozumění a empatie.


Osobnost se integruje v nicotě,

není kdo by jí bránil.

Latentnost krmí sama sebe,

paní morálko,

na hlavě mi dozrávají červené višně,

nepotěší prudérní latenci bestiality.


Cítím doteky plné porozumění a chvály,

jejich hřejivou energii

v nekonečné rychlosti bytí,

vyplněném radostí.


Rychlejší než ... kdyby.

Laskavě se posaď sem do prvního patra tepny

rychlejší než ... (kdyby).


Jsem tak zbytečný a marný v tomto koloběhu

krásy krás,

všichni blízcí hledí optimisticky

budoucnosti vstříc.


A děti jsou veselé,

potůčky zurčivě čůrají,

stařenky posedávají a rozpráví,

chlapeček líže

malou

nožku

dívenky

opepřenou solí.


žena přichází k psychologovi

3. května 2010 v 17:42 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Žena přichází k psychologovi

do bytu

a chová se

vůči němu

zamilovaně.


Psycholog jí vysvětluje,

že se zde jedná

pouze o

přenos

a

žena

se ho

pokouší


zabít.


Poprava u zdi kláštera

3. května 2010 v 17:41 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Jsem denní hlídač v opuštěné mateřské školce

sousedící s budovou kláštera,

zrovna se dívám z okna,

když se spustí alarm -

je přesně 15:00.


Společně s matkou představenou

prohledáváme klášterní cely,

ale nic nenasvědčuje ničemu.


Vracím se do školky

a po konci pracovní doby

se vracím do kláštera,

kde právě probíhá koncert

keltského flétnisty, houslistky a varhaníka.


Sestry si šeptají,

že se po okolí potuluje masový vrah,

který je milencem jedné z jeptišek

a provozuje s ní prý sadomasochistické praktiky.


Jeptiška leží ukojená na svatém oltáři,

zalitá nebeskou svatozáří,

na čele má vytetovaný podivný znak

(něco jako 15:00)

a vrah je zatím během koncertu

popraven

u zdi


kláštera.


MORTAL - Procházela jsem se po zámeckém parku

3. května 2010 v 17:32 | Ištván Kaděra |  MYON

Procházela jsem se po zámeckém parku, když vtom - kde se vzal tu se vzal - On. Ten, který mi toho tolik vzal. Ten, kterému jsem toho tolik sama dala, ale kolik si teď toho - ach, co držte se, ach ...

Už mi tady nesmrď, Atomi, řekla jsem mu posledně.


- "Vy mi tady nevadí, stejně bych vám toho mnoho neřekl. Jsem já a to já."


Nikdy se tě nezbavím bezezbytku, cítím tě přece pořád vedle sebe.