revue právem opomíjených

Jeseterka č. 10

22. června 2017 v 13:19 | Jeseterka |  JESETERKA
 

Jeseterka č. 10 - úvodník

22. června 2017 v 13:06 | Ištván Kaděra |  JESETERKA
Velevážené čtenářstvo!!!

Inteligentní dámy a moudří pánové, ctění představitelé třetího, čtvrtého či pátého pohlaví, vyslanci pohlaví přesně neurčeného, bezpohlavníci... tolik se kolem toho nadělá - pro vás pro všechny se zde najde chutné sousto, ať už jste masožravci, býložravci či se živíte božskou manou. Naplňte si břicha do sytosti! Trávit však musíte srdcem a mozkem. Potrava, která je vám zde předkládána, splňuje veškeré kvality a je dokonale bio. Buďte ujištěni, že při její přípravě nezemřelo jediné zvíře, nerozplakala se jediná rostlina. Jedinými trpícími bytostmi, kteří si své utrpení ovšem sami a bez nátlaku zvolili, jsou zde uvedení autoři, jejichž tvorbu máte tu čest vstřebat.
Jejich verše a obrazy bodají, nabádají, plivou a chrlí... jiné samy sebe pálí, řežou a žerou... a další zas dojímají. Buďte opatrní, neboť některé jsou přenosné. Jiné zas v sobě uzavřené, do těch musíte proniknout, abyste mohli nakonec užasnout. Na své si přijdete i vy, fajnšmekři a labužníci, jejichž jedinou zálibou je nacházet v skrytostech vlastní vysvětlení. Nikdo vám tu nic polopatě... a na celou patu už rovnou zapomeňte. A kdo chce dostat lopatou, musí si to zasloužit!
Zde, toto nové číslo Jeseterky, které se vám dostalo zvláštním řízením osudu do vašich velebných pazour, je mimořádné tím, že je jubilejní, ač nemáme zcela jasno v tom, kolikáté že vlastně je a ani přesným datem narození se nemůžeme holedbat. Je tomu tak proto, že přání je otcem myšlenky a my jsme si zadali s matkou. Dítě se má čile k světu a co víc, k našim uším dolehly zvěsti o zatím ne zcela vyvinutém, avšak pod sopkou dřímajícím bezejmenném Junioru, který se chystá spasit duše dalších generací. Budiž mu Jeseterka mlékem a strdím, na nichž se popase...


Redakce nenese žádnou odpovědnost za případnou otrávenost či jiné vedlejší účinky intimního charakteru, které by se při neřízené aplikaci mohly... a věřte, že tomu tak bude, vyskytnout.

ABSIT OMEN (věnováno Šárce)

22. června 2017 v 13:02 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach
motto

až budu velký
odejdu tam kde se neloví
vydlabu se na ontologický patáky
paruku blázna nasadím šípkovému keři
zhoupnu se na zvonu vůně
nechám si narůst orlí křídla
zapustím lví hřívu
sním tunu česneku
až budu velkým

až budu velký
stanu se nejmenším z nich
a rotrhnu chrámovou oponu
až budu velkým
už tu nebudu...
(Luboš Vlach, UMPA 2009)

snědl česneku tunu
políbil fortunu
bral si česnek v náruč
obouruč
nebruč
zlé je fuč!
slova začala vzlínat
přestal zapomínat
a "za" začal vnímat
otevřel závoru
odletěl nahoru
extra sorta
do pryč eskorta
odvála ho až za obzor

snědl česneku tunu
limit prolomen
AMEN
včil je čil
a všecek obnoven
a jen by tančil
omen
ať jen čpí
tuto vůni nelze popřít
můžeš se o ni opřít
přemetem pře/otočit
chce to ovšem cit
který při přijímá
ať jemně mne jímá
mne
mne mne
mne mne mne

a tančit
tančit
tančit
chce to ovšem cit
bota botaniky hláska
se hne mne
mne mne
jak cyp* čpí
zplna hrdla zvolá láska
a vola zbaví viny
ať plácá si ty svý voloviny
limit je prolomen
AMEN


*Nyní je čas prosvištět si ostravska slovička. Tu je par slov, které člověk na ostravsku denně slycha. Jsou slyšet v tramvajkach, v hospodach, na ulici. Ten, kdo tvrdi, že je neslyši, musi byt hluchy jak pantok. A zasmějte se trochu, ať nemate pysk krabaty jak posledni kobzol ze sklepa :-) cyp v hornickém slangu nemotora. Velmi frekventované slovo v hovorové mluvě, kde slouží jako přirovnání v okamžiku, kdy se těžko hledá vhodný výraz. Příklady: "Zyma jak cyp" - velký mráz. "Bylo tam vody do cypa" - Byla vysoká hladina. Ostravske axiomy, podobně jako život a práce obyvatel, kteří je používají, jsou spíše tvrdé. Proto jsou mnohá slova v ostravštině v durové podobě, ale nebrání se ani měkké výslovnosti. Názorným příkladem sporů je svár autorského kolektivu o podobu slova "cycek". Nebo "cicek" ? Rozhodující je velikost. Menší, do velikosti č. 3, jsou tvrdší, a tedy "y". Velké - čísla 4 až 10 - jsou přirozeně měkčí a tedy píšeme i vyslovujeme "i". U slova "cyp - cip" je to přesně naopak, hranicí je velikost 12 centimetrů.
 


AŽ NAPRŠÍ A... USNE

22. června 2017 v 13:01 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach
až budu velký
bude po mně veta
stane se ze mne
světlo světa


věta mrkev
mrtev již jsem
po větě veta
beztíže velitel


až budu velký
budu kopřiva dvoudomá
v nebesích jako doma
mráz kopřivu nespálí


až budu velký
zmizí nesnáze
stane se ze mne
milosrdná sestra extáze


až budu velkým
budu lučním kvítím
konečně to rozsvítím
a tmu vymýtím


až budu
budu vůně rozpustilá
která nedorozumění každé zdolá
které nikdo neodolá


až budu velký
budu surrfyzickým
každopádně vyhnu se pádu
znenadání zmizím


až budu vbelkým
bude ze mne
slunéčko sedmitečné
pachtění lidské je zbytečné


i tyto skály
připochodovaly sem z dáli
veliké bude vše co bylo malý
začne vonět vše co nevonělo
a co vonělo málo přestane smrdět


až budu velký
půjdu na to od lesa
vnesu sovy do atén
a dříví do lesa


jednou lítám v povětroni
podruhé slzy roním
a až budu velký
budu mechorostem

kosmonautem už jsem byl

AŽ BUDU...

22. června 2017 v 13:00 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach
až budu velký
stanu si se blízkým
až budu
naučím se krasopis

až budu velký
už nebudu kokotem
stanu se symbiotem
až budu

až budu velký
vypadnu za jízdy
z přidělené sociální role
opustím gravitační pole

až vyrostu z nerostu
tak z toho vyrostu
stanu se mechorostem
šerosvitným skvostem
duhovým mostem

až budu
budu právě tím
prozatím
budoucností se nermoutím

až zdětinštím
umlátím se smíchy
no future!
stanu se vším

tapír papír bukanýr
souvislost se dohledá
až budu velký

položím život na oltář pááá/vědy

HLAVA LVA

22. června 2017 v 12:59 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach
nemám hlavu
nemám patu
jen nulu a jedničku
na jídelníčku

jsem rock´n´rollník
cerebro horník
svůj vlastní dvojník
knappův chodník

podloudník
jsem gastro astronaut
mám hlavu lva
zdravici silici sil silnici

nula mne pohnula
kříž na zádech
druhý dech a druhý břeh
čechrá mne ve vlasech
tělo mi omyje
oměj ironie

na oltáři pavěd
je na čem stavět
česnekovou palicí
tragédii přitloukám k tradici

jsem animista
anarchista
free stylista
fakáč jedlý

mám synestezii
strunnou teorii
multifrenii
úz úsměvu

"mám" mam memory
znamení mámení
časy se vůbec nemění
jen opakují totéž

tajné jméno
VYMETENO
nevyčerpatelné vemeno
budiž pochváleno!

nikdy nejsem sám
jsem vlastního sluchu host
ghost
tak dost!!!

ulítlej česnek & Señorita Seño!
podtrženo sečteno
vymeteno
jméno


NEMO

GARLIC KILL

22. června 2017 v 12:58 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach
ostřejší než dead metal
garlic óóó-stře!!!
pokrájí tě jak ementál
jen o tebe se otře
z ega zbyde jen fraktál
už to nejsi ty
a tak dál...
česnek aby čišel
či abys už šel
garlic killing
garlic kill
abys byl
česnek aby čišel
či abys už šel
garlic kill
garlic kill

garlic kill

ŽÁR ŽÁNRU

22. června 2017 v 12:58 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach
co se nestalo
vylíhla se líheň
výheň
kde se to vzalo
tu se vzalo
srdce vzplálo
a aby toho nebylo málo
do/slova chytlo

slovo od slova

NA LIDOVOU NÓTU

22. června 2017 v 12:57 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach
cibula a čosnek
skákali přes mostek
cibula se utopila
a česnek se smál
je to cirkus
král není mrtev
ať žije principál
ať žije pricip

PAL!!!

BRNO JE VESNICE U PRAHY

22. června 2017 v 12:56 | Luboš Vlach |  Luboš Vlach

V ruské obci se převrátil kamión s vodkou. Místní slaví už týden, vyslaní policisté se nevracejí... Bodycasting je poslední módou ve vytváření kopií vlastního těla... V Dubaji hořel mrakodrap Pochodeň... Uťal matce hlavu sekerou, protože ho sekýrovala... Záchranáři chtějí stávkovat... Robotický vysavač málem skalpoval spící majitelku... Koruna krále stromů připomíná svým tvarem ženské ňadro... Při zkrášlovací operaci zabila silikonovou injekcí... Zlodějka odešla z obchodu s televizí mezi nohama... Florida bojuje proti invazi obřích hlemýžďů. Soudný den se přiblížil, tvrdí atomoví vědci. Je za tři minuty dvanáct... Na obloze zazářila dvě slunce... Mrtvola zastavila provoz na železniční trati... Asociace zaútočila na společnost pro prověřování ojetin... Jedu na hřbitov, řekla opilá řidička policistům.


BLUDIŠTĚ

22. června 2017 v 12:49 | Miloš Kocman |  Miloš Kocman
Nevím kdo mi poradil jít právě sem. Teď už je to jedno. Stojím uprostřed labyrintu a ze všech stran na mě civí moje vyděšená tvář. Tak takhle tedy ve skutečnosti vypadám. V poslední době jsem hodně zhubl a teď vypadám jako troska. Napadá mě, že takto rozmnožen, vlastně rozmnožuji neštěstí, které je ve mně. Jsem jako přelud vytvářející desítky dalších přeludů. Zrcadla poslušně kopírují každý můj pohyb, každé mé směšné gesto, každou grimasu a já začínám trpět neskutečností. Jako malý kluk jsem někdy vnímal svůj život jako vzpomínku starého člověka a je pravda, že si na ty okamžiky velmi dobře vzpomínám. Co si člověk všechno nevymyslí. Vězeň sní o ptáku Nohovi, který by ho odnesl pryč za ty vysoké zdi a dítě sní o neskutečném světě, aby alespoň na chvíli nemuselo žít v tom skutečném. Ale teď je třeba rozhýbat množení svého já. Tuším, že východ je na konci chodby, který znepokojuje ještě jedno zrcadlo. A právě tento poslední obraz jako by mě neviděl, mě naprosto ignoruje. Jsem rád, že jsem venku. Ještě začnu blouznit. Pro jistotu se ještě štípu do nosu. A ještě jednou. Nic. Necítím nic. Stal jsem se snad přeludem, obrazem zrcadla, ničím? Rychle zpět, snad se ještě vrátím a najdu svoji prvotní příčinu. Pozdě, labyrint je zamčen a mně nezbývá, než zůstat venku. Kam jít? Jsem vůbec vidět? Nevtáhne mě do sebe první zrcadlo, do kterého se podívám? A co odrazy výkladních skříní? Nebudu přepaden tolika odrazy, jakých jenom město dokáže vyrobit? Kam se schovat? Už vím. Počkám až se setmí a zezadu se přiblížím ke svému domu. Budu se dívat, jak se moje bytost pohybuje po bytě, jak si chystá večeři, jak si čte noviny, jak dostává vyhubováno od ženy, jak se jde umýt, jak jde spát a ráno, ráno bude muset vyjít z domu a budu mít vyhráno. Šlo to těžko. Postranními uličkami jsem se konečně dostal ke svému domu. Je půlnoc a já šplhám na střechu garáže naproti oknům mého bytu. Ještě se svítí. Po bytě nervózně přechází žena, bere do rukou a zase pokládá různé věci a pořád se dívá na hodiny na zdi. Ale kde je můj originál? Snad se mu něco nestalo. To bych musel navěky zůstat zde na tomto světě jako odraz zrcadla, odsouzený k samotě. Ale támhle už někdo jde. Jsem to snad já? Ne, je to opilý soused. Hlasitě nadává a kope do plechovky od piva, která hrozně rachotí do nočního ticha. Žena jde k oknu a dívá se ven. A zeď se dívá přímo sem. Vidí mě snad? A to už vybíhá z domu a strašně ječí. "Sousede, pomozte mi ho sundat dolů. Ten starej blázen byl zase v bludišti."

SOUMRAK

22. června 2017 v 12:47 | Radim Babák |  Radim Babák
DNE
DEN

END

V. P.

22. června 2017 v 12:46 | Radim Babák |  Radim Babák
Ryju-li do zdi
Byl jsem tady 11. 11. V. P.
Je to lež

z níž vzklíčí pravda

NADĚJÍ

22. června 2017 v 12:46 | Radim Babák |  Radim Babák
Pravidelné beaty
hněvu
jsou nadějí

arytmii chlopní

BYLO POD PSA

22. června 2017 v 12:45 | Radim Babák |  Radim Babák
Z rohožky na zápraží
u naší stařenky
hledívala Micka
do deště

Připomínala jsi mi ji
schoulená na schodech nádraží
s dekou jen tak přehozenou

jakoby se nechumelilo

ONO

22. června 2017 v 12:45 | Radim Babák |  Radim Babák
Když mi to bývalo jedno
tak to bylo ono
Teď když mi to jedno není
nevím co je ono

Ono boží dopuštění

PŘÍLIŠ

22. června 2017 v 12:44 | Radim Babák |  Radim Babák
Obepíná kůže kosti
příliš těsně
Je mi teskně
Je mi k zlosti

Kůže svírá mi vnitřnosti
příliš pevně
Uvnitř zevně
do úzkosti

Přivírají se mi víka
horní s dolním
před okolním
světem Nevím co je klika


Konečně už nenaříkám

Strach

22. června 2017 v 12:41 | Martin Kašpar |  Martin Kašpar
Kapku po kapce...
Vločku po vločce...
Kousek po kousku...

mizí mé představy v MLZE mlhoucí (husté a zlé)
Ztráta pevné půdy pod nohama
Nezacelitelná trhlina v systému co jsem si tak R Á D po večerech B U D O V A L . . .
Změna (a velikánská touha)
A hryzavě kousavý ohnivě pálící hořce nechutný S T R A C H!

Strach ze sebe sama ("Jsem to vůbec já?")
Strach z ostatních ("Nejsi!")
Strach ze všeho (a ze smrti)

Teď už slyším ssskřřřípavě křřřaplavý zvuk brrrousssku a kosssy... (možná jde k sousedovi)

Jaro

22. června 2017 v 12:41 | Martin Kašpar |  Martin Kašpar
Je jaro!
Co se to stalo?
Dítě se bálo a už se nebojí, teď je mu málo, že nemá obojí!
Chtělo by lyžovat, k tomu se koupat, na jaře není sníh, v zimě to nejde!

Svítá

22. června 2017 v 12:40 | Martin Kašpar |  Martin Kašpar
Svítá a chudákům na Kamčatce začla noc.

Další články


Kam dál