revue právem opomíjených

Leden 2009

Sevřená se rve a brání jako kolibřík

17. ledna 2009 v 9:06 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Malá se vzepjala

Písečná dunou i žebrákem

V podzimní bouři

Slunovrat

Možná zjevení cirkus "Poušť"

nebo svůdné masky na jatka.


A na zubech má krev

Barva čistá navrch

Jitro ve smrti polibků

neměnné se rozchází a schází

Na duši ocel, zatím, i stříbro.

Sevřená se rve

a kvílí klidem noci.


opustit zemi

17. ledna 2009 v 9:04 | Igor Genda |  Oto Rachojetina

opustit zemi

nechat chvíli bez semínka

a v tom posledním okamžiku

vidět

jak se barvy mění

a uchovat si ten obraz

pro dny příští

kdyby náhodou

se nějaké

nechalo

projít známým

dalo?


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 9. - dívka se pokoušela říci

17. ledna 2009 v 9:02 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Dívka se pokoušela říci sanitáři ještě

mnoho důležitého,

ale havarovaná tramvaj ukrývala ještě

mnoho příběhů,

které se draly bezohledně do uší

přivolaných záchranářů,

kteří sborem odezpívávali refrén:

"tady už nemáme co dělat."


"Když jsi byl malý, tak jsi uměl tolik

písniček a teď už neumíš žádnou."

"A já zas tomu říkám prachsprostý pomlouvání."


Hádka byla k neudržení,

dva pyrenejští medvědi řvali jeden přes druhého,

hory duněly a na pobřeží Costa Bravy se

znenadání objevil mohutný katafalk vábící

snad všechny zadané ženy.


Ani chvilka klidu,

ani špetička prostoru pro lenivé převalení

se na druhý bok,

jen samé proleženiny a lékařské kapacity

s nemilosrdnými skalpely.


"Tak ji tu konečně máme,"

kat si zálibně prohlíží novou gilotinu

a hladí po krčcích bandu rozjívených harantů.


"Máte deprese?"

"To bych si musel rozmyslet."

"Takže máte."


Instalatér apaticky přijímá modrou obálku s výpovědí,

všechna koťata už byla utopena,

nic jiného se tedy nedalo čekat.


Nové metody si přispíšily,

nezvány,

avšak přesto očekávány,

domů,

domů,

zásoby rumu na celé léto,

očekávány játry a mrazivými ledvinami,

zkratkou domů.


ANKA 28. - černá jehlice touhy

17. ledna 2009 v 8:52 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

černá jehlice touhy

připíchla ptačí křídlo

na strop mé viny

a zasáhla přesně

někde

tam v oblacích

kde možná začíná nebe

a možná končí peklo


VITAL II. - Šel jsem

17. ledna 2009 v 8:50 | Ištván Kaděra |  MYON

Šel jsem, protože co jinýho má člověka napadnout, než jít, klátit nohama - v tom nejlepším, jinak posunovat páky stroje, končetiny - a to ještě není to nejhorší.

Kbelíky mrtvé vody, před mýma očima tančící Adam a hříšná Eva. Šakti svlékající hada ze staré kůže, na kříži vprostřed jezera, náměsíčnými prsty.

Panna a děvka, chlapec nedotčený muž.

Stíny se vrhají do propasti!


Díval jsem se děcku do očí, zatímco ona řezala tu druhou, kopajíc ji do slabin, do hlavy. Cheche. Prý trojjedinost, kvadratura kruhu ...


Podíval jsem se na fotografii pozorněji. Svatební foto mých rodičů. Nechybí dokonalí dvojníci z tohoto světa. Tak kdepak je máme? Jsem schopen takového výrazu?


Blázen stromu

16. ledna 2009 v 21:46 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Odraz stromu

Kyvadlo hromu


Kladivo, jež uzamče paprsky

ve své vlastní síle

krvácí v běhu do sněhového kouta.


Koupu se

a ztrácím cínové konce těla

provázky

voda se uzavře při východu slunce,

když najde světlo hranici odrazu

síť

a hladina se čeří

země za sítí, země v síti

voda na hraně žhnoucí

oko z provazů

oko živoucí

oči na hraně rdousí

oči odrazů

země na hraně

pohyby provazů

sítě ok na vodě

pod vodou, ve vzduchu


Obloha nahoře

Obloha dole

hranice žhnoucí

živoucí rdousí

utkané nutkání

se čeří, sešeří

v odraze kyvadlo

odrazy kývání.


Hru hrají pravidla

16. ledna 2009 v 21:41 | Igor Genda |  Oto Rachojetina

Kouzelník krásně zmizí

a přitom by mohl krásně skákat

Pak se z jeho

hlavy zrodí

papeže nechirurgický totem s botou

a za

čne

ta

dy

začne válka


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 9. - vytváří za mými zády krystalky

16. ledna 2009 v 21:39 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Vytváří za mými zády krystalky a malé

barevné kroužky se pokouší navléci na

toporné tyčky červených krétských sloupků,

pokouší se vytvářet nové měsíční krajiny,

ale stále jen nové nesmyslné symboly se

vytesávají na runy před nimiž zevluje na

statisíce překladatelů a tlumočníků

překladatelů a jejich vykladačů.

Vytváří za mými zády černý stín dusné

letní noci,

stín bdělé únavy,

stín utrpení,

stín znečištěných světel noční přítomnosti.


"Vytváří za mými zády ochranná znamení,"

vytváří za mými zády zesměšňující hieroglyfy,

ta žena,

která svrbí.


Ta žena,

která svrbí,

je tou stejnou ženou,

kterou mi daroval vypáčený šuplíček na

matrice o cirka tři léta později,

kdy jsem si vážně připadal jako člověk,

který se svobodnou myslí hledí bortící se

budoucnosti do zetlelého ksichtu.


Nápadně se podobal pomačkanému

obličejíčku té cizí bytosti vycházející z těla

mé matky několikrát za sebou,

jak se to v mých vzpomínkách

materializuje od sebeuvědomění si ega,

po dlouhá léta o mých narozeninách

slavnostně přehrávaná videokazeta,

kterou jsem asi tak před třemi lety někomu

zapůjčil a ještě se mi nevrátila.


"Ne, musíme být přesní, bude tomu už

přesně osm let, matka se rozvedla a mně

nezbyly než oči pro pláč."


ANKA 27. - neřekla mi o tom

16. ledna 2009 v 21:29 | Martin Švanda |  Martin Švanda

neřekla mi o tom

změnila barvu vlasů

změnila barvu očí

změnila číslo pasu

potom jsem ji potkal


neřekl jsem jí o tom

a otevřel schodům do ulice

tobě Anka taky ne

nebyla jsi doma


VITAL II. - Mladík vstal

16. ledna 2009 v 21:27 | Ištván Kaděra |  MYON

Mladík vstal, učinil několikero prostocviků a usedl na postel. Pod postelí se válely staré usušené grepy připravené pro pitvu. Jeden z nich zvednul a položil na stolek. Ostře nabroušeným nožem zakrojil, poplašeně se rozhlédl po pokoji, dvě rozřízlé půlky vhodil pod postel a vyšel ze dveří. Neopomněl ucpat slechy.


Divadelní opona

15. ledna 2009 v 19:22 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Poklekla

a smazala si prach z vlasů

Hvězdy jí zářily

Nad hlavou se ztrácel úplněk

Rozpuštěné zlato

Kanulo skrze víčka po tvářích

Věčnost země

Svrchovaný úbor arcivévodkyně

Malátná

Pojidlem krásy a vědomí


Nad bránou

se stařec objevil a zhasl

A já tam nebyl

navečer ani teplý ani chladný

Styděl jsem se

a za mnou hořekovali ostatní

Potom se celá zvedla

nebo Pohyb vraku

a v jejím prachu se tloukli

ti slabší křídly a zobáky


Hele, už jste viděli takovou žárovku?

15. ledna 2009 v 19:18 | Igor Genda |  Oto Rachojetina

(maje však na zřeteli jeho uvážlivost, jsem povinen zde umožnit vhled i jiným způsobem, jenž tu záměrně neuvádím a poukazuji na rčení "Kdo chce psa bít, hůl si ho najde", můžete samozřejmě namítnout: To je něco jiného, na to má právo, střílí na něco jiného, ale vůči zábranám už nemám žádné "sobě")


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 8. - "pět chlapů, jen považte, ..."

15. ledna 2009 v 19:14 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

"Pět chlapů, jen považte, pět chlapů a já

samotinká ..."

rozčiluje se Iva Janžurová vykukující ze

zadečku prasátka v modrobílém obleku

zdravotních sester,

je nahá až na obrovský plnovous,

který ji celou zahaluje.


Přichází tři skinheadi s mohutnými

thorovými kladivy a pokouší se rozbít

slovutnou Zeď nářků,

ale každým úderem se na jejich lebkách

objevuje další kudrlinka,

zatímco tři sličné akvabely přemlouvají holiče,

aby proboha svou kyslíkovou bombu

nevyměňoval za vodíkovou,

i když je to nade vší pochybnost rozhodně

výhodný obchod.


"Ten plovák už měl bejt dávno

vyštelovanej, k sakru ..."

rozčiluje se černý čtverec za mými zády

a nevraživě osočuje z tohoto lajdáctví

myšlení, cítění, vnímání a intuici v daném pořadí.


Myšlení se vymlouvá,

cítění se chápe mazací gumy,

vnímání pozorně sleduje pozvolný pohyb

dění a intuice chvatem žene mé tělo pod

studenou sprchu.


ANKA 26. - nad lesem v kleci pověšený

15. ledna 2009 v 19:06 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

nad lesem v kleci pověšený

purpurový páv a Tma

takto se nakonec mluví o smrti

osamělá luna pomrkává

páv, pyšný jako dnešní ráno

skrze mříž věští si budoucnost

vyklovanou vlastním zobákem


VITAL II. - Lucie! Ty zrůdo!

15. ledna 2009 v 19:03 | Ištván Kaděra |  MYON

Lucie! Ty zrůdo! Děs. Zčernalá rašeliniště a pekelné ohně zkázy. Na druhém břehu zářilo slunce. Na druhém břehu oko vytřeštěné dovnitř. Ozvěna výkřiku ...

Bublinka za bublinkou, parkety, stěna já jsem já? Je ráno nebo nekonečná noc? Světlo. Nespal jsem celou noc, celou noc v očekávání, kdy konečně vstanu. Omyl. Zůstanu ležet: zaťaté zuby.


- Má to nějaký význam?

- Svoboda. Dočasný zisk. Co jiného ...


Pokojové věci začaly přibírat na váze. Opásány jako při elektrošoku.

Okrajová část města, blok panelových domů, třetí patro, třípokojový byt, pokoj s balkónem, zánovní pohovka, mladík asi třiadvacetiletý.

Pozvolný přechod z polospánku k plnému vědomí.


Uprostřed pokojíku se porůznu povalují tajemné larvy, jejichž astrální tělíčka jsou spojena řemeny - tu slabšími, tu silnějšími světa. Nejzděšenější uprchlíci zmoření beznadějnmi nářky. Vlastník bydlí jejich nejvnitřnější podstaty zmizel beze stopy, však právě přebýval v nich všech - coby skutečnost nejvyšší pravdy.


- "My ctíme tuto matérii, jíž z nitra své touhy hluboce pohrdáme!" praví Nejvznešenější.

Kochali se prvními nesmělými pracitovými vjemy, vyčerpané a zhrzené zanechávajíce za sebou. Neupotřebitelní se navraceli zpět ke zdroji. Nadále.


V tom okamžiku proplachtil jsem rozvinuvším se závojem mámení, v mrazivé modři oblačné věčnosti, rovnou k pramenu - v Ní, spatřil jsem temný stín. Žhavá záře spirály věčnosti, probleskující kouřovým mořem, černočerná tma prostorové smrti a souložníci tlačeni do posvátného středu. Život před vznikem.

Do nejmenších detailů jsem žil ... svoji krutou budoucnost. Bože. Tvoje vnitřnosti.


DIONÝSUS ANIMACEA /r. Zia./

14. ledna 2009 v 19:35 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Děsný, idiotský smích s sebou nosím od mala a pokořuje mě hřmění žlučovité bránice beznadějně ztracené ve chvění střev. Smích leze vzkypělými rty lidem do očí.

Bojím se chvíle, kdy se břicho protrhne a vysypu ven labilní písmenka tupých radovánek. Děsím se skotačení a otrhaných křídel. Cítím jak se mi do krve dostal sborník lidských zvláštností a myšlenek na únik. Něco ve mně je spařenou nahou slepicí, která je obírána. Měl jsem bohy a hory, kde jsem žil a vždy navečer jsem se snášel z oblohy do skalních rozsedlin, až do chvíle kdy jsem začal běhat po zemi za štěstím, ozobávat lístky trojlístkům. Zakrněla mi páteř a já se od té doby zhlížel v ledovém jezírku, přičaplý deštník. Usmíval jsem se tím děsným idiotským ksichtem a zíral do zamrzajících kukadel.

A v té zdlouhavé utloukající se pouti jsem vyplkl do listí zvláštní kulovité vejce dalšího zrozence.


Projekt zklamal

14. ledna 2009 v 19:27 | Igor Genda |  Oto Rachojetina

Projekt zklamal. Projekt zklamal. Pro-

jekt zklamal. Projekt zklamal.

Hluk se ztlumil. Hluk se ztlumil. Hluk

se ztlumil.


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 7. - obouvám si jedny z bačkůrek

14. ledna 2009 v 19:25 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Obouvám si jedny z přemnoha po koberci

rozesetých měkkých modrých bačkůrek,

nasazuji si bílou nočni čepičku

a karmínový župánek,

mé tělo náhle samo vstane a aniž by platilo

rozumu drobnými mincemi,

rozhazuje celé náruče růžových hebkých

věcí bez tvaru a bez účelu.

"O svoji nevinnost jsem přišla v roce, který

nikdy nikomu neprozradím, ani nevím jak,"

schoulila se tlustá mladá dívka pod vyzáblé

ramínko starce,

který by mnohem spíše mohl být jejím otcem,

než milencem.


Netrpělivě svlékám župánek a s ohromením zjišťuji,

že stále ještě nejsem dosti svlečený

a přemítám co bych s tím mohl udělat.


"Potřeboval bych trochu pomoct,"

šeptá zkroušeně stařík,

který nemůže popadnout dech ani vypustit duši,

není schopen roztřesenými prsty rozepnout

zip svých kalhot,

natož aby zvítězil nad jemným

mechanismem rafinovaných poutek

tísnících její bujné a rozdrážděné poprsí.


Soucítím a buším do desky stolu,

protože není co pít a žízeň se škádlí s nudou,

kouše a kouše a kouše.


Batalión černých mravenců se prokusuje za

ostnaté dráty koncentračního tábora,

kde číhá jednooký s plamenometem,

všude jsou cítit spálené vosy a děti andělů

nestačí kulit oči.


Tlustá dívka se náhle roztrhla v pět chlapů.


ANKA 25. - zase se na Tebe zlobí

14. ledna 2009 v 19:15 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

zase se na Tebe zlobí

že mu nechceš ublížit

je o den dopředu

a rozplétá osud

který se nikdy nestane


paměť je ostnatý drát

o který před spaním krvácí duše

když spánek přešlapuje na chodbě


VITAL I. - Zůstal jsem ležet

14. ledna 2009 v 19:12 | Ištván Kaděra |  MYON

Zůstal jsem ležet - potupen, zostuzen. Už neusnu. Tereza brečí vedle v pokoji, nechci ji vidět - musel bych ji zabít. To nedokážu. Duchovní statut oběti mi byl přidělen proti mé vůli. Jak jinak. Nic.

Ta hnusná svině! Má chodit se zavázanýma očima, když nechce nic vidět! Jsem tak ubohý, mrtvý - nemůžu jít a nemůžu zůstat. Obludné chvění v prostoru a kvílení v uších. Věci poletují vzduchem, mžitky a prach. Pach hnijících potravin. Už nechci - DOST - už nechci!


Dost!


Žováme sa tu ak sa dávi

13. ledna 2009 v 16:49 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Volanitá, stráž ma

mama

moja

z teba som ja

a snívam sa ti

oči moje


Priatelja:


Kli - dno


Kli - dno

Spia te

na svá tom

mie stě

sžů haj te

svia ce

skůr ma vych

snou.


Snad ještě, aby mně aspoň utekl čas

13. ledna 2009 v 16:46 | Igor Genda |  Oto Rachojetina

Snad ještě, aby mně aspoň utekl čas

Snad ještě, že by tady asi mělo něco být, tak:


běžte nohy utíkat

běž ty hlase hlásat a ty oko viď!

Ruce uchopujte a ruce pouštějte


Srdce miluj a srdce odpouštěj


Vědomí, buď si sebe vědomo!


Archanděl Gabriel: Šéfe, Lindros dal gól

Kurva nepřerušuj mě ...


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 6. - slova poutala nová a další slova

13. ledna 2009 v 16:43 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Slova poutala nová a další slova,

řetězila se,

zabíhala do voyajerských podrobností,

cukala se a v prázdných prolukách

vyvstávala s beznadějným zpožděním

zapomenutá slova,

pozdě a zbytečně.

"Ne a ne si vzpomenout na slovo kašna ..."

zaslechl jsem ve zvuku vodotrysku,

aniž by tím prozřením jakkoli změnil své

rutinní návyky.


Vodotrysk,

kašna,

nahá těla,

skrytá kamera a zakázaný program.


Vytváří za mými zády nádech tajuplna

samovolně se přepínající na další kanál

jako krajina viděná z kolotoče.


Vytváří se za mými zády krajina viděná

z kolotoče,

za jejími zády visí černá pavučina v elementu,

kterým je černá bažina a její nekonečnost,

vytváří za svými zády alternativní

nekonečnost a černé moře pění a rozbíjí se

o útesy vyrůstající z mého srdce a z jeho

plyšových zdí.


ANKA 24. - koupil jsem oči

13. ledna 2009 v 16:32 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

koupil jsem oči

na rybím trhu

a uši na tajném netopýřím

nesu je pro Anku

v neděli k snídani


korouhev zpívá si:

"Anka, Anka

otevřená ranka

do Tvé duše branka"


VITAL I. - Smýkla jím o zem

13. ledna 2009 v 16:30 | Ištván Kaděra |  MYON

Smýkla jím o zem, až se uhodil o hranu odpadkového koše. Vzteklý plivanec. Slupky od banánů, cibule, mrkve ... Schoulený do klubíčka, se zacpanýma ušima, očima, čekal první nakopnutí - svaly napjaté. Klubko rozmotáno, potrháno. Čapí útěk.

Tereza se zohla a začala Filipa pomalu, ale důkladně bít. Rány klouby prstů, rány, které chtějí ublížit.

- "Ty hajzle, bolí mě to víc, než tebe!"


Ticho. Skončeno - spočteno. Hluché ticho.


Sedmá sluncem

12. ledna 2009 v 18:02 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Hrála si jako dítě

s nouzí

Královna

Dopadla za zády na můj stín

Milovala mě

Hřebíkem, hrotem Slunce

Vlhly nám oči

Střepy vkládala do dlaní

Nahé slzy

Navléká smrt do srdce


DOPADLA, DÍTĚ, STŘEPY


Si navléká mě

Královna slzy

Milovala

Slunce nahé dovlhly

Sedmá sluncem zády srdce

Můj až nám

Na oči hrála hřebíkem

Nouzí stín jako smrt

Dlaní s hrotem


Z poznámek

12. ledna 2009 v 17:58 | Igor Genda |  Oto Rachojetina

rozhodně veslovat, prozatím stačí neztratit obraz Ivanova, zastřeleného místo génia, dále klece, dlažební kostky, kruhy dlažebních kostek, všechny fráze (krev mé krve, mrkev mé mrkve, atd.), proměna napříč, výtah, kosti, motyky, kosti žen, výhyb s oholením, bez oholení, matka a morfium, omluva strašidlu cantervillskému, pozice, dýchání, mantry, koupele, šicí stroje, patníky, silnice, cesty, souvisle zešílet na neustálej smysl, na výstup z otáčení, na let-sen, na sen-přes, na přes-let, na let-přes, sledovat muže, jenž mi připomínal mladíka, jenž mi připomínal chlapce, jenž mi připomínal starce, jenž mi připomínal bratra, jenž mi připomínal Ďábla, jenž mi připomínal stařenu, jež mi připomínala Smrt.


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 5. - zůstává sedět

12. ledna 2009 v 17:52 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Zůstává sedět,

sedí a civí na okraj ubrusu,

vynáší ho ven,

odváží ji dálkovým autobusem na dálniční

odpočivadlo v Alpách,

černý kříž hoří a tyroláci se šikují do

sevřených řad a zatínají pěsti,

tři králové zabíjí pancéřovými pěstmi

komáry a oko měsíce jen lišácky pomrkává.


"Neznáte moji slabinu,"

řehní se diplomat ve službách F.B.I.

oblečený do zelenkavé uniformy

příslušníků odboje,

agent pro tajné záležitosti zjevné svou

chamtivostí pod rouškou spravedlnosti

a chorobné angažovanosti ve věcech po

kterých nikomu nic není.


Za jeho zády postává s rozkročenýma

nohama statný bodyguard s párátkem mezi zuby.


Za jeho zády tiše vrčí motor nastartované

černé limuzny s kufrem přecpaným

dětskými orgány a bílým masem pečlivě

vytipovaných albínů čisté rasy,

černé limuzny šoférující karavan králova místodržícího,

za jehož zády je vyhloubena malá čistá

jamka pro hladký průlet případných projektilů,

kdyby už nebylo k vyhnutí.


Situace se neopakují,

opakují se jen sny situací.


Měl jsem zřetelný pocit,

že tuto nehoráznost někdo nahlas vyslovil,

ale nikdo kromě mě a černého čtverce za

mými zády široko daleko nebyl.


Chystal jsem se pomalu k odchodu,

ale dál jsem zůstával sedět jak přilepený.


ANKA 23. - přetržená nit času

12. ledna 2009 v 17:42 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

přetržená nit času

netečně visí z oblohy

soutokem mlčení připlula

mi potopená hvězda

anděl zkameněl už


***

za zdí je Tma

a oba to víme

že kámen je

jen kámen co tlačí

při chůzi na prsou

ještě nevinnou naději

za zeď duše


VITAL I. - "Už se ti ani nepostaví, chudáčku"

12. ledna 2009 v 17:39 | Ištván Kaděra |  MYON

- "Už se ti ani nepostaví, chudáčku. Ale já tu kurvu jednou zabiju! A tebe s ní! Kdes byl včera, co!? V tom jejím smradlavým kutlochu. Však počkej, Lucius ti rozbije hubu, až se to doví ..."

- "Myslíš si, že to neví?" pokusil se Filip o úsměv.

- "Tak ty, ty čuráku, přiznáváš, žes s ní včera byl?! Cos mi slíbil! Co?!"

- "Sliby - chyby ..." odvážil se drzého odporu.


Rozlcená šelma nevěřícně probodla jeho uhýbající pohled žlutým oka mečem. Pohyb vzhůru. Golem se řítí rozbořit zbývající zdi. Robot a robot.


buď ticho v zlatavém konci dne

11. ledna 2009 v 16:00 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Buď ticho v zlatavém konci dne

v jednom stálém apriorním okamžiku


Studen láhev se tiskne k ústům poutníka

nad jehož skonem právě ztratil řeč.

Usedajíc pokládá hlavu do klína svržená

díra do nebe řádem i stín i světlo.

Maluje ani slzou ani smíchem tane

temná pláče na návrat a kamení. /stává se sochou/

Kulička plazí se skřípe v písku tichý odraz,

nebo stín, jenž se skřípe vzduchem, teplé slunce.


9 koní

11. ledna 2009 v 15:56 | Igor Genda |  Oto Rachojetina

z nich 8 osedlaných

z nich 7 černých

z nich 6 klisen

z nich 5 ležících

z nich 4 živé

z nich 3 ržály

z nich 2 přerušovaně

1 neustále


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 4. - vytváří za mými zády černý bod

11. ledna 2009 v 15:54 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

Vytváří za mými zády černý bod,

neklidný a pulsující,

černý bod opatrného pohledu sebejisté milenky,

nezadržitelného a drásavého,

na čele z malty a výbušných směsí,

vytváří za mými zády černý kruh,

smetiště líné zbabělosti a vášnivé infantility,

černý bod v černém kruhu v černém kruhu

v černém bodě,

statistické tabulky nejčastějších

nepříjemných situací a melancholické

vzdávání se radostným vzpomínkám.


"Jsem už sice starý muž, ale stále si

připadám jako malé dítě,"

kření se bývalá oštěpařka přeoperovaná na

bezpohlavní bytost a vášnivě střežící své

tajemství sama před sebou.


Z jejího zašitého pohlaví vyrůstá kolonie

žampionů zalévaných močí a ze zadku jí

navzdory přírodním zákonitostem trčí

spletité a zacuckované kořínky,

ale nechce na to myslet,

nechce si to připustit,

že se z vlastní vůle stala obětí věděckého experimentu,

černý kříž za jejími zády se točí dokola,

vzduchovkou sestřeluje jedno plyšové

zvířátko za druhým,

trhá jim ručky,

trhá nožičky, hlavičky a ocásky a šije je nazpátky,

ale na nepravá místa,

černý kříž za jeho zády je utkán

z pavoučích vláken,

jen na to nemyslet,

jen si to nepřipustit.


ANKA 22. - takže Ty už dnes nejsi Ty

11. ledna 2009 v 15:43 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

takže Ty už

dnes nejsi Ty

hraješ si se mnou

na schovávanou před Tebou

čas odtéká výlevkou věčnosti

na stropě spí můra

svítím na ni baterkou

o půl třetí v noci


tu noc, ve které

jsem se nezbláznil

a ty jsi nepřišla

ulehl jsem vedle sebe

přestal se poslouchat


VITAL I. - Filip se dooblékl a zůstal stát přede dveřmi

11. ledna 2009 v 15:39 | Ištván Kaděra |  MYON

Filip se dooblékl a zůstal stát přede dveřmi. Nádech a výdech. Nejdůležitější je nasadit správnej ksicht, neutrální a dobromyslnej - bezstarostnej výraz nevinnýho víkendu. Udržet to. Nevím, co chci.

Rázně strčil do dveří a vyšel do rudě rozzářeného jícnu hrtanu blesku, hrome!


- "Tak, panáčku, sedni si a žer!"


Vzduchoprázdno, dveře na dva západy. Zlý, uhrančivý, pohled. Krve by se ve Filipovi nedořezal. Tohle nečekal. Bolí mě hlava, pohnutí střev. NIc nesmyto, kůže sedřená.

V hrůze pokrčil spánky - došlo mu to. Výraz imbecila.


- "No, no ..."


Pokusil se - posadil se a nechal si podstrojovat. Poslední přátelská konverzace s katem. Na třicet druhů různě obložených chlebů, ovoce, aperitiv a jed na krysy.


- "Nezbláznila ses?"

Pomalu se zahříval motor vychladlého mozku.

- "Musíš to všechno sníst!"

Tereza pyšně složila ruce do klína a čekala, co bude.

- "To si, myslím, ani nezasloužím," usmál se Filip a vzal lahvičku do ruky. Ještě teplé.

- "To jediný je pro tebe, ty hajzle!"


Dobrá, budu mlčet. To se povedlo. Odejdu - musím sedět, prostě se nehnu.

Podezřívavě se na ni podíval, Tereza se k němu přitulila a zajela mu dlaní mezi stehna.

- "To byla přece legrace, miláčku ..."

Vsunula mu ruku pod kalhoty, ani se nehnul. Vystouplé lícní kosti byly k prasknutí, tiše skřípal zuby.

Bestie. Tato nepovedená herečka.


- "Musím ... jít pryč."

- "Ale kam bys chodil?"

Dotýkala už se ho. Nepříjemný pocit nezvládnutelného odporu.

- "Nech toho!"

Vytrhl se jí a pozapínal se.

- "Mám něco domluvenýho."

- "Zase jdeš za tou děvkou!?"


Uprostřed kroku ztuhnul. Tak už je to tady. Rekordní čas, už jsem ani nedoufal. Je to tak hloupé - ubohé. Hovínkaté. Tak jen dál, jen dál, vyprskne smíchy. Smrt je vysvobození. Ale útěk je taky řešení. Otestováno - licence za ušima. Nebo jít na záchod. To jako oddálení nevyhnutelného ... stejně se mi chce. Bolí mě hlava, pořád. Štěnice. Musí to sakra trvat tak dlouho? Musí mě to nutit!?


Memoárum pro přítele

10. ledna 2009 v 11:33 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Na slizovitých útesech zvápenělých okrajů

Vědomí, nehybná hladina, čekající na odraz

Sebe sama

Výkřiky vzdorovitých čertíků, jakož i andělů

Překrucují krátí chvíli kratochvíli

Zoufalstvím stíhá obapolnost

Do očí se opírá zrcadlem

těžce rozleptán se chápe klidu

Nemotorně zakrucuje své hadí tělo

obrací trávení

Naráží o překot na uzavřenou tlamu

Cedí se mezi zuby

a pláče horkými slzami

močí

své vědomí

Pálí, touží, pálit kostru krize

Očišťuje a zanáší se

Neblahá touha něco snísti

Stojí mučen vlastním třpytem

a ztrácí dech

a ztrácí vydechnutí.


POVÍDKA NA KONEC

10. ledna 2009 v 11:27 | Muruturulinidis Ójamakonetohikorikotikoluminikorukumus |  Muruturulinidis Ójamakonetohikorikotikoluminikorukumus

Filip se unaveně svezl na zem. Vytáhl krabičku cigaret a pomalu si zapálil. S ulehčením vyfoukl kouř a zavřel oči. Hlavou mu letmo proběhla vzpomínka na spocenou noc. Je ten David ale vůl, pomyslel si. Kdyby mně dal vědět, nemuselo se vůbec nic změnit. Je jasný, že Tereza o ničem nevěděla, ale nemusela si vymýšlet. Mně bylo taky blbě, ale to není nic proti tomuto.


On the mix

10. ledna 2009 v 11:22 | Otto Rachojetina |  Oto Rachojetina

Z týdletý párty mě chytá

rapl extra

dočista dle mýho gusta

kuchám blistr

a roubuju se na orchestr


Azték v šusťáku masíruje virbl

pod jazykem lysergamid - sidol na

slepou skvrnu

dej si ránu

a seš v tu ránu v pánu


A jak houstne průhled z těch úhlů

rozvibruje námel membránu

subjekt situaci

ty vytkneš objekt jako

novorozenej anděloďábel sem

dočista oněměl


Oto

Vstávej

Válka dervišů skončila

bezpochyby

nikoli bezesporu


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 3. - "mně najednou nenapadají žádná slova"

10. ledna 2009 v 11:17 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

"Mně najednou nenapadají žádná slova,"

krčí rameny a zoufale přiráží, teče z ní pot

a je hrozně unavená a stará a zbytečná,

je tvrdá jak ji život zocelil,

tvrdá a stále tak nezkušená,

poutající pozornost svých vlastních

představ a obsesí,

které se na ni přilepily od potratu jejího

jediného početí,

zakletá ve světě potracených eventuálností.


Dopije, vstane a dlouho nikdo nepřichází.

Číšnice poklízí stůl, odchází a zase se vrací.

Za jejími zády se nic netvoří.


"Je to jen moje práce,"

znudeně zívá a vypadá to, že se každou

chvíli zhroutí.


Zhroutí se a její tvář se boří do zvratků,

tiše skřípe zuby,

ale drží,

drží oči otevřené a mysl prázdnou i když se

na ni slétávají roje much,

velká zelená kobylka jí vyskakuje z úst

a zabíjí se o okenní tabulku,

je horko a nedýchatelno.


ANKA 21. - ptal jsem se mrtvého

10. ledna 2009 v 11:09 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

ptal jsem se mrtvého

na louce u lesa

jaké je to Tam?

Známe se tolik let

už beze strachu


dobré, už jsem se naučil mluvit

směje se mrtvý

a pořád příliš mladý

odchází do stínů


VITAL I. - Tak na co ještě čeká?

10. ledna 2009 v 11:06 | Ištván Kaděra |  MYON

Tak na co ještě čeká? Muchy sežerte mě, opravdu nevím ... nevím. Buď ona nebo já ... cítím, že dnes půjde o něco jinýho - hlavně. Něco se mi zdálo. Pomalu se svlékám a zkouším vodu. Znamení ohně.


Inkubační doba. Dojmy se pozvolna tříští do přihrádek. Kretén. Vypadá, že ... ne, nebudu na to myslet. Útoky na aortu. Jak se mi kvůli němu třesou ruce, rudne Tereza. Pláč na krajíčku. Odříkání.


- "Vystydne ti ten čaj!"

- "Už jdu, furt ..."


Utírá si to svoje hubený tělo, prašivý. Třasořitka. Co na něm vidí? Je to přece hlupák! Nebo se tak jen dělá, mně kvůli? To tělo? A já mu ještě podstrojuju ...


Valerián miluje Zuzku, ale Zuzka jím pohrdá

9. ledna 2009 v 17:43 | Muruturulinidis Ójamakonetohikorikotikoluminikorukumus |  Muruturulinidis Ójamakonetohikorikotikoluminikorukumus

dva brýlatí chlapíci si sedí na svých brýlích

jsem chabé postavy, ale

chrabrých mravů

ježíš se sesypal


jsem Napoleon IV. zvaný bizon

půjdeme k laskavému kaskadérovi

z Lubuzuku do Kubuluzuku

ty byl-li jsi v Tbilisi?


zaséval a žena se mu smála

jako křivé šišce

blumy blily a blyštěly se jako blbci

jéje,

topí se tam idiot!


namalovat studnu

9. ledna 2009 v 17:40 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Namalovat studnu jak se

svažuje a uvnitř plochý obraz

hlavy líbající hlavu strašidla,

v níž je uvězněn viditelný

stín Programu v hlavě strašidla.


Trip na plže

9. ledna 2009 v 17:38 | Otto Rachojetina |  Oto Rachojetina

Na tripu na plže

chemicky

sám s váčky na páteři

blikám na hosty


Polozmrzlý kolportér mi

v Sinaji oře plyn

terapeuticky

širokoprsé bludičky

se šlachovitě pářej

s cheruby

sypou z kůrů

zvěsti


Z chorálu

pak na nádvoří hejsek

splácá šlágr

a kredenc

je plná repertoáru


TOK PRŮHLEDNÝCH INFORMACÍ 2. - "tady někde mám schovanou sílu"

9. ledna 2009 v 17:34 | Ištván Kaděra |  Ištván Kaděra

"Tady někde mám schovanou sílu,"

buší se do hrudi mladík z jehož zad zeje

otevřená rána, gejzíry rozkošnického

stříbrného slizu a vlhkosti z takřka

nehybné růžové ryby ctící řečiště těla ještě

drahnou chvíli po jeho zániku,

otevřená rána v níž strouhá matka mrkev

a zaneřáděnými prsty se pak škrábe na

vnitřních stranách stehen politých

plnotučným mlékem měnícím se v tvaroh.


Je cosi tvarohovitého a potlučeného v její tváři,

když se mazlí s už dospělým synem na

manželském dvojlůžku s mrtvou krysou

a umělými zuby na poličce pod svatební fotografií,

na níž se jí už pod splývajícími šaty hezky

kulatí bříško.


Otevřená rána vzpomínek na představy

v bezčasí, v sebezapření, v nevěřícnosti.



ANKA 20. - v zrcadle za mnou

9. ledna 2009 v 17:28 | Martin Švanda |  Martin Švanda

***

v zrcadle za mnou

stmívá labuť v peří

v zrcadle přede mnou

někdo pohodil kostí plné masa


zaklesnutý úryvek paměti

v rohu vysává pavouk

zapomněla ses zasmát

na vteřinu vypadlá z chvíle


VITAL I. - "Tak pudeš si to sníst?"

9. ledna 2009 v 17:25 | Ištván Kaděra |  MYON

- "Tak pudeš si to sníst?"

- "Milenka schizofrenika ubila vlastním dítětem jeho ..."

- "To by se ti líbilo!"


Zprudka jsem vstal. Co sis nenavařil, to si sněz. Zničit to hned v zárodku. Ještě než se stačí proměnit v to bídné a bolestiplné. Ještě můžu udělat tohle.


- "Jdu do sprchy."

- "Tak já se ti s tím tady chystám a tobě je to jedno!"

- "Ale není ..."

- "Je ti to jedno! Příště se ti na to můžu vykašlat."

- "Ale já po tobě přece nechci, abys mi něco dělala?"

- "To je mi jasný."

- "Však si to sním, až se vykoupu."

- "Nemusíš, nikdo tě nenutí."

- "A není to náhodou otrávený?"


Vražedný pohled krví podlitých očí. Prudké bušení doživotního pracanta. Tak jestli ne teď, tak teď už určitě. Arbadakarba. Skrytý výsměch zády.


Ou bejby i fuck o.k.

7. ledna 2009 v 17:45 | Muruturulinidis Ójamakonetohikorikotikoluminikorukumus |  Muruturulinidis Ójamakonetohikorikotikoluminikorukumus

púchol ako niečo nepredstavitelne

škurbaného

brkat tleskatnaprdýlku

dám ti sežrat uhry staré šlapky,

teď už babky


prázdná flaška vod rumu v ruce

krásná viela lie lien v hlavě

celé nákladní vlaky vzpomínek

tedy celkem pět vzpomínek

poprvé jsme se vyklubali v klubu tanců


pod těma rusalkama měly krásný nohy

a hrozně jim smrděly

pochcaný plinky kolikaměsíčního dítětě

ze sportu:

plavci Jelínkovi z Kosmikchemlon

humenné spadly plavky,

jinak se nic nestalo


fixtcky

máša s rýžem

potkal na vánoce v Moskvě v knihovně

těhotnou černošku


kruh obepíná kruh

7. ledna 2009 v 17:40 | Ivo Kalvoda |  Ivo Kalvoda

Kruh obepíná kruh

stáčí se jako had

z pohádky o konci

světa


kde praskají sluneční

branou

brány světa

Třpytiví kašpárci

totemy slavnostní

v kruhu se chytají

za ruce z obrázků

vinou se středem

jako had


Kruh obepíná kruh

stáčí se jako had

z pohádky o konci

kde praskají sluneční šňůy

světa


vinou se jako had

v pohádce o konci

Třpytiví kašpárci,

totemy slavnostní

vezou se na koni

kruhu se chytají.


Trochu električejc

7. ledna 2009 v 17:36 | Otto Rachojetina |  Oto Rachojetina

Teď sem zapikanej trochu

električejc -

verstu vod magnetu

v duralu

Orba de prej v trojsponu ze sisalu

kolmo až do laminátu rourou

To je pokrok

Diletanti

Pokropit to freak-show

ulevit rozkroku jako při

konfirmaci Hortenz in flagranti

s papežem

Po kremaci morek

penze lorda

i bulvy

nic než veteš